Změníš názor, Evansová?

20. Kapitola

Venku svítilo slunce, byl nádherný zimní den a po cestě kráčelo spoustu párů. Byly to různě staré páry a spousta z nich by vás překvapila. Který ale všechny překvapovalo nejvíce? Jedna krásná rusovláska s obrovskýma smaragdovýma očima a jeden černovlásek, co měl brýle nakřivo.

"Tak kam chceš zajít jako první?" zeptal se po chvilce James.

"Nevím, kam chceš ty?"

"Mě je to jedno. Vyber si ty, dámy mají přednost."

"Tak třeba do Medového ráje. Tam je hezky."

Oba se tedy rozešli směrem onoho obchodu se sladkostmi a všelijakými dobrotami. Procházeli malými uličkami vesnice a užívali si atmosféru. Bylo jim krásně. Sníh se ve svitu slunce nádherně lesknul a vypadal jako hromady malinkých diamantů. Všude se hemžily skupinky Bradavických studentů a našli byste mezi nimi i nějaké profesory.

"Tak prosím madam." usmál se James na Lily a otevřel jí dveře do Medového ráje. Ona se jen usmála a vešla.

Obchod byl téměř plný studentů. Všude byly regály s bonbóny, lízátky, různými druhy čokolád, perníkem a sem tam byl i nějaký dort.

"Co si dáte děti?" zeptala se stará paní za pultem. James kouknul na Lily. Chtěl se jí zeptat, co si dá, ale ona ho předběhla.

"Něco vyber." usmála se a čekala na Jamesovu reakci.

"Tak dobře. Dvě červená lízátka prosím." řekl a paní za pultem se začala belhat k jednomu z regálů.

"Já pro to dojdu. Na, tady máte peníze. My se obsloužíme." dodal rychle a už bral dvě červená lízátka a paní podával peníze.

"Naschledanou." rozloučili se oba studenti a vyšli ven. Paní jim ještě na rozloučenou zamávala a dále se věnovala ostatním zákazníkům.

"Děkuju." řekla Lily a vzala si od Jamese lízátko, které jí podával.

"Není za co. Co budem dělat teď?"

"Nevím. Můžeme se jenom procházet a povídat si."

Na to James jenom přikývl. Oba se tedy rozešli neznámo kam. Chodili uličkami, které se jim zdály hezké. Povídali si o všem možném i nemožném. Vypadalo to, že se dobře baví a skutečně tomu tak bylo. Dvanácterák říkal vtipy a rusovláska se smála.

"Mám nápad." řekl z ničeho nic.
"A jaký?"
"Umíš bruslit?"
"Ano, proč?"
"Pojď se mnou."

James Lily uchopil za ruku a táhl jí do jednoho obchodu se sportovní výbavou. Vešel tam s takovou vervou, že málem rozbil zvěře. Prodavač se na něj podíval a zamračil se. James si toho nevšímal a vydal se k pultu.

"Dvoje brusle prosím." řekl a z kapsy vytáhl nějaké peníze.
"Dobře, tady to máte." řekl nepříjemně prodavač a peníze si vzal.
"Ale pane, to je určitě víc, než stojí dvoje brusle." ohradil se James. Prodavač jen ukázal na dveře a dále tomu nevěnuje pozornost.

James už se chtěl ohradit, ale prodavač vstal a i s Lily ho vystrčil ven.

"Ach jo. To bylo mé měsíční kapesné." zanadával James.
"Ale teď pojď." dodal po chvilce už veseleji a vydal se směrem ven z vesnice. Lily ho mlčky následoval. Už tušila, co se bude dít.

Společně kráčeli po zasněžené cestě a mlčeli. Oba se usmívali a dívali do země. Až už to nakonec James nevydržel a promluvil.

"Už víš, co mám v plánu že ano?"
"Ano." odpověděla popravdě Lily.
"To je dobře. Těšíš se?"
"Ano, moc. A ty?"
"Taky, proto jsem to navrhl ne?"
"To dává smysl."
"To jo."

Když došli k jezeru, nazuli si brusle a opatrně vykročili na led. Lily moc bruslit neuměla a tak si od Jamese nechávala pomoct, ale později už ji to začalo jít a tak spolu jezdili sem a tam po ledě a smáli se.

