Změníš názor, Evansová?

17. Kapitola

Bylo krátce po poledni. Většina Bradavických studentů se šla koulovat ven, na školní pozemky, nebo stavět sněhuláky. Jen pár lidí se odlišoval. Byl to černovlasý klučina stojící pod schody k holčičím ložnicím, čekající na svou vysněnou rusovlásku, která oné schody sebíhala. "Ahoj Lily." pozdravil jí klučina, když sešla dolů. "Ahoj Jamesi." oplatila pozdrav dívka. "Máš chuť na máslový ležák?" zeptal se klučina s úsměvem do ucha k uchu. "I docela jo. Ty chceš jít do Prasinek?"řekla překvapeně dívka. Nebyly totiž návštěvní dny a tak se neměli jak do vesnice dostat. "Ano." odpovědel. "A jak?" zeptala se opět dívka. "Uvidíš." usmál se klučina a rozešel se směrem k východu ze společenské místnosti. Dívka ho následovala. James z toho byl nervózní. Pro něj byl zázrak už jen to, že na něj nezačala křičet, natož že s ním doopravdy jde.  Byl to jeho spolněný sen. "Co že jsi tak potichu?" probral ho z myšlenek rusovlásčin hlas. "Přemýšlel jsem." řekl a zabočil. Lily už už chtěla říct poznámku do stylu: "No ne, ty jsi přemýšlel? To je mi novinka."  Nakonec se ale udržela a radši jen přikývla. "Tady to je." řekl po chvíli James a ukázal na sochu jednooké čarodějnice. "Co tady je? Já vidím jenom tebe a tu sochu." řekla Lily nesouhlasně. "Pojď, uvidíš." usmál se James, uchopil Lily za ruku a nikým nepozorován vlezl do tajné chpdby vedoucí do Prasinek. "Páni. Jak jsi tohle našel?" zeptala se Lily když prošla za ním. "Ani nevím. Jednou jsme takhle s Poberty procházeli hrad a našli tohle." řekl James a rozešel se chodbou směrem k jejímu východu. Lily ho následovala. V tu chvíli si to nikdo neuvědomoval, ale James Lily stále držel za ruku. Do Prasinek došli téměř mlčky, každý utopení ve svých myšlenkách. 

"Už jsme tady. Hele, budem vylejzat ve sklepě Medového ráje. ¨Přikrč se za mě a nic neříkej, povedu tě." řekl James a vytáhl z kapsy jakousi stříbrnou a velice hebkou látku. Lily se na něj nejistě podívala a přikývla. On přes ně přehodil onu látku přehodil a s Lily těsně za zády se vydal po úzkých dřevěných schodech směrem vzhůru. Odklopil malé padací dveře a oba z nich vylezli. Dále se vydali po podobných schodech, jako z tajné chodby, nahoru do Medového ráje. Tam se prosmýkli dveřmi a James jim oběma uloupil malé červené lízátko. Když od obchodu se sladkostmi trošku poodešli, James z nich strhl tu jemnou stříbrnou látku. "Tady máš." podal Lily lízátko a sám si lízl svého. "Co to bylo?" zeptala se Lily na látku a lízátko si převzala. "To je neviditelný plášť. Ale nikomu o něm prosím neříkej, je to tajemství." odpověděl ochotně James. Lily jen přikývla a také se pustila do svého lízátka. "Tak kam chceš jako první?" zeptal se James po chvilce stání na místě. "Nevím, co třeba jít k těm třem košťatům." navrhla Lily a společně se vydali směrem jmenované hospody. 

