Bez Adama

Pátá - Lilith

19. 11., čtvrtek

Malá kavárna cílila na pravidelné zákazníky z okolí spíše než na turisty. Estetická byla, ale ne natolik, aby sem někdo mířil kvůli fotkám na sociální sítě. Interiér byl spíše dřevěný s teplými barvami, občas nějaká rostlina a chyba - přes ty tu byla hlavně Lilith.

Když tu dva roky zpátky začala, podkládala viklající stůl a mazala vrzající dveře čistě automaticky, doma to tak bylo taky. Majitel s ní už počítal a ochotně jí přidal malou částku k platu za funkci navíc. Nedopočítala by se, kolikrát si na internetu hledala opravy elektronických přístrojů, kávovaru, šlehače na mléko, jiného kávovaru, elektrického mlýnku...

V pozadí hrávala tichá instrumentální hudba a zaměstnanci byli spíše staršího věku, studenti vysokých škol, takže sedmnáctiletou Lilith, která sice měla okolo 170 centimetrů, avšak taky skoro až nezdravě hubenou postavu, brali jako malou holku. Výsledkem bylo několik hodin manuální práce bez nutnosti komunikace. Pro Lilith výhra.

Obvykle pracovala jenom od pátku do neděle, v pátek po škole a o víkendu od rána do odpoledne. Režim jí vyhovoval, byla na něj zvyklá, poskytoval jí pravidelný příjem na výšku a... To by asi bylo ono, peníze a pohodlnost.

Častokrát jí ale nabízeli směny navíc, jako dnes, které přijímala podle povinností do školy a těch doma. Tento čtvrtek byla pro, chtěla dostat hlavu od všeho chaosu kolem, a ztratit se v jednoduchých úkolech byla jedna z jejích oblíbených cest ven.

Kreslila na špatně vyjetou účtenku za pultem - dnes to bylo její místo, což bylo docela zklamání, protože to podrývalo její pointu o nemluvení s lidmi. Začala geometrickými tvary, čtverce, kosodelníky, úhloběžníky... Přešla na jiné jednoduché obrazce, především srdce, občas rozplizlá, jindy ostrá a protáhlá. Pak jednomu s ideálním tvarem dokreslila šťopku a lístek.

Vzhlédla od propisky, kterou měla dopisovat poznámky na objednávky, a prohlédla si zákazníky, jestli některý nevyhledává nervózním pohledem obsluhu. Ani skupinka přátel v pozdních třicetinách, většina s málo slazenou kávou, mladý pán na počítači s černou kávou nebo skupinka studentů z její školy, konkrétně divadelní kroužek diskutující (pravděpodobně) hru, na kterou většina školy povinně půjde (Lilith se ulije s Biancou), objednávající si i dezerty a sladké nápoje (spíše tekuté již zmíněné dezerty), se tak nezdáli.

Pak pokračovala s experimenty, alias cestou za nejlepším jablkem. Moc jí to nešlo, buď vypadalo stejně jako předchozí nebo nevypadalo jako předchozí čili jako jablko. Napadlo ji, že by možná mohla sáhnout po sluchátcích nebo vytáhnout učení, aby lépe využila čas, ale začátek uvažování přerušila chladné vlna vzduchu z venku, kde se každým dnem víc a víc blížilo zimní období. Byla ráda, že si pod černou pracovní polokošili se jmenovkou (Lily, vyvarovala se tak otázkám extrovertních lidí na neobvyklé jméno) nechala školní bílé triko s dlouhými rukávy, na jehož trupu byla červená skvrna od oběda.

„Dobré odpoledne," usmála se profesionálně na Miriam s Eve. „Vítejte u nás, máte vybráno, chcete něco doporučit nebo mám dát čas?"

Eve se ohlédla na kamarádku, která ale působila nepřirozeně ztuhlá a myšlenkami v oblacích. Obě dívky měly ještě kabáty a Eve i čepici, zatímco hlava s vlhkými prameny Miriam krytá nebyla.

Tréninky plavání jsou v pondělí a čtvrtky, vzpomněla si Lilith.

Eve se rudá barva z tváří způsobená zimou plynule přesunula do celého obličeje. Po chvíli ticha musela usoudit, že Miriam se slova neujme, tak ho převzala sama.