Bylo jim krásně, dokud nepřispěl houf zmiozelských.

"Hele kdo tu je. Potter a jeho mudlovská šmejdka." uchechtl se Lucius Malfoy. Ostatní v jeho skupince to také rozesmálo, Jamese však naštvalo.

"Opovaž se Lily ještě jednou nazvat mudlovskou šmejdkou a budeš se koupat tady v tom jezeře." křikl na něj zlostně. Lily však už byla zvyklá a tak jen přibruslila k Jamesovi, vzala ho za ruku a táhla pryč.

"To je nápad Pottere, tys to vymyslel!" křikl zase Malfoy a vytáhl hůlku.
"Depulso!" vykřikl zaklínadlo a než stačil kdokoliv cokoliv udělat, Lily byla ve vodě. James stačil uhnou, ale rusovláska to schytala.

"Ty parchante!" křikl ještě James na odcházejícího Malfoye a jeho skupinku a hned po tom přiskočil k díře v ledu a Lily začal vytahovat. Ta byla docela v šoku a úplně mokrá.

Vzal ji do náruče a odbruslil ke břehu. Tam oběma sundal brusle a rychle utíkal do hradu.

Vběhl do hlavní brány a schody bral po dvou. Po době dostatečně dlouhé na to, aby Lily promrzla na kost a drkotala zuby, se konečně dostal do nebelvírské společenské místnosti.
Prošel portrétem a pokračoval rovnou do Pobertovského pokoje.

Tam se Lily rychle začala svlékat a chtěla si dát teplou sprchu. Ani jí nedošlo, že je James v pokoji. Jen ve spodním prádle došla do koupelny, kde vlezla do sprchy.

James mezitím mokré prádlo přehodil přes křeslo a že skříně vylovil čisté triko, tepláky a mikinu, kterou na začátku roku Lily půjčoval. Zaklepal na dveře koupelny a s dívčiným svolením položil oblečení na stoličku pod umyvadlem. Poté místnost opustil, sedl si na postel a čekal. Vymýšlel, jak to Malfoyovi co nejlépe oplatit.
Z myšlenky ho vytrhl až zvuk zavírajících se dveří. Byla to Lily. Hned jí naznačil, aby si k němu přisedla a když to udělala, přikryl jí peřinou. Tomu se Lily zasmála a trochu se začervenala.

"Už ti není zima?" zeptal se ustaraně James.
"Ne, už ani ne." odpověděla rusovlásky.
"Až se mi ten pitomec Malfoy dostane pod ruku, přísahám, že ho uškrtím!"
„No tak Jamesi, jsem v pořádku."
„Promiň, ale znáš mě když jde o tvoje zdraví a bezpečí."

Lily se opět začervenala a usmála se.

"Musím se tě na něco zeptat." řekla po chvíli.
James rukou naznačil ať pokračuje a zadíval se jí do očí.
"Proč jsi to ještě nevzdal?" otázala se opatrně.
"Protože tě miluju Evansová." řekl a pomalu se k ní začal naklánět.

Lily chtěla ucuknout, ale zůstala nehybně sedět, jakoby jí někdo spoutal kouzlem. Zavřela oči a nechala Jamesovi rty dopadnout na ty své. I James zavřel oči. Když se odtáhnul Lily se pousmála. I James se zazubil.

"Asi jsem změnila názor." prohodila Lily, jakoby se nic nedělo. James se rozzářil a objal ji. Ona ho objala zpět. Seděli tam, objímali se, usmívali se a co je hlavní, byli šťastní. James šťastný, že se mu po tolika letech splnil jeho sen a Lily? Ta byla šťastná, že je šťastný James.

Ahooooj,
je mi líto, ale je tu konec. Ještě bude epilog, takže ohledně všech díků a ostatího se vykecám tam. Taky neumím psát romantický scény a jen z tohohle mála, co tu je, jsem chytala výtlemy. Protože nevím, co napsat zkusím klasiku. Jak se vám líbila kapitola? Budu ráda, když mi necháte názor v komentářích. Toť bude asi všechno, tak se mějte famfrpálově,
Mooney <3