Bez Adama

Sedmá - Lilith

21. 11., sobota

Jestli si Lilith myslela, že s odstupem času pochopí význam její konverzace s Eve, mýlila se. Ležela v posteli s kulisou ruchu ulice a videa Gabriela, který měl moc nahlas zvuk, takže i přes sluchátka by byla schopna vnímat snad i celé věty. Přes hlavu měla přikrývku, aby neviděla světlo od mobilu, a i když se jí hůře dýchalo a nešlo jí usnout, bylo jí lépe.

Přehrávala si události pátku od rána po odpoledne, kdy vracela Biance zástěru na její odpolední kroužek výtvarky. Na nic nepřicházela, a tak to radši nechala plavat. Eve na ni sice přes zbytek dne pokukovala a několikrát ji přistihla se na otáčet v hodinách, ať už seděla přímo před ní nebo ob. Nijak se ale netvářila, že by ještě nějak toužila po vysvětlení a dalším tlachání. Třeba z toho byla stejně mimo jako Lilith. Když se očima střetly, vždy se dívka jen usmála nebo poslala prstové srdíčko.

O to více ji v sobotní ráno zmátla zpráva od Eve, která se netýkala matiky. Zrovna do plastové krabičky s víkem s prasklinou opravenou kobercovkou z dob, kdy se stal obětí jedné rodinné hádky a nevydržel facku od podlahy, dávala rýži a jakousi rajčatovou omáčku připravenou z pátku od bráchy. Radši nezjišťovala, co to přesně je. Včera se to jíst dalo, stále byla ještě naživu a mohla by ho necíleně urazit.

Z obrazovky mobilu na ni hledělo koťátko. Snad by se i rozplývala nad jeho roztomilostí, kdyby chápala smysl. Proč by jí něco posílala? Zírala na to déle, než bylo nutné, postupně se odklonila od přímé spojitosti s včerejškem a spokojila se s představou hromadného rozesílání hezkých obrázků. Živě viděla Eve, jak odklikává jména a všem přijde roztomilé zvířátko, které zlepší den. Přeci jen pokud spolu nedávno přes zprávy navázaly kontakt kvůli problémům s výpočty, třeba se do jejího dlouhého seznamu dostala taky.

Zprávu odlikela a odložila mobil. Vzpomněla si, jak skoro celé dětství přemlouvala mámu, ať jí domácího mazlíčka („Želva mi postačí, prosííím."), a hledala podporu v aktuálním strýčkovi/tátovi („Ale no ták, Mary, teď máš přeci mě, ne? Brzy se stěhujeme a Lila je zodpovědná."). Znechuceně se zašklebila a možná až moc prudce jídlo vhodila do batohu. Vyvolala zbytečný ruch a radši na moment úplně ztuhla, poslouchajíc ticho, jestli někoho neprobudila.

V autobuse si nandala sluchátka, a ještě jednou si otevřela obrázek kotěte. Černá srst a velké žluté oči. Najela na internet a zadala pojem „kotě". Plýtvala si zbytečně data určená na zprávy rodině, ale pokud bude rychlá, neuškodí si moc. Úsměv, který měl obrázek asi způsobit, se konečně dostavil, když ho po chvíli hledání našla.

Pocházelo z článku o chimérismu, kde bylo kotě uvedeno jako příklad „normálního" jedince oproti chiméře - jedinci, který v děloze pohltil sourozence a ze dvou se stal jeden.

Už chtěla internet zavřít, ale přehnala se skrze ni vlna chuti odpovědět, a tak odkaz poslala nazpátek Eve. Stejně je srdíčko na zprávu nudná odpověď... V další zprávě poslala ještě otazník.

Znovu se k mobilu dostala až o pauze na jídlo v brigádě, kolem poledne, čtyři a půl hodiny od výstupu z autobusu.

Eve Winkel: zrušená zpráva

Eve Winkel: zrušená zpráva

Eve Winkel: zrušená zpráva

Eve Winkel: zrušená zpráva

Eve Winkel (11:36): hahaha

Třeba jí prostě není souzeno Eve rozumět, napadlo ji, když si zprávy dočetla.

Tedy zprávu.

Sama si nemyslela, že je článek vtipný, spíše fascinující a zajímavý, ale radši už neodepsala. Třeba se jí Eve snaží naznačit, že už jí nemá psát, zasmála se, aby podala reakci. Nebo prostě proto, že se směje pořád. Ani ty zrušené zprávy nemusely nutně patřit jí, mohla jen sjet lištou dolů a odpovídat tam, přičemž se mohla překliknout a omylem je odeslat jí. No, měla štěstí, že Lilith u mobilu nebyla.