Celou cestu si povídali a smáli se. James povídal o jeho pádech a legračních zážitcích z famfrpálu. Lily zase povídala o své sestře Petunii a o mudlovském světě. Ani si nevšimli, že už jsou na místě. Oba dva vešli a usadili se u stolu, kde vždy sedávají Pobertové. "Co to bude?" zeptala se hostinská, madam Rosmerta. "Co si dáš Lily?" zeptal se James rusovlásky. "Přišli jsme na máslový ležák ne?" řekla Lily a usmála se. "Takže dvakrát máslový ležák?" podívala se na Jamese madam Rosmerta. "Ano, děkujem." řekl James a hostinská odešla. "Přemýšlel jsi už, co budeš dělat po škole?" zeptala se Lily, zatímco čekali na své pití. "Ano, ty?" odpověděl James. "Já taky. Můžu se zeptat co?" "Tak v první řadě si tě vezmu." usmál se James a když si uvědomil co řekl, čekal, že se Lily naštve a odejde. Ta se však jen začala smát a vrtět hlavou. "No a chci se stát bystrozorem, takže musím udělat OVCE. Ty?" dořekl, když se Lily dosmála a předal jí vyprávěcí štafetu. "Já se taky chci stát bystrozorkou. Jen jsem ještě neuvažovala o tom, koho si vezmu." usmála se a podívala se na příchozí hostinskou, která jim právě přinesla máslový ležák. "Díky." poděkoval James a madam Rosmerta odešla. "Tak na zdraví." řekl a zvedl svou sklenici do vzduchu. Lily udělala to samé a společně si ťukli. Pak se každý napil a znovu si začali povídat.  Den jim hezky ubíhal a jejich první, a podle Lily I poslední, rande také. Už byli u tří košťat, v medovém ráji i u chroptící chýše. Zkrátka skoro všude a tak se začali stáčet zpět k tajné chodbě. James přez ně zase přehodil svůj neviditelný plášť a oba dva prošli chodbou zpět do hradu a dál do Nebelvírské věže.

"Tak už jste tady vy hrdličky?" zeptal se provokativně Sirius, když Lily s Jamesem prošli obrazem Buclaté dámy. "Jaký hrdličky? Jinak ano, jak sis mohl všimnou jsme tu." řekla ironicky Lily a posadila se na sedačku. Vedle ní po chvilce usedl i James. "Kolik je?" zeptal se po chvilce, protože za okny už byla tma. "Asi půl sedmý. Za chvíli bude večeře. Jo a taky se mě pár lidí ptalo, jestli bude silvestrovská párty jako každý rok." odpověděl Sirius. "A jo. U Merlina stíháme to?" vyhrkl James. "Neboj, skoro všechno jsme zařídili a pár hodin na výzdobu nám ještě zbývá." uklidnil ho opět Sirius. "Hele, já půjdu za holkami do pokoje. Jinak díky za dnešek Jamesi." řekla Lily a už vybíhala po schodech nahoru. "Co se právě stalo? Lily Evansová ti poděkovala a řekla křestním jménem?" řekl zmateně Sirius. "Jo, je na mém jménu něco špatně?" uchcetl se James. "Ne to ne." řekl stále překvapený Sirius. Když se vzpamatoval, začali všichni vymýšlet výzdobu.

Lily už mezitím došla až ke dveřím do dívčího pokoje a po lehkém zaklepaní vstoupila. "Ahoj Lily, jaké bylo rande?" zazubila se na ní Kate. Lilyin úsměv jí ale překvapil. "Celkem fajn. Co probíráte?" zeptala se rusovláska. "Ale nic, jen má tady Ann zítra rande s Remuse." uculila se Kate. "Co? Jaké rande?" vyhrkla Lily překvapeně a prisedla si vedle nich na postel. "Žádné rande. Remus mi jen pomůže s přeměňováním na OVCE. To je vše, nic víc." řekla Ann a společně s Kate začali Lily zpovidat z dnešního rande.

Emmm Ahoj, ještě žiju.
Jo vím, že dlouho nevyšla kapitola, ale jsme prostě neschopná. Takže si pokusím stanovit novou hranici a nebudu vydávat jednou za čtyři dny, ale jednou za týden, jo? Snad to bude stačit. Já ale pravděpodobně budu ráda, když to stihnu. Tak, tímhle se rozloučím, tak se mějte famfrpálově,
Mooney