Bez Adama

Dvacátá druhá - Lilith

1.1., pátek

Pokaždé, když si Lilith říkala, že je na dně a že to horší už snad nebude, ji vždycky něco přesvědčilo o opaku.

Gabriel dostal od mámy namísto jeho vysněné počítačové hry ukulele, aby prý rozšířil svůj talent. Vzhledem k faktu, že on sám nikdy touhu o hudbu neprojevil, se asi spíše jednalo o podpoření celkového rozšiřování schopností. Z počátku z toho byl na vážkách, naštěstí se ale držel pravidel hry a u stromečku nasadil úsměv a nadšení. Rozhodně to nebyla ideální reakce, avšak po několika ujištěních tomu máma uvěřila. Postupně tomu přicházel na chuť, a tak se Lilith nacházela buď v ruchu kavárny, ulic, kuchyně nebo pokoje. Mohla si nasadit sluchátka, ale brzy ji z nich jen bolely uši a z hudby pak i hlava.

Od Biancy žádné zprávy nepřicházely a jediný možný způsob komunikace bylo posílání zpráv skrze mámu, která to předala mamince Biancy. Až bolestně si uvědomovala, že by se zde jednalo o princip tiché pošty, hry, kde se z Na oběd je rýže stává Napolo je málo. Ve školce a prvním stupni ji hrávali právě při čekání na jídlo před jídelnou, ona sama většinou vědomě komolila zprávu.

Celá ta situace ji děsila a nedávala jí v noci spát. Bylo tohle vůbec legální? Schovávat se za maskou nejlepších zájmů pro vaše dítě, kdy se ho snažíte chránit, ale vlastně ho sami zabíjíte? Nemohla kamarádce, její druhé polovině, jejímu světlu, jejímu všemu, ani říct nic osobního či povzbuzujícího, protože by to slyšeli oba rodiče.

Normálně by jí v takovýchto časech pomáhala škola a její úkoly, ale to by nemohly být ty zatracené prázdniny.

Zase se bavila s Eve, což by možná bylo i positivum, když by se jí nechtělo pokaždé zvracet kvůli tomu, co se v ní všechno bouří, když je druhá dívka kolem. Naivita, že doopravdy prostě celý předvánoční incident přejde a zapomene na něj, byla k jejímu znechucení chybná. Dokázala si čas psaní si zpráv a volání užít do určité míry, než se přes ni přehnala jedna z vln emocí, vzteku, smutku, odporu nebo radosti, a ona najednou byla naprosto mimo. Měly by už dávno být na tento rozpor na hrudi zvyklá. Však kolikrát se omluvila mámě, sklonila hřbet a přizpůsobila se pro větší dobro? Nespočetněkrát! Tohle bylo jako test na sčítání z první třídy předložen maturantům.

Výhody tu přesto byly. Máma chodívala často do práce a Lilith si užívala času, kdy se mohla vypařit ven a jen bezcílně bloumat.

Naopak pokud byla máma přítomna, požadovala se formální účast kolem její osoby nebo alespoň v pokojích. Asi šlo o jakousi kompenzaci pro její lepší pocit, ať má dojem, že s dětmi tráví čas.

Ještě ten večer po odvozu od Eve u večeře vytáhla téma jejího jména. Udělala to chytře, ale občas ani chytrost nepřinese žádaná ovoce, není-li člověk ochoten riskovat, a Lilith toho dne vážně na risky náladu neměla. Zmínila význam Gabrielova jména „Bůh je má síla" nebo „Bůh je mocný", že se prý ve škole baví o Bibli (přestože ji probrali už v prváku). Nadhodila i vyložení Marie „Kapka moře", „Hvězda moře", „Jeden vznešený" a další, které ale Lilith opravdu zaujalo bylo jedno vysvětlení „Moře hořkosti", radši si to avšak nechala pro sebe.

„A co Lilith?" zeptal se přes plnou pusu toustů Gabriel. Seděli zrovna u stolu v kuchyni a „užívali" si rodinnou večeři.

Noční monstrum, zopakovala si pro jistotu Lilith v duchu, jelikož se do ní zabodly oči starší ženy.

„Nemám tušení," pokrčila rameny a opět si kousla. Jídlo chutnalo jako písek, ale měla by něco jíst, aby zmenšila komentáře na svou váhu. „Není to od květiny? Lilií?"