Bez Adama

Prvá - Lilith

11. 11. Středa

„Máma říkala, ať to mlíko necháme na pokoji," pohotově přerušil vyndávání kartonové krabice z lednice Gabriel. „Chce si pak udělat kávu."

„Máma tu není," neobtěžovala se s otáčením. Po ránu znala lepší pohledy než máminu tvář v mužském provedení. Odšroubovávala víčko, aby si mohla trochu nalít do čaje.

„Ale dozví se to," zvedal se od své misky s cereáliemi a vykročil k ní. Pospíšila si s činy a rychle trochu nalila do hrnku. Nepotřebovala moc, bohatě ji stačily jen dvě lžíce. Sama pro sebe se ušklíbla a nechala si vytrhnout krabici mléka bratrem. „Tys-" Šokovaně jezdil očima mezi hrnkem a tváří sestry.

„Já jsem co?" Zvedla hrnek k ústům, ale zase ho složila bez napití. Nápoj bude muset pár minut počkat, než bude mít vhodnou teplotu. Takovou, která hřeje v hrdle, ale nepálí jazyk.

Párkrát naprázdno otevřel pusu, než si odfrknul a otočil tvář ke dveřím. Za těch třináct let se naučila, čemu tohle předchází. „Jestli zavoláš mámu, řeknu jí o té trojce z fyziky." Zamračil se.

„A já jí řeknu, že..." Čekala, s čím se vytasí, uměla si střežit, co netoužila prozrazovat. Rozjasnily se mu oči a triumfálně se zazubil. „Že ses líbala s Biancou."

„To bylo pět let zpátky, tele." Udržela si klidný tón a lhostejný přístup. Kdyby se to dozvěděla, způsobilo by to více problémů, než si dokázal Gabriel představit. Doteď litovala dne, kdy byla tak naivní a hloupá, že ty dveře nezamknula. Vydíral ji s tím od té doby pokaždé, když neměl nic lepšího - což bylo většinu času. „Navíc, sám sis ho dal, tak co řešíš?"

„To bylo, protože ho bylo dost! Teď je ho málo!"

„Boha, Gabrieli, to množství, co si dávám já, ji nezabije. Když tak bude křičet na mně, jo? Teď, prosím tě, dojez tu snídani, ze které se ti už pravděpodobně stala kaše, ať můžeme vypadnout."

„Jestli bude řvát po tobě, já budu další na řadě," zamumlal, ale usadil se nazpátek. Lilith se opřela bedry o roh linky a lokla si černého čaje s mlékem. Na moment zauvažovala, že by taky něco snědla, ale už jen z pití se cítila sytá a pravděpodobně by se jí jen udělalo nevolno.

Když konečně Gabriel dojedl a oni už přezutí a převlečení vykročili k autobusové zastávce, jako by z jejích ramen někdo sundal pytel brambor. I dýchání se zdálo lepší, nemusela se bát, že jedním špatným krokem stoupne na minu.

„Jaký je obsah kružnice?" plynule navázala na jejich program minulý večer, kdy s Gabrielem procházela matiku. Přirozeně chytrý byl už sám o sobě, ale jako každé třináctileté osobě se mu prostě do učení nechtělo, takže nebylo výjimkou, že měsíční práci museli společně dohnat za pár hodin plných stresu.

„To je pí er na- Počkat! Kružnice obsah nemá, kruh jo."

„Dobře," byla potěšená, že jejich včerejší učení nepřišlo vniveč. „A obvod je?"

„Čeho?" Stačil jediný její pohled, aby si uvědomil, že jsou pro kruh i kružnici vzorce stejné. „Hej! Nekoukej tak na mě," strčil do ní. Lilith to nečekala a na chvíli skončila nohama na trávníku mimo chodník. „Sama mi říkáš, ať si čtu zadání dvakrát, a když tak se doptám! Co kdyby ses ptala na čtverec, hmm?"

„Přiznávám svou chybu, promiň," ustoupila, ať ho před dnešním testem nerozhodí. „Jaký je obsah kružnice?"

„To je- Hej!" Zastavil se za chůze a zle se na ni díval, když se otočila a pokračovala v chůzi jen pozpátku. „Na tohle ses zeptat neměla! Kružnice obsah nemá! Měla-"