Změníš názor, Evansová?

14. Kapitola

Byl večer a malá ručička ukazovala osmou hodinu. Krásná rusovláska spěchala chodbou ke kabinetu profesorky McGonagalové. Měla na sobě teplý kabát, čepici a šálu. Bylo totiž chvíli po vánocích a tak nebylo nejtepleji. Šla rychle a nevypadala, že by měla nejlepší náladu. Také že neměla, protože jí partička kluků na hlavu vylila zelenou barvu a kvůli nim a s nimi teď má trest. Přišlo ji to nefér, ale věděla, že nemá smysl profesorku přesvědčovat. Vyběhla poslední schod a stála před velkými dřevěnými dveřmi. Sirius ani James tam ještě nebyli, ale nečekala na ně dlouho. Společně pak na vyzváni učitelky vešli. "Pan Filch vám u hlavní brány předá pergamen se třemi květinami, které najdete a přinesete mi je. Hodně štěstí." řekla a skoro je až vyhnala z místnosti. Lily s klučičím doprovodem v patách se vydala k hlavní bráně. Filch jim tam bez komentáře odevzdal pergamen, otevřel dveře o prostě odešel. Lily se trochu bála, ale nikdy by to nikomu nepřiznala. Oba dva Pobertové byli úplně v pohodě. Nebylo to pro ně nic neobvyklého a Zapovězený les znalý jako svoje boty, nebo alespoň část. Hned jak vyšli z hradu začali vtipkovat a povídat si, skoro jakoby tam Lily nebyla. Rusovlásce to ale nevadilo. Byla zamyšlená a na Poberty stále naštvaná. Předcházeli školní pozemky až zašli do lesa. "Tak co kdybychom se rozdělili a každý najdem jednu?" navrhl Sirius. "Nemyslím si Tichoši. Taky Evansová by se ztratila během vteřiny. Pojďme všichni společně." řekl James. Sirius se proto vydal první, za ním šla Lily a poslední James. Klukům to asi přišlo gantelmanské a tak ji vzali mezi sebe. Vyselek byl ale ten, že přes sebe hulákali přes Lily. Prošli takhle úzkou cestičku, až se dostali na o něco širší a tak mohli jít vedle sebe. "Dvanacteráku?" začal Sirius šeptem. "Ano?" odpověděl James taky šeptem. "Co kdybychom si z Evansový vystřelili?" "To není nejlepší nápad. Vždyť právě kvůli tomu jsme tu." "Prosím, jenom málo. Z ničeho nic se jí ztratím a přeměníme se. Nebude to trvat dlouho." "No dobrá. Ale nejdřív najdem ty rostliny jo?" "Dobře." úšklíbl se Sirius. Lily se stále zlobila, ale už ne tolik. "Co je jako první Evansová?" houkl na ní James, když usoudil, že by se tam nějaké mohly vyskytovat. "Modřenka Zbludná." přečetla Lily. "Takže asi bude modrá." řekl Sirius. "Dobrý postřeh Blacku." řekla Lily ironicky a protočila u toho oči. "Támhle se něco třpytí. Pojďte." řekl James a rozběhl se směrem k záhadné modré září. "U Merlina." řekl udiveně. Na louce tancoval asi tucet víl. "To jo." utrousil Sirius. Víly tančily a James se Siriusen se za nimi omámeně vydali. "Haló, kluci, ta květina." snažila se je Lily upozornit na květ, kolem kterého víly tancovali. Nepripadaly jí nějak krásné nebo omamné. "Jsou to bludičky!,Vzbuďte se! Jamesi! Siriusi!" křičela na ně. Oba dva ale šli, jakoby jí vůbec neslyšeli. "Tak dost!" vykřikla a rozběhla se k rostlině. Rychle k ní klekla a vší silou s ní škubla. Květina se utrhla a s tím zmizela i všechna záře a víly. James se Siriusem se jakoby probudili. "Co se u Merlina stalo?" vyzvídal James. "Bludičky. Snažily se vás zlákat. Dalo by se říct, že jsem vás zachránila." řekla Lily a kytku si zastrčila do tašky, kterou měla s sebou. "Nikdy bych nečekal, že to řeknu, ale díky Evansová." řekl Sirius. "Taky děkuju." usmál se James. Lily ale jen obrátila oči v sloup a koukla na název další rostliny. "Škrtidlo útočné." přečetla. "To nezní přátelsky. Tak ho pojďme najít." prohodil Sirius a vydal se hlouběji do lesa. Lily jen ironicky zatleskala a společně s Jamesem Siriuse následovala. Netrvalo dlouho a onu ďábelskou rostlinku našli. "No do háje, to nebude příjemný." řekl James, když rostlinu spatřil. Spíše než rostlina to vypadalo jako přerostlý a hodně dlouhý Tlustočerv, ale i hodně nebezpečnější a s kořenem v zemi. "Tak se do toho djeme." řekla Lily. "Půjdu jako návnada a budu se ho snažit zaměstnat. Vy zatím utrhněte ten květ, co tomu roste na ocasu." řekla Lily a než kdokoliv stačil cokoliv namítnout, vydala se před onu odpornou rostlinu. "Hej tady jsem, chyť si mě." začala pokrikovat a běhat kolem. Škrtidlo okamžitě začalo vysílat čahouny. Lily všem úspěšně uhýbala nebo si pomohla nějakým kouzlem. James se Siriusem se