Thalia Mikaelsonová si nikdy nemyslela, že narazí na svou spřízněnou duši a už vůbec nečekala, že její spřízněná duše bude chladná.
(Malé varování na začátku v první kapitole.)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jen tak už tě nepustím."
~°~°~💮~°~°~
,,A co chladí?" Zeptal se Emmett. ,,Vy jste pouze nepovedený experiment naší matky. Chtěla vytvořit něco silnějšího, aby nás to mohlo zabít, ale na druhé straně nebyla tak silná a stalo se tohle." Vysvětlila Thalia jednoduše.
,,Proč by chtěl někdo zabít své děti?" Zeptala se Esme a nemohla tomu uvěřit. Sama by na své děti nevztáhla ani ruku, natož aby je zabila.
,,Popravdě řečeno moc nevím. Viděla jsem ji naposledy před 1000 lety, kdy ji můj bratr zabil." Odpověděla.
,,Jestli je to konec vašich otázek, poprosím vás, aby jste odešli, protože mám ještě nějakou práci." Řekla a ostatní přikývli.
Thalia slyšela, jak Nicolas zasténal bolestí a tím pádem jí bylo jasné, že je vzhůru.
,,Pokud budete něco potřebovat, víte, kde mě najít. Neváhejte přijít, ráda pomůžu." Řekla už mile a přívětivě, když se s nimi loučila.
,,Děkuju." Řekl Carlisle a Thalia přikývla.
Jakmile byli pryč, Thalia se vydala dolů do sklepa.
,,Ráda vidím, že jsi vzhůru." Řekla Thalia a opřela se o rám dveří. ,,Děvko." Zavrčel Nicolas. ,,Děkuju." Usmála se a přišla blíž k němu.
,,Co s tebou mám udělat?" Přemýšlela nahlas a začala kroužit kolem židle. ,,Zabít tě? Ovlivnit tě? Mučit tě? Pustit tě?" Říkala si pro sebe.
Opravdu přemýšlela, co s ním udělá. Měla tolik možností.
Nakonec se postavila před něj a podívala se mu do očí.
,,Řekni mi, co přesně Peter chce." Prinutila ho, ale Nicolas se pouze zasmál. ,,To nebude fungovat." Řekl s úsměvem a Thalia se zamračila.
Bral železník.
,,Dobrá tedy. Tak udělám toto, začnu tě zbavovat tvé krve, abych z tebe dostala železník, potom tě přinutím a to, co udělám, se ti nebude líbit." A tak začala.
Všemi různými způsoby ho začala zbavovat většiny krkve a snažila se z něj dostat železník. Možná to trvalo trochu déle a ten jeho křik jí začal začínal vadit, ale co.
,,Hotovo." Usmála se. Znovu se k němu naklonil, podívala se mu do očí a její zorničky se zúžily.
,,Teď mě dobře poslouchej. Jakmile rozvážu tyhle lana, předám ti kůl, který si schováš. Potom se vrátíš za Petrem a předáš mu mou zprávu. "Nech mě, nebo si pro tebe přijdu sama a to, co ti udělám, se ti nebude líbit." Potom si vezmeš kůl a vrazíš si ho do srdce." Nutila ho a Nicolas to po ní monotóně opakoval.
,,Skvělé." Usmála se a roztrhla lana. ,,Teď běž." Rozkála a dívala se, jak upíří rychlostí utekl. Jo, možná to, bylo kruté, ale nikdo si s ní nebude zahrávat.
Thalia se podívala na své oblečení a znovu viděla krev.
Naštvaně zasténala a vydala se do svého pokoje, aby se mohla znovu převléct. Měla by mít nějaké speciální oblečení na takové věci.
Jakmile byla znovu převlečena, vydala se do obývacího pokoje.
Když vešla, strašně se lekla, když na svém gauči viděla Rosalie.
Thalia očekávala, že tam nejspíše bude. Když už Rosalie zjistila, že Thalia není člověk, bude se chtít zeptat na iniciály na její ruce.
