Bez Adama

Dvacátá pátá - Eve

2.1., sobota

Seděla s nepohodlnou tíhou těla na tom svém, ale přesto se neodvažovala více pohnout, ať spící dívku neprobouzí. Zcela upřímně ji překvapilo, že Lilith neodpovídala, když se jí na něco ptala, avšak že není bdělá, ji došlo až po pár dalších větách a otázkách.

V procesu si přitáhla Lilith blíže, aby její tělo neklouzalo do nepohodlné polohy, která by jen vedla k přerušení spánku. Jednu ruku měla obtočenou kolem jejího pasu a druhou si ponechávala volnou, ačkoliv většinou ji zaměstnávala hlazením dívky po zádech nebo ve vlasech. Na to, že si byla jistá, že se jim nedostávalo tolik pozornosti a péče, kolik by si zasloužily, byly překvapivě hebké.

Davy se pomalu rozcházely, ohňostroje skončily už před pár minutami, což Eve věděla hlavně díky sluchu, poněvadž hlavu nemohla pořádně v této poloze otočit, aby podívané přihlížela. Ne, že by si stěžovala, nevadilo jí to. Byla si vědoma, že by měla dát vědět přátelům, kde je, ať se nestrachují, ale mobil byl mimo možný dosah. Navíc tátům textovala před necelou hodinou, takže nic vyloženě nehořelo.

Minimálně to si myslela, dokud se nad ní neozvalo naštvané: „Uvědomuješ si vůbec, jaký strach jsem měla?!" od Miry.

Lilith se lehce otřásla a Eve to využila k přesunu sama sebe, aby na kamarádku viděla.

Naštěstí se nad ní tyčila jen Mira a Dean, oba se zachmuřenými tvářemi. „Jestli tě otravovala, mohla jsi prostě napsat-"

„Ššš!" přerušila ji. „Jsem tu zcela dobrovolně a ráda." Z celého srdce doufala, že je Lilith stále v říši snů. Přestože to nebylo tak dlouho, co usnula, takže do fáze snů jí asi zbývá ještě nějaký ten čas... Mira se zdála být připravená diskutovat, tak radši ještě dodala: „Navíc se se mnou někdo pohádal." Očima si dovolila jen rychlé přejetí Deana, ale ten se zdál být překvapeně - takže s ním o tom Mira asi nemluvila.

„Vy jste se-"

„Ne," zamítla to rychle Mira. „Šlo jen o nedorozumění, že ano?" Eve si nebyla jistá, jestli ji žádala o souhlas nebo ho nařizovala. „Rozhodně ne o takové, kdy se musela Eve stát polštářem, a způsobit nám infarkt." Přešla k ní blíže a dala jí mírný pohlavek. „Víš, jak jsme- jsem se bála."

„Hej, já taky!" namítl Dean.

„Já více!" střelila bez čekání zpátky Mira. Až z menší vzdálenosti si Eve všimla, že její oči jsou skelné něčím, co by rozhodně nepřisoudila únavě. „I když teď už mi to dává smysl," přejela očima spící postavu.

„Nerad vám to bořím, ale měli bychom ji vzbudit, dokud je tu dost lidí. Nechci tu potom zůstat sám."

„Nemáš být ten silný?" škádlivě se zeptala, přestože za sebou měla dost lekcí, videí i diskuzí na tohle téma a stereotypy o pohlavích, aby to nemohla myslet vážně.

„No..." Rozhlédl se po nich. „Nechci být hrubý-" začal s očima na Miřiných pažích.

„Tak radši nic neříkej," ušklíbla se mu Mira, ale tvář se rychle vrátila zpátky k ustaranému a ztuhlému výrazu. „Zrovna nedávno jsme se bavily a Eve by si s tebou s radostí poměřila sílu v páce."

„Takhle to přesně nebylo-" začala vysvětlovat kvůli Deanvou obočí, které vyskočilo do poloviny čela, ale byla přerušena náhlým chladem.

„Promiň," zamumlala Lilith potichu, skoro neslyšitelně, chraplavým hlasem, který málokdo po půlhodinovém šlofíku získal, ale připočetl-li se i pláč, tak to bylo docela logické. „Asi jsem usnula." Projela si vlasy, které díky vískání Eve ztratily většinu naděje působit učesaně. Zmizení váhy ze své hrudi skoro nevnímala, jak jí najednou bylo teplo ze vzpomínky jejích prstů v havraních pramenech.