mezitím vydali pro květ, rostoucí na konci nejdelšího a nejtlustšího kořene. Bylo to ale těžší, než se zdálo, protože kořen pořád uhybal, jak se oháněl po Lily. "Aaaaaaaaa!" ozval se najednou křik. Jeden čahoun Lily sevřel a teď jí měl v plánu rozdrtit. "Vydrž Lily!" křikl James a po onom tlustém koření skočil a květ se mu konečně podařilo utrhnout. Rostlina sebou začala škubat a Lily pustila. Nakonec sebou plácla na zem a zůstala nehybně ležet. "Díky." usmála se Lily a květ si opět uložila do tašky. "Už zbývá jen Náměsíčnice." řekla vesele. "A to je co?" zeptal se Sirius. "To je pro změnu docela příjemná rostlinka. Za svitu měsíce se rozzáří a hrozně hezky voní. Je neškodná." usmála se Lily. "Bývá ale hodně hluboko ve lese, tak bychom měli hejbnout kostrou." doplnil James a společně se vydali ještě hlouběji. Tentokrát měla Lily pocit, že jdou skoro hodinu. Ale dočkala se. Uprostřed mýtiny ozářené měsíčním svitem se blištila černá rostlinka jako diamant. "Tady je! Vezmu jí a vrátíme se." usmála se a rozběhla se doprostřed mýtiny. "To je naše šance. Rychle!" šeptl Sirius Jamesovi a najednou už tam nestáli dva chlapci, ale jelen a černý pes. Oba se schovali do lesa a čekali na Lilyinu reakci. Ty jen s radostí utrhla květinu a strčila si jí do tašky. Když se ale otočila, úsměv jí z tváře zmizel. "Haló?" zavolala do tmy. Nic. "Pottere? Blacku?" volala, ale stále nic. "Jamesi? Siriusi?" volala. Oba se ve své zvířecí podobě přehnali po mytíně a když byli zase v lese přeměnili se zase zpět. Tak vylezli se smíchem. "Vy jste blbci!" rozkřikla se Lily. "Ale no tak Evansová. Byl to jen žertík. A navíc jsi mi řekla Jamesi." usmíval se šibalsky James. "Tak to ani náhodou Pottere!" křičela na ně. Z ničeho nic se rozběhla a utíkala směrem z lesa, nebo alespoň si myslela, že utíká z lesa. "Lily počkej, ztratíš se!" vykřikl James a společně se Siriusem se za ní rozběhli. Lily naštvaně dusla lesem a chtěla být co nejdříve ve svém pokoji. Běžela a najednou se jí podlomily nohy a ona upadla. Spadla do jakési jámy. Zkusila vylézt, ale práva noha jí hrozně bolela a nemohla se na ní postavit. "Pomoc!" zkusila křičet. "Pomoc!" zkusila to znova, ale bez odezvy. "Skvěle, teď tady schniju někde v lese v jámě a nikdo mě nikdy nenajde. A to všechno jen kvůli těm dvoum nafoukanejm blbům." nadávala a mnula si kotník. To by to ale nebyla Lily, aby něco nevymyslela. Popadla hůlku a vykřikla zaklínadlo. "Expecto Patronum." z konce její hůlky vytiskla modrá záře a vyběhla přenádherná laň. "Najdi Pottera a Blacka a přiveď je sem." řekla Lily a laň odběhla. Tak tam seděla a čekala. Byla jí zima, protože tam mohla být už dvacet minut. "Evansová?" zaslechla volání. "Lily?" ozvalo se znova. "Jsem tady!" vykřikla zpět a pokusila se postavit. Nepovedlo se, noha se jí podlomila a ona se znovu skácel na dno jámy. "Lily! Jsi v pořádku? Proč jsi nevylezla?" začal James vyděšeně když jí viděl. "Nejsem si jistá. Bolí mě noha." řekla. "Výdrž dostanem tě odtamtud." řekl James a pomocí hůlky vykouzlil provaz. Jeden konec podal Siriovi a jeden si uvázal kolem pasu. Pak se do jámy spustil a i s Lily se nechal vytáhnout. "Promiň." omluvili se Sirius a James na stejnou. "Já vám dám promiň. Kdyby mě nenapadl patron mohla bych tam schnít." rozkřikla se znova Lily a chtěla se vydat zpět na cestu. Noha jí to ale nedovolila a tak se musela nechat Jamesem vzít. Když dorazili do hradu, Sirius šel odevzdat rolstliny profecorce McGonagalové a James s Lily v náručí šel na ošetřovnu. Madam Pomfreyová tam Lily nohu spravila, ale chtěla, aby tam spala a tak James odešel bez ní. Tak skončil ne úplně povedený den. Lily si myslela, že se James změnil, ale tohle jí to vyvrátilo. Za dnešní den jí tihle dva dostali do maléru a ještě na ošetřovnu. Nešlo jí usnout, ale po nějaké době se jí to přeci jen povedlo.

Ahoj,
Tak jsem tu s novou kapitolou. Byla o něco delší, než jsem myslela. A hlavně tam mělo původně být více věcí. Jenže takhle to dopadne, když se rozepíšu a vžiju as do děje:) Tak doufám, že se vám kapitola líbila a budu ráda, když se o názory podělíte v komentářích. A u Merlina, jak je možné, že máme 400 přečtení. Hrozně moc vám děkuju. Jste super. Tímhle se rozloučím. Tak se mějte famfrpálově a ještě jednou děkuju,
Mooney