Thalia Mikaelsonová si nikdy nemyslela, že narazí na svou spřízněnou duši a už vůbec nečekala, že její spřízněná duše bude chladná.
(Malé varování na začátku v první kapitole.)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Nezapomeň, že dneska bude další hodina historie."
~°~°~💮~°~°~
Thalii se možná nějak zvlášť do školy nechtělo, ale potřebovala mluvit s Bellou. Také musela něco vyřešit a bylo to důležité.
No, nevěděla, jestli to bylo až tak důležité, ale potřebovala bezpečný domov.
,,V sobotu má být bouřka. Víš, co to znamená?" Zeptala se Rosalie, když se obě dvě ráno oblékaly, aby mohly do školy. Thalia se usmála a otočila se na Rosalie. ,,Že by baseball?" Hádala Thalia.
Thalia už s nimi jednou baseball hrála a řekněme, že to bylo velmi zajímavé. Navíc si nikdy nemyslela, že by upíři šli hrát jen tak baseball. Ale také chápala, proč potřebovali bouřku. Vždy, když někdo odpálil míček, znělo to, jako hrom.
,,Mhmm." ,,Tak to se budu těšit." Řekla Thalia a dala Rosalie malý polibek na rty.
,,Teď pojď, musíme do školy." Dodala, než se vydala do kuchyně, aby znovu mohla přelít svou krev do kelímku a sama si dát nějakou krev z krevního vaku. Byl to skutečně takový stereotyp. Skoro každé ráno to samé.
,,Proč to tak krásně voní a chutná?" Ptala se Rosalie, když objala Thalii kolem pasu a Thalia se zasmála. ,,Protože jsem tvá spřízněná duše." Odpověděla a otočila na Rosalie.
,,Miluju tě." Řekla Thalia. ,,Já tebe miluju víc." Oplatila Rosalie, než si vzala kelímek, což Thalii trochu rozesmálo. Bylo jí jasné, že je její krví skutečně posedlá. Ale co, také by byla posedlá její krví, kdyby byla Rosalie člověk, nebo aspoň noční chodec.
,,Tak pojď." Pobídla ji Thalia a společně vyrazily do školy. Moc lidí tam zatím nebylo, ale Cullenovi už tam naštěstí byli.
,,Ona je skutečně posedlá." Řekla Elizabeth, když koukala na svou blonďatou sestru a Rosalie protočila očima. Nemohla za to, prostě jí Thaliina krev chutnala. Bylo to lepší jak zvířecí nebo dokonce lidská.
,,Možná ano, ale je to roztomilé." Usmála se Thalia a někteří zvedli obočí a zmateně se na ni podívali. ,,No co? Prostě mi to přijde roztomilé." Bránila se Thalia a zvedla ruce.
Všichni spolu ještě nějakou dobu stáli na parkovišti, než se všichni vydali na své hodiny. Thalia doufala, že celý den proběhne lehce a také velmi rychle. Aspoň by mohla mít klid a zařídit věci ohledně svého domu.
,,Potřebuju s tebou něco probrat." Řekla Thalia a opřela se o skříňku vedle Belly. Bella polekaně vyskočila a položila si ruku na srdce. ,,Tohle mi nedělej." Řekla Bella naštvaně a Thalia se zasmála. Věděla, že to bude dělat často.
,,Co vlastně potřebuješ?" Zeptala se Bella a zavřela svou skříňku.
,,Chci, aby jsi se stala vlastníkem mého domu." Odpověděla Thalia a šokovala tím Bellu.
,,Cože?" Zeptala se překvapeně. ,,Chci, aby jsi vlastnila můj dům." Vysvětlila Thalia znovu.
,,Proč?" Zeptala se zmateně Bella a společně začaly kráčet po chodbě.
