Změníš názor, Evansová?

19. Kapitola

V Prasinkách byl dnes nejeden zamilovaný pár. Mezi ně patřila i Kate a Sirius, jen teda nebyli zamilovaní. Dohodli se, že půjdou jen jako kamarádi. Tím, že se Lily udobřila s Jamesem se udobřila i Kate se Siriusem. Jen tak se procházeli a smáli se. Zašli do Medového ráje, k Taškářovi a měli namířeno k Chroptící chýši a poté ke třem košťatům.

"Fakt tam chceš jít? Vždyť tam straší." řekla vystrašeně Kate, když jí Sirius táhnul ke vchodu do Chroptící chýše.

"Jo, ty snad ne?"

"Nechala bych si to i ujít."

"Ale no tak. Přece nevěříš, že tam straší."

"Tak jo no."

Oba dva teda vešli do starých rozlámaných dveří. Kate se bála a Sirius se usmíval. Věděl, že tam nestraší a že ty zvuky nejsou od strašidla, nýbrž od jeho kamaráda, ale Kate to vědět nemusela. Vydali se ke starým rozvrzaným schodům, které vedly do druhého patra.

"Jak to, že to tu tak znáš. Vypadá to, jako bys sem chodil nejméně jednou za měsíc." podívala se na Siria podezřívavě Kate.

"No, někdy s chodím. Je tu klid a mám jistotu, že sem nikdo nepřijde. Všichni se bojí těch strašidel co tady nejsou."

"Aha."

Siriusova slova jí uklidnila. Když věděla, že sem chodí a nikdo ho ještě nesežral ani nerozsekal na kousky, není se čeho bát. Už uvolněně pokračovala za svým černovlasým kamarádem po schodech nahoru. Schody vrzaly a byly úplně obalené prachem.

"Tady any se člověk bál víc toho, že mu ten barák spadne na hlavu, než aby se bál strašidel." poznamenala po chvíli Kate. Sirius jen přikývl.

Vyšli schody a ocitli se v úzké chodbě že které vedly dvoje dveře. Vešli do těch prvních a ocitli se v jakési místnosti, která krajně připomínala ložnici. Byla tam postel s nebesy, avšak nebesa ležela na zemi kus od postele a samotná postel by se dala popsat spíše jako hromada látky s vaty. Pod rozbitým oknem byla hromádka dřeva, která dříve pravděpodobně představovala skříň. Uprostřed byl starý, zaprášený a, jak Kate později zjistila, pěkně rozladěný klavír, kterému některé klapky nehrají. Na konci místnosti byla ještě jedna další hromádka látky a vaty, která měla asi představovat pohovku.

"A co tady chceš dělat?" zeptala se Kate.

"Nic, jen jsem se sem chtěl podívat. Líbí?"

"I docela jo, jen se bojím, že se mi to každou chvíli zřítí na hlavu."

"Ach jo, ty holky se pořád jen něčeho bojí. Chceš ke třem košťatům?"

"Tak jo."

Oba se tedy znovu vydali na sebevražednou výpravu se jménem cesta po schodech v Chroptící chýši a když jí překonali, vydali se směrem známé hospody.

Po cestě narazili na nejeden zamilovaný pár, mezi něž patřili i třeba Narcissa Blacková a Lucius Malfoy.

"To je nechutný." ušklíbl se Sirius při pohledu na pár mladých páťáků.

"Jako bys takhle nevypadal ještě před rokem." uchechtal se Kate.

"Ale ne až takhle."

"To je pravda, ještě hůř."

"To nene!"

"To jojo! A klidně se budu hádat."

"No dobře no, ale až takhle?!"

"Víc."

"Vraťme se radši k debatě o chutnosti máslového ležáku."

"Dobře."

Vzhledem k tomu, že byla Chroptící chýše na opačné straně vesnice než hospoda U tří košťat, jim cesta chvíli trvala. Povídali si o famfrpálu, o tom, jak by se Lily s Jamesem měli dát dohromady, o záhadném mizení Remuse a Ann najednou a o máslovém ležáku. Zkrátka o všem o čem se povídat dalo. Prošli celou vesničkou až se konečně dostali ke slibnému místu. Oba ale trochu zaskočila obrovská fronta, která byla před vstupními dveřmi. 

"Co se tady stalo?" vyhrkla Kate a nějakého starého dědu, který stál na konci fronty. 

"Došel máslový ležák. Madam Rosmerta všechny vyhnala, protože jim prasknul bar. Všichni teď čekáme, než se to opraví a naplní, aby se mohlo znova čepovat. A taky tam je rozlitej po zemi, tak to tam uklízí." zabrblal děda a dál netrpělivě stál na místě. 

"Tak to počkáme." 

"Jo, určitě počkáme." 

A tak tam stáli a čekali. Po chvíli se otevřeli dveře a z nich vyběhla madam Rosmerta se slovy: "Vše je v pořádku. Můžete dovnitř." A tak se všichni začali hrnout dovnitř. Kate se Siriusem obsadili stůl, kde vždy sedávali Pobertové, který byl hned vedle dveří. 

"Tak co si dáš princezno?" zeptal se Sirius. 

"Dám si máslový ležák Vaše veličenstvo. A jestli se mi ještě jednou opovážíte říct princezno, uříznu vám hlavu." 

"No dobře no." 

Po chvilce přišla madam Rosmerta a Sirius objednal. Krásný den tak zakončili skleničkou máslového ležáku a posezením u tří košťat.
Do hradu se vrátili ať za tmy.

"Byl to krásný den. Díky." řekla Kate a zmizela ve svém pokoji.

"Taky děkuju." zamumlal Sirius a udělal totéž. Oba si den užili a my se teď vrátíme zpět a podíváme se na Jamese a Lily...

No tak vás vítám u nové kapitoly.
Moje inspirace a radost ze psaní se mi ruku v ruce vrátily, myslím že říkaly z Hawaie a rozhodly se se mnou zase navázat kontakt. No a tak je tu nová a poměrně krátká kapitola. Nevím, co psát a nechce se mi to zbytečně uměle natahovat a raději se pustím do psaní Lily a Jamese.

Jo a taky je tohle pravděpodobně předposlední kapitola. Zakončit to 20 mi přijde hezké a když k tomu přidám epilog vyjde konec, jestli teda ještě umím počítat.

No nic, mějte se famfrpálově a uvidíme se u další kapitoly,
Mooney