,,Víš, proč tu jsem." Řekla Rosalie. ,,Něco tuším." Přikývla Thalia a povzdechla si.
Thalia si sedla na gauč co nejblíže k Rosalie.
,,V nadpřirozeném světě je to velmi vzácné. Většinou se iniciály objevují hned po narození a někdy se objeví lidem, když se z nich stane upír.
Tyhle iniciály mají vždy spřízněné duše. Lidé, co mají předurčeno být spolu. Může to být kdokoliv." Vysvětlila Thalia a Rosalie pomalu přikývla.
,,Takže my dvě..." ,,Ano." Přikývla Thalia.
,,Proč se potkáváme až teď?" Zeptala se zmateně. ,,Hledala jsem tě, ale před 72 lety jsem to vzdala." ,,Proč?" Zeptala se Rosalie smutně a ublíženě.
Copak se Thalia vzdala kvůli tomu, že si řekla, že nemá cenu ji hledat, nebo snad spřízněnou duši vůbec nechtěla?
,,Protože jsem si myslela, že jsi mrtvá. Když jsi se ještě nenarodila, mé iniciály byly šedé, jakmile jsi se narodila, zčernaly. Začala jsem tě hledat všude, dokonce i v Evropě, ale po osmnácti letech vybledly a já si myslela, že jsi zemřela." Vysvětlila Thalia.
,,Ale stal se že mě upír." Dodala Rosalie. ,,Přesněji chladná." Opravila ji Thalia a přikývla.
Obě dvě mlčely a nevěděly, co jiného by si měly zrovna v tu chvíli říct. I když toho možná bylo dost. Mohly si říct cokoliv, ale mlčely.
Thalia už to nevydržela, musela.
Popadla Rosalie za tváře a políbila ji. Čekala na ni tisíc let, už si nenechá ujít ani minutu, víc už by nevydržela. Ještě k tomu, když ji orela přímo po svém boku.
Byla neuvěřitelně ráda, když ji Rosalie neodstrčila. Právě naopak. Začala spolupracovat a políbila ji nazpět.
,,Ani nevíš, jak dlouho jsem na tebe čekala." Řekla Thalia, když se lehce odtáhla, ale jejich rty se stále lehce dotýkaly.
Thalia se byla opravdu menší a možná jí bylo jen šestnáct, když je jejich matka proměnila, ale byla vždy raději dominantní.
Když to Rosalie nejméně čekala, Thalia je přenesla do svého pokoje a opřela Rosalie o zeď.
,,Jen tak už tě nepustím." Dodala Thalia, než začala Rosalie dávat polibky na krk. Thalia se popravdě nemohla udržet.
Aby se Thalia přiznala, za tisíc let chodila pouze se třemi ženami a po tom, co si myslela, že Rosalie zemřela, tam bylo pár dívek pouze na jednu noc.
Za to Rosalie na druhou stranu nikdy nebyla s dívkou. Vlastně, když byla ještě člověk, si myslela, že je pouze na muže, ale když se stala upírem, začala si všímat, že více přemýšlela nad ženami.
Rosalie si nemohla pomoct a přemýšlela nad tím, jak byla Thalia v ten moment sexy.
,,Ani nevíš, jak ráda bych pokračovala, ale chci to brát postupně, nechci na to spěchat." Zašeptala jí Thalia do ucha.
Rosalie byla možná trošku zklamaná z toho, že nebudou pokračovat, ale věděla, že má Thalia pravdu, že by to měly brát pomaleji.
,,Co kdybych tě zítra vzala na rande, aby jsme se mohly víc poznat." Navrhla Thalia a Rosalie se usmála a přikývla.
,,Odpověz slovy." Rozkázala Thalia. ,,Ráda bych s tebou šla na rande." Souhlasila Rosalie a Thalia se spokojeně usmála.
Thalia byla ráda, že ji konečně našla. A popravdě byla i spokojená.
