Změníš názor, Evansová?

15. Kapitola

Je ráno a v Bradavciké ošetřovně se probouzí nádherná rusovláska. Ostré světlo jí rozlepilo oči a ona se posadila. "Dobré ráno slečno Evansová. Vypijte tohle a můžete jít. Nohy by měla být v pořádku, jen ji trochu šetřete." vybafla na ní madam Pomfreyová s lektvarek v ruce. Lily mlčky převzala lektvar a rychle ho vypila. S úšklebkem se postavila na nohy a vyběhla ven z velkých dřevěných dveří. Hned zamířila do velké síně na snídani. "Kate! Ann!" volala na kamarádky, které se zrovna usazovaly k nebelvírskému stolu. "Lily! Potter nám vyprávěl, co se ti včera stalo. Jsi v pořádku?" strachovala se Ann a pořádně jí objala. "Jsem, nebojte." usmála se Lily a posadila se na lavici h stolu. Kamarádky jí napodobyly a všechny se pustily do vášnivé debaty. "Jo a málem bych zapomněla, dneska jdu na rande s Mikem. Prý mi chce něco hrozně důležitého říct." prohodila jen tak Ann a začala se zabývat snídaní, kterou si nandala. "Tak to jsem zvědavá, co chce. Třeba tě požádá o ruku." uchechtla se Kate a také se pustila do své snídaně. Tak tam seděly a nerušeně jedlý svou snídani. Pak se přihnali jako hurikán Pobertové a celý svatý klid zničili. "Ahoj Evansová. Co noha?" zeptal se James. "Noah je dobrá, ale kdyby jste si že mě včera nevystřelili, nemusela bych strávit zbytek včerejší noci na ošetřovně." zamračil se Lily. "A když už jsme u nohou, nešla bys se mnou na rande? Jen my dva, hezká procházka u jezera." začal James s jeho poměrně běžnou otázkou. "A víš co?" uculila se sladce Lily, postavila se naproti němu a několikrát zamrkala téma svýma smaragdovýma kukadlama. "NE!" křikla přes celou Velkou síň a rozběhla se ke dveřím. Zamířila do svého pokoje v nebelvírské věži. James tam stál jako opatřený. Když se vzpamatoval, sklesle si sedl a začal jíst svou snídani. Ann s Kate se za ní se smíchem rozeběhly. Ani zbytek Pobertů to nevydržel a začal se smát a spolu s nimi i část síně, co to slyšela.

"To se ti povedlo." pochválila kamarádku Ann, když doběhla do pokoje. "Já vím." smála se Lily. Když se dosmály, vzaly si tašky s učebnicemi a vydaly se na první dvouhodinovku lektvarů.

"Tak ahoj." rozloučila se Ann a vydala se na školní pozemky, kde na ní má čekat Mike. "A my se dáme do toho úkolu na formule." řekla Lily a vytáhla pergamen a psací brk s inkoustem. "Lily." zaskučela Kate, ale poslušně si sedla ke stolu. A tak začalo několika hodinové mučení, nebo alespoň tomu tak Kate říkala. Tak tam tak seděly a dělaly úkoly až je něco vyrušilo. Nebo spíš někdo. Drobná blondýnka se prohnala místností jako hurikán. Skoro nikdo nepostřehl, že pláče, až na její nejlepší kamarádky. Lily s Kate rychle všechno zavřely, naházely do tašek a rozeběhly se za ní. "Co se stalo?" zeptala se něžně Lily a přisedla si vedle Ann na postel. "On...Mike...vykašlal se na mě." vzlykala Ann. "To je mi líto." objala jí Kate. Lily se také přidala do hromadného objetí. "Nemusí, je to blb." řekla Ann bojovně. Uvnitř jí to ale bylo opravdu líto. Tak tam seděly a objímaly se. "Já se půjdu projít a vyvětrat, neva?" zeptala se Ann kamarádek. "Nevadí. My tady na tebe počkáme, nebo půjdeme do Velké síně na večeři ano?" odpověděla Lily. "Ano." řekla skoro neslyšně Ann a vyběhla ven. Už nebrečela, ale stále byla smutná. Zamířila na Astronomickou věž. Moc lidí tam nechodilo, proto to bylo jedno z nejlepších míst na hradě. Prošla portrétem a vydala se po dlouhých schodech nahoru. Nikoho moc nevnímala a byla zahloubaná do svých myšlenek. Šla a najednou do někoho narazila. "Promiň, nedávala jsem pozor." začala se omlouvat. "Ne, to já se omlouvám. Nekoukal jsem na cestu." omlouval se dotyčný. "Je, Remusi." zvedla hlavu Ann a poznala svého skoro-kamaráda. "Ahoj Ann. Kam máš namířeno, že nejsi s Lily a Kate?" zeptal se Remus. "Na Astronomickou věž, chtěla jsem být sama." odpověděla blondýnka. "Tam nechoď, teď jsem tam byl a vyhodila mě Blacková a Malfoy. Merlin ví co tam dělají." "Aha, no tak já půjdu jinam. Díky." usmála se dala se na odchod. "Počkej, napadlo mě, jestli nechceš do knihovny. Tam bz nemuselo být tolik lidí." zastavil jí Remus. "Tak jo. Ty tam jdeš také?" "Jo, jdu dělat úkol na formule. U nás v pokoji se dělat nedá a ve splečence taky moc ne." "No vidíš, ten taky nemám. Můžem ho udělat spolu jestli chceš:" "Tak jo. Bude fajn když ho jednou  nebudu dělat sám." usmál se Remus a společně se vydali do knihovny. 

Lily s Kate mezitím dopisovaly úkol ve společenské místnosti nebelvíru. "Hotovo." prohlásila po chvilce rusovláska. Kate rychle dopsala poslední odstavec a začala se radovat. "No jo, tak to tak neprožívej." protočila oči Lily, ale musela se zasmát.  "Tak co budem dělat teď?" zeptala se Kate. "Co takhle se mnou zajít na rande do Prasinek Evansová?" ozval se zase ten otravný hlas, který Lily lezl pořádně na nervy. "Když je řeč o rande, Whitová, mohla by ses vydat třeba se mnou." řekl druhý hlas, ještě otravnější než ten druhý. "Tak na to zapomeň!" vykřikla Lily s Kate jednohlasně. "Vy z toho prostě nikdy nevyrostete." okomentovala to rusovláska a naštvaně se i se svými věcmi a Kate v závěsu vydala do pokoje. "Co jsem zase řekl špatně?" stěžoval si James. "Co třeba přestat jí takhle zvát na rande?" zasmál se Remus, který právě společně s Ann vešel do místnosti. "Díky." řekl ironicky James a svalil se do křesla. "Tak já půjdu, měj se Remusi. A díky." řekla Ann a vydala se na dívčí pokoj. "Ale ale Náměsíčníku, nechceš nám něco říct?" kouknul na svého kamaráda Sirius, když byla blondýnka z doslechu. "Je to kamarádka. Víš jak se ke vztahům stavím." protočil oči Remus. Sirius se uchechtl a svalil se do křesla vedle Jamese. Remus se usadil na sedačku, kde měl sedět Peter, ale opět nebyl k nalezení. Tak tam seděli, povídali si a plánovali nový žert na Filche až do večeře. No a asi už víte co se dělo po večeři. Všichni se umyli a šli spát.

Ahoj, jsem tu a nečekaně i s novou kapitolou. Jak se vám líbila? Budu ráda, když mi dáte vědět do komentářů. Já vás nebudu nadále obtěžovat, svýma zbytečnýma kecama a rozloučím se. Tak se tedy mějte famfrpálově,
Mooney