Změníš názor, Evansová?

5. Kapitola

Když dívky došly do jejich společenské místnosti, byla tam už spousta lidí a party se pomalu rozjížděla. Lily se rozhodla jít převléknout z teplého oblečení, které měla na sobě. Vzala si nebelvírslý svetr a modré džíny, vlasy si zapletla do dlouhého copu, který si přehodila přes rameno a lehce si nanesla řasenku a jemný lesk. Pak vyrazila dolů do společenky, kde už jela party v plném proudu. Šla na kraj společenky a sedla si na parapet u okna. Pozorovala, co kdo kde dělá. Kate s Ann tancovaly. Pravděpodobně v sobě už nějaký ten alkohol měly. Ona moc nepila. Remus stál s Jamesem u baru a něco pili a povídali si. Uvědomila si, že už na ně zírá skoro deset minut. Rychle odvrátila zrak. Když se tam ale podívala znovu, James už tam nebyl. Stál tam jen Remus a něčemu se tlemil. Najednou jí někdo ze zadu zakryl oči. "Hej." vyjela Lily. "Ale no tak Lily." usmál se na ní brýlatý, hnědooký chlapec s černými rozcuchanými vlasy. "Vyděsil jsi mně Pottere." "Ale, ale Lily, víš, co jsme si přeci domluvili." usmál se šibalsky James. "Ale ne." uklouzlo Lily. "Ale ano." usmál se James ještě víc. "Jamesi promiň, já..." "Mně to nevadí." usmál se na ni James, "Ale ani tak se trestu nevyhneš." "No dobře, ale jaký bude?" ptala se Lily trochu vyděšená z Jamesova úsměvu. "No, co kdybys mi dala pusu." usmíval se James stále víc. Lily se na něj nejistě podívala. "Ale no tak Lily, co pak je to tak hrozné?" Lily už do něj chtěla naprat že ano, ale uvědomila si, že na něj musí být i hodná, a tak si to rychle rozmyslela. "No tak dobře." řekla nejistě. James se usmál ještě víc. Pomalu se k němu naklonila a dala mu pusu. Nebyl to žádný dlouhý polibek, ale Lily to pro začátek stačilo. Počkat co, pro začátek? Udivila se svému myšlení. Docela ji vyděsilo, ale myšlenku rychle zahnala, protože na ni začal mluvit James. "Mně se to líbilo." usmál se od ucha k uchu. Lily nevěděla, co má říct ani co má dělat. "Promiň, ale čeká na mně Remus. Tak se k nám třeba pak přípoj, očividně to ještě potřebuješ zpracovat. Zatím ahoj." rozloučil se James. Opět se posadila na parapet a přemýšlela. Co se právě stalo? Bez většího přemlouvání dala pusu Jamesi Potterovi. U Merlina. Děsila se. Vůbec ji to nešlo do hlavy. Ale no tak Lily, bylo to jen kvůli trestu nic víc. Uklidňovala se. Probral ji až něčí klepání na její rameno. "Ehm Lily, nemyslíš, že bychom měli pomoct holkám?" zeptal se jí povědomý hlas. Byl to Remus. "Jo to asi jo." podívala se na její kamarádky opřené o stěnu společenky hlasitě se smějící, ale úplně zelené. Stál u nich James a podepíral je, protože se neudržely na nohou. Spolu s Remusem se k nim vydala. "Co jste proboha dělaly?" ptala se nechápavě kamarádek. "To vypadá na pořádnou vopici." smál se Rem. Lily ale vypadala docela zoufale. "Co s nima mám dělat? Nikdy jsem nic takového neřešila." naříkala. "Stačí když pomocí nějakého kouzla dopravíš holky nahoru do vašeho pokoje. My se tak nedostaneme po schodech, takže za tebou přiletíme. Stačí když nás pustíš oknem." "Dobře." souhlasila Lily. Sice ji to zabralo docela dlouho, ale nakonec úplně zřízené kamarádky dopravil na pokoj. Ještě že je zítra sobota. Pomyslela si. Holky svalila na postel a otevřela okno Removi a Jamesovi. Remus jim dal lektvar proti kocovině. Jejich stav se výrazně zlepšil, ale stále nebyly úplně v pořádku. Sundali jim boty a uložili je do postelí. "Tak to bychom měli." prohodila Lily. "Půjdete ještě dolů?" ptal se James. "Já asi ano. Ty Lily?" "Nevím, ale asi proč ne." "Tak se uvidíme tam. My se odsud po schodech nedostaneme." řekl Rem. "Měla bych nápad." řekla Lily šibalsky. "A jakej prosimtě, že se tak tváříš?" ptal se naplat James. "Co to prostě sjet?" "To nezní jako špatný nápad." zasmáli se oba pobertové a už si to štrádovali ke dveřím. Lily se vydala za nimi. "Tak tři dva jedna..." odpočítával James. Pak vstoupil nohou na schody a ty se změnily v kamennou klouzačku. Všichni po ní sjeli. Dole už moc lidí nebylo. Jen tým tam zůstal. Až na Kate samozřejmě. "Ahoj Jamesi, to je dost že ses ukázal. Kde máš Kate?" ptal se nějaký kluk z týmu. "Leží s pěknou vopicí u sebe v pokoji." zasmál se James. "Aha, je nazdar Evansová." "Ahoj." "Pojďte k nám." vyzval je ten klučina. Byl ve stejném ročníku, byl to střelec a jmenoval se Jackob Brown. "Hele, jsem docela unavený půjdu spát. Neva?" ozval se Rem. "Jestli jsi unaveny tak běž spát Náměsíčníkuku." řekl mu James. "Tak dobrou, dobrou Lily." "Dobrou." odpověděli Lily a James jednohlasně. Lily ale ještě unavená nebyla a tak se rozhodla zůstat. "Jamesi jdete?" houkl na ně Jackob. "Už běžíme." odpověděl mu James, a i s Lily se vydal k baru, který tu byl přistavěn.

