Hogwarts Princess

Únos aneb smrtijedská teta

Cynthia se otočila a zařazeně pozorovala osobu. Podoba babičky zmizela a místo ní tam stála žena. Rty měla semknuté v úzkou linku, vrásky se jí objevovaly na čele. Byla v černých šatech dlouhých až po zem s dlouhými ač průhlednými rukávy, které však zakryla černými rukavicemi dlouhými až po loket. Na jejích zrzavých vlasech seděl klobouk s tmavými péry. ,, Kdo jste?" zeptala se Cynthia a zatajila dech, když si žena sundala klobouk.

,, Čekala bych lepší uvítání." pronesla osoba a usmála se na Cynthii.

,, Teto," vydala ze sebe Cynthia a obejmula ji. ,, Ráda tě vidím." žena se pousmála a na pár sekund jí objetí opětovala. ,, Vypadáš jinak než na obrazech." konstatovala Cynthia, když si prohlédla její tvář, která se shodovala s její.

,, I ty jsi vyrostla do krásy." Cynthia sklonila hlavu a zašeptala tiché děkuji. ,, Ale Cynthio, za krásu se neděkuje." upozornila žena svou neteř a vzala ji za ruku.

Cynthia si až teď všimla zchátralého domu, který by při zafičení mohl spadnout. Střecha jen taktak držela a nevypadalo to, že by se tam vlezlo víc než tři lidi. ,, Tady bydlíš?" zeptala se s nakrčeným nosem a pochybným tónem Cynthia a žena se místo odpovědi zasmála.

,, Ty máš ale smysl pro humor." a kráčela vstříc domu. Cynthia nejistě pozorovala strop, jako by měl ihned spadnout, zatímco žena hledala svůj předmět. Po chvíli si všimla zdobné stříbrné čelenky a pousmála se na Cynthii.

,, Kam mě to vedeš?" zeptala se Cynthia a žena se na ni pousmála, načež vyjekla, když si ji pořádně prohlédla.

,, Takhle bys neměla chodit." zakroutila hlavou a uchopila hůlku a namířila jí na Cynthii.

Její rozpuštěné vlasy skončily v pevném drdolu, nad kterým se její teta dlouho zamýšlela. Nakonec jí nechala uplést francouzský cop a až z něj udělat drdol. Její tričko s potiskem její nejoblíbenější mudlovské hudební skupiny zmizelo a jeho místo nahradil korzet. Cynthia zalapala po dechu, když jí ho její teta pevněji utáhla, až skoro nedýchala. ,, Já ho nechci." zaprotestovala, ale žena ji pevně uchopila za bradu.

,, Každá žena čistokrevné linie je povinna nosit v domácnosti šaty."

,, O tom jsem nikdy neslyšela," zamumlala Cynthia a rozhlédla se, načež ušklíbla. ,, Ale doma rozhodně nejsem." její tetě se cosi mihlo v očích a ona sama se naštvaně zamračila.

,, I před našeho Pána se sluší být oděná v šatech." namítla a tentokrát to byla Cynthia, co vypískla.

,, Ale já nechci k Voldemortovi." teta se na ni podívala s pozdviženým obočím.

,, Snad se nechceš přidat k tomu hlupákovi." chvíli trvalo, než si Cynthia uvědomila, koho myslí tím hlupákem.

Zavrtěla hlavou na znamení ne ze strachu a podívala se na sebe do zrcadla, které před ní teta postavila. Měla na sobě tmavší zelené šaty s jemně nadýchanou sukní. Živůtek měla pokrytý korálky různých velikostí a flitry s krajkami. Šaty jí byly lehce nad kotníky a tak mohla vidět své nohy obuté v černých lesklých lodičkách na menším podpatku. Teta ji popadla za ruku, na které se jí vytvořil pár rukavic ve stejné barvě, jakou měly šaty.

,, Sluší ti to." řekla jí teta a mírně se pousmála, její špatná nálada zázrakem zmizela. Cynthia otevírala pusu, aby poděkovala, ale její teta odhadla, co chce říct. ,, Něco jsem ti říkala." připomenula jí a nastavila jí ruku, aby se chytla. Cynthia vložila svou malou ruku do její a v tu chvíli se přemístili.

Objevili se na cestě pokryté štěrkem a kamením, přičemž se před nimi tyčilo velké sídlo. Žena upustila deštník, jenž jí umožňoval sem vstoupit a táhla svou neteř za sebou.

,, Ale já nechci teto. Chci domů, nechci k němu." začala odporovat Cynthia a už chápala, proč se její matka se svou rodinou nestýkala.

,, Přestaň fňukat a vzchop se, jsi potomek slavného rodu, je to tvojí povinností."

,, Já se ale chci vrátit do Bradavic, se znamením ale nebudu moct." pustila se tety a ta na ni zavrčela.

,, Nebudeš, jelikož začneš studovat v Krásnohůlkách." ta představa se Cynthii ani trochu nelíbila, až začala uvažovat úplně jinak.

,, Tam ale našemu Pánovi nebudu ničemu platná." pronesla tiše a sama se skloněnou hlavou vyšla vpřed.

,, A v Bradavicích snad ano?"

,, Můžu donášet." zašeptala tišeji, i když se jí ta představa příčila.

Najednou jim naproti šel stín. Cynthia nikdy necítila takový strach jako teď. Klesla na kolena a sklonila hlavu. Její teta vedle ní se uklonila a snažila se hledět někam jinam, než do jeho očí.

,, Ta představa se mi líbí." prohlásil Pán Zla a ušklíbl se, když svíral svou hůlku s tisovým dřevem v ruce. ,, Ah ano, přeci jen máš všechno z první ruky, zaučuješ se přímo u toho hlupáka. Nebylo by moc chytré odmítnout takovou šanci." promýšlel se sám se sebou a Cynthia mírně zvedla hlavu.

,, Ano, vstaň a vítej." řekl a Cynthia ho uposlechla, ale raději se držela u ženy, která ji sem přivedla, než u něj.

,, A Znamení?" zeptala se nadějně a Voldemort zavrtěl hlavou.

,, Ihned by si toho všiml, ovšem doufám, že po dovršení tvé plnoletosti se ke mně připojíš." žena ji jemně bouchla, aby odpověděla.

,, Ano, pane." vydala ze sebe Cynthia a Voldemort se pousmál na její tetu a kývl k hůlce.

,, Ale přeci jen, mně se neodmlouvá, Ragena ti to jistě ráda vysvětlí." dodal a odcházel od nich.

,, Jak to...?" otočila se Cynthia ke své tetě, ale ta už na ni mířila hůlkou a vyřkla své oblíbené kouzlo s bičem.