Bez Adama

Třetí - Lilith

14. 11. sobota

„Nehýbej se, kazíš to," zamručela Bianca.

Lilith zamžourala očima směrem ke kamarádce, která míchala nový odstín šedé se zamračeným výrazem.

Původní plán přijít po brigádě a rozveselit ji doma, vzal za své, když po celodenním přijímání objednávek a dělání kávy nebyla Lilith schopná udržet konverzaci. Skončila klimbající na posteli s černým povlečením.

Bianca to po několika pokusech o rozhovor vzdala, zapnula písničky a začala něco malovat.

„To jsem já?" Nedbala námitek Biancy a přetočila se na břicho, lokty si podepřela hlavu. Na stojan s plátnem neviděla, byl k ní zády.

„Říkala jsem, ať se nehýbeš." Složila štětec, a ještě více k sobě přiblížila světlé obočí.

„Máš dobrou paměť," přesunula se zpátky na břicho tak, že hlavou visela přes postel. „Jsem to já?"

„Ne, kdybys to byla ty, tak už ti jednu střelím." Zamručela, ale v malování nepokračovala.

Lilith ji vzhůru nohama sledovala, než se znovu rozmluvila.

„Jen se mi líbí, jak kontrastuješ s povlečením."

Tlumeně se zasmála a přidržela si bledou paži před obličejem.

„Takže kreslíš?"

„Maluju. Já maluju, štětci se maluje."

Lilith protočila očima, ale dále svou chybu nekomentovala. Radši se zvedla z lůžka a sama se šla podívat, otázky byly marné. Obraz sestával z rudého povlečení, bledého muže na něm a spoustu máků kolem něj.

„Byla bych hezký chlap."

„Sklapni," probodla ji pohledem Bianca, „to je Morfeus."

„Bůh spánku a-"

„Snů! Kriste, proč se vůbec bavíme?"

Do téhle debaty se pouštět nechtěla, tak mlčela.

„Co říkáš na články?" Úchylka Biancy posílat Lilith články z internetu, když si její maminka usmyslela, že je nemocná, se stalo tradicí. Ke smůle Lilith se většinou jednalo o informace, které Biance zlepšovaly náladu, protože se v nich psalo o negativních věcech, a to jí připomínalo, že na tom není tak zle. Jinak řečeno nechutné, divné a Proč?. „Nedělej ten výraz," zasmála se. „Dočetlas ho?"

„Který?"

Protočila očima. „Ten o mučení."

Ach, ano. Deset mučících technik historie - Máte na ně dost silný žaludek?

„Ne, přijel mi autobus," pokrčila rameny. „Pak už jsem se prostě nedostala k tomu ho otevřít."

„Nechtěla jsi," přeložila blondýnka.

„Nechtěla jsem," souhlasila.

„On je nějak spojený s mákem?" Kývla hlavou k obrazu. „Nabízí zadarmo morfi-"

Přerušily ji vibrace mobilu v zadní kapse džín. Nemohla pomoct ztuhnutí celého těla, nechtěla teď s nikým mluvit. Rozhodně ne s těmi, kdo jí s největší pravděpodobností právě volají. S očima Biancy na svém těle pomalu mobil vytáhla. Na obrazovce se na ni usmívala mladá tvář mámy. Do prdele.

„Mám to za tebe vzít? Říct, že jsi na záchodě?" zeptala se jí překvapivě mile Bianca.

„To je dobré, musela bych pak zavolat zpátky nebo bych nemohla diskutovat, co má na srdci." Usmála se a hovor přijala.