Bez Adama

Dvacátá šestá - Eve

4. 1., pondělí

„Počkej, to není pravda," vyvracel tvrzení Miry Matt. „Jsem si jistý, že ve školce byla oblíbená." Druhému kamarádovi o svém zmatení řekla hned po probuzení druhého ledna. Posupně se s tím zžila a hořce si uvědomila, že má Mira asi vážně pravdu. Štvalo jí to. S Lilith mohly být skvělé kamarádky a ona to pak takhle pokazí.

Oba její přátelé si dali za úkol seznámit ji s každým malým detailem, který o Lilith znali. Zatímco Mira s ní chodila do školy a školky pokaždé, Matt měl na svém kontě jenom základku. Eve šla z těch všech informací hlava kolem a nebylo jí příjemné poslouchat je o tom mluvit, jelikož jí to jen připomínalo, jak je hloupá, ale taky toužila vědět všechno, co mohla, a tak ji nic jiného nezbývalo.

„V první třídě se s ní chtělo bavit hodně dětí. Na den hraček byla v centru dění, pamatuju si to, protože jsem si chtěl hrát s traktorem na dálkové ovládání, co tam jeden kluk přinesl, ale zrovna to měla v držení Lilith, a nikdo jí to nechtěl vzít."

Eve neměla co dodat, tak se jenom rozhlédla po poloprázdné třídě, kde čekali na začátek první hodiny. Pohled jí utkvěl na prázdné lavici za ní déle, než by byla ráda.

Po ohňostrojích si následující dny s Lilith psala, a i ji jednou navštívila v kavárně. Přišla řeč i na to, proč si bere směny i o prázdninách, když si je může užívat. „Šetřím na výšku," pokrčila rameny. Eve sama tento problém neměla, rodiče ji jí zaplatí, i když po ni určitě taky nějakou brigádu požadovat budou. Tohle řekla i Lilith, plus přidala ještě to, že Lilith obdivuje, protože ona ze svých letních brigád po chvíli nenáviděla všechny. Cítila se tehdy provinile, že to řekla takhle hrubě, ale když se Lilith zasmála a řekla: „Chápu.", Eve nechápala, jaktože jí všechno muselo dojít až díky Miře.

Přeci jen nebylo normální to, jak ji pouhý jeden smích donutil k tomu se taky smát a rozehřál jí tváře ještě na několik minut poté. Ve výsledku s rudými tvářemi i odcházela domů, poněvadž Lilith, ačkoliv asi neúmyslně, pracovala na tom, aby nikdy barvu neztratily.

„To mi ani nepřipomínej. Martin, můj kluk, se jí tehdy nechal utáhnout na kreslení namísto toho, aby se mnou hrál na schovávanou."

„Nech mě hádat?" neodpustila si Eve. „Našla sis nového?"

„Jasně že jo," zasmála se Mira. Ona a Matt se jako malí nebavili skoro vůbec, Matt byl moc tichý a plachý, zatímco Mira žila z dramatu a chvíli neposeděla. Co jí tak kamarádka vyprávěla, člověk se divil, že si ze svých dobrodružství nepřinesla vážnější následky.

Bylo zvláštní fungovat s faktem toho, že se jí někdo zase líbí. Její poslední přítel, Corey, se odehrál před prvákem a od té doby nic. Seznámili se na jedné fanouškovské stránce a hned si padli do oka. Byla k mobilu prakticky přilepená celé léto, než ji začal ignorovat. Eve mu pořád psala a snažila se ho kdekoliv, i v komentářích pod cizími příspěvky, zastihnout, avšak jediné, co jí to přineslo, byla nespavost, tak toho nechala. Bolelo to, ale s Mirou a jejím přístupem po boku to rychle přešlo. Kamarádka se jí za to ještě teď někdy smála, že byla schopná smutnit nad někým, koho nikdy naživo neviděla.

„Každopádně," přešel jejich kočkování Matt, „v první třídě byla mega oblíbená. Ale pak to přešlo, přestala se tolik bavit s lidmi a... Nevím přesně kdy. Miro?"

„Taky netuším," pokrčila dívka usazená na lavici rameny. „Já si sotva pamatovala tu část s tou oblíbeností, dokud mi někoho nepřebírala, tak mě moc nezajímala."

„Prostě to přešlo a ona se bavila jen a jen s Biancou."

„A teď s tebou." Kopla ji lehce do kolene chodidlem Mira.