Bez Adama

Třicátá - Lilith

7. 1., čtvrtek

Její představa následujících dní, a hlavně právě tohoto aktuálního, se vymykala kontrole, jejím předpokladům, a ona netušila, jestli se jít střelit nebo střelit ostatní.

Gabriel stále objevoval kouzla ukulele, přestože se často jednalo jen o náhodné brnkání na struny v nelidský čas, kdy byla máma na noční v práci. Tak se stávalo, že doma chyběla dospělá figura, kterou by respektoval, a za poslední dny spolu měli několik hádek, kdy ho vyhazovala do obýváku a on odporoval, že si tam má jít sama, když jí to tak štve, že on tam šel minule. Zabrala pak, až když přestal, kolem půlnoci, což by bylo ideální, hodin v limbu by stále bývalo bylo dostatek, ale-

Vždycky tam prostě muselo být ale. Lilith si na to za celý život tak nějak snad i zvykla, nic není zadarmo, nic není bez problému, vždycky se tam něco najde. Vždycky. Přesto si ale nemohla pomoct a vždy hloupě doufala, že to tentokrát bude jiné. Nemůže jednou prostě dostat něco zadarmo?

V tomto případě to byla Bianca a její nový režim. Žádný mobil mimo školu, žádné poškolní aktivity mimo výtvarky v pátek. Prostě pendlovala mezi školou a domovem bez možnosti na jakoukoliv relaxaci, ve škole to byl stres školní a doma ten od mámy, strach z toho, že se nikdy nic nezmění a ona s takovouhle dožije. Ani vyučování zazdít jako dříve nemohly, protože kontrola maminky sahala i tam.

Všechno má ale své ale, dokonce i ty věci jdoucí proti nim.

Celý týden fungovaly na tom, že se Bianca v noci plížila mámě do pokoje, brala jí mobil, kam stáhla tajně novou sociální síť, a s Lilith provolávala několik hodin, aniž by se to její máma měla jak dozvědět. Zatímco totiž mobil Biancy byl pečlivě uschovaný a hlídaný, její maminka se nezdála mít stejné podmínky i pro ten svůj, a tak byl volně k nalezení na jejím nočním stolku.

Těžko se udržovala na nohou a oči se jí klížily tak, že měla strach, že to na náhodném místě prostě zabalí, avšak stačil jeden pohled na Biancu ve škole a její starosti šly stranou.

V pondělí, když se viděly poprvé po prázdninách, to myslela vážně, něco se s tím musí dělat. Bála se to nadnést znovu, aby se před ní kamarádka ještě více neuzavřela.

Bianca si nikdy nestěžovala, jen nadávala, pomlouvala, vztek si verbálně vybíjela na všem, čem mohla, neverbálně zase na polštářích v její posteli, které dle zvuků kousala a mlátila. „Musím si to užít, dokud nemám kontrolovač spánku v pokoji," hořce mumlala posledně.

Lilith to zanechávalo žaludek na vodě a neklidné stavy, kdekoliv byla.

Její Bianca- Její nejlepší přítel a děje se mu tohle?

Co ale mohla dělat? Sama nejlépe věděla, že život bez rodičů, finanční podpory, je dost na nic. Jasně, Bianca na rozdíl od Lilith měla i nějaké ty příbuzné, ale u těch nebyla ona ani její maminka oblíbená, takže by se jí těžko ujali.

A teď stála tady.

V ruce taška s nákupem zařezávající se jí do prstů, mohla by ji položit na zem, ale nechtěla spustit pohled z dívky před ní. Pravděpodobně má dost nepřijatých hovorů od mámy, která se jí dožaduje, aby mohla dodat několik dalších položek na seznam potřebných potravin. Lilith dostane doma přednášku, možná se vážně bude muset rozbrečet, aby se dostalo jejího konce, ale nedokázala se donutit se o něco takového starat.

„Lilith a Eve by se k sobě skvěle hodily," jí rezonovalo v každé buňce jejího těla, těžko zabraňovala zrychlenému dechu nebo třasotu rukou.