Povídali si dlouho do noci. Všichni členové týmu postupně odcházeli. Nakonec zůstal jenom James a Lily. "Jsi unavená?" ptal se James. "Ani ne. Ty asi docela ano co?" "Docela, ale s tebou tu rád vydržím." usmál se James a Lily se trochu začervenala. "Víš že se s tebou i docela hezky povídá." "Díky. S tebou se taky hezky povídá, když na mně neřveš." Lily se na to jen usmála. James na ni ale viděl, že je unavená. "Nechceš si sednout?" "Proč ne." oba se usadili na gauč. Chvíli si povídali, ale pak se jim začali klížit oči. Po chvilce už Lily spala jako zabitá. Usnula a hlava se. Jí opřela o Jamesovo rameno. Jemu se to líbilo. Rozhodl se jí vzít do jejího pokoje. Po schodech se tam ale nedostane. Uchopil ji do náruče a odešel s ní do klučičího pokoje. Všichni už spali. Vzal si svoje koště a odletěl s Lily v náručí do dívčího pokoje. Úplně zapomněli zavřít okno, což bylo na jednu stranu dobře, ale zase tam byla hrozná zima. James Lily opatrně uložil na její postel. Svlékl ji svetr a kalhoty. Celá se třásla zimou, a tak přes ní přehodil ještě svoji mikinu a pořádně jí přikryl peřinou. Ještě, než odletěl ji dal malou pusu na tvář. Všiml si, jak se Lily pousmála, ale stále spala. Pak vyletěl ven a oko kouzlem zavřel. Vrátil se k sobě do pokoje, kde taky docela unavený ulehl a ve vteřině spal stejně tvrdě jako Lily a všichni ostatní.

Ahoj, tak tu jsem s další kapitolou. Doufám, že se vám líbila. Budu ráda za vaše ohlasy v komentářích. Každé přečtení, hlas či komentář pro mně dost znamenají. Děkuju všem co si to čtou.
Mooney