,,Můj druh upíra nemůže vstoupit do cizího domu bez pozvání. Ale problém je, že můj dům nemá živého vlastníka. Možná je to můj dům a žiju v něm, ale jsem prakticky mrtvá, takže do něj může vstoupit kdokoliv. Právě proto chci, aby jsi podepsala papíry o vlastnictví mého domu." Vysvětlila stručně Thalia.
,,A proč neřekneš třeba Rosalie?" Zeptala se Bella a přemýšlela, proč by dávala zrovna jí svůj dům. Proč ho nedala Rosalie nebo komukoliv z Cullenových.
,,Protože jsou také v podstatě mrtví. Do mého domu by se stále mohl dostat kdokoliv." Odpověděla Thalia a Bella trochu přikývla.
,,Tak co na to říkáš?" Zeptala se ještě. „Mít svůj vlastní dům-" Bella předstírala, že chvíli přemýšlí. „-To zní skvěle." Dodala a Thalia pobaveně zakroutila hlavou.
,,Tak po škole u mě." Řekla a šla za svou spřízněnou duší. Ani nenechala Bellu dál mluvit.
Thalia už popravdě všechno důležité zařídila. Pouze stačilo přemluvit Bellu, aby podepsala papíry o vlastnictví. Což se povedlo a Thalia mohla mít bezpečný domov i pro ostatní.
,,Co jsi dělala s Bellou?" Zeptala se Rosalie žárlivě a Thalia se zasmála.
Bylo jí jasné, že Rosalie bude žárlit. Zářila na každou, která se k Thalii jen přiblížila.
,,Pamatuješ na ten den, kdy přišel Peter?" Začala Thalia a Rosalie přikývla. „Stalo se to, protože můj dům nevlastní člověk. Může se do něj dostat kdokoliv a raději svůj dům dám někomu, koho znám, než abych ovládla náhodného člověka." Řekla Thalia a trochu Rosalie uklidnila.
Ale i tak stále trochu žárlila. Nikdo se nedotkne její spřízněn duše, nikdo jí od ní neoddělí.
Thalia pobaveně zakroutila hlavou a Rosalie políbila.
,,Nemusíš žárlit. Miluju jen tebe a nikoho jiného. Jsi má spřízněná duše a já patřím pouze tobě." Uklidnila Thalia Rosalie, která se trochu usmála. ,,A ty patříš mě." Dodala ještě a mrkla na Rosalie.
,,Miluju tě." Řekla Rosalie, než ji vzala za ruku a vedla ji za ostatními do jídelny.
Thalia se těšila, až skončí škola, protože čím dřív skončí, tím dřív může vyřešit dům a potom jít za Rosalie, aby spolu mohly znovu strávit noc. Thalia měla v plánu Rosalie ukázat další vzpomínky, nebo jí ukázat nějaká místa, která navštívila v různých dobách.
Thalia se tedy po škole s Bellou sešla u sebe doma, kde už čekal i notář, aby mohli vše zařídit.
,,Isabello, tohle je pan Lane. Pomůže ti se všemi papíry." Řekla Thalia. Thalia ho musela samozřejmě ovlivnit, jinak by to jen tak rychle zařídit nešlo. Trvalo by to mnohem delší dobu, což nechtěla. Bella si s ním podala ruku, ale nic neřekla.
Thalii možná trochu štvalo, že u toho nemůže být, ale jinak to nešlo, protože kdyby tam zůstala, až bude dům přepsán na Bellu, začala by se dusit, protože nebyla pozvána.
Thalia se popravdě nudila, když čekala venku. Doufala, že to bude rychle vyřešené. Nechtěla tvrdnout venku.
,,Ahoj." Thalia polekaně vyskočila, když se vedle ní objevila Rosalie. ,,Rosalie." Napomenula Thalia a hravě ji uhodila do ruky. Rosalie se zasmála a objala ji kolem pasu. ,,Omlouvám se." Omluvila se Rosalie a hned na to se otevřely dveře a Bella a pan Lane vyšli ven.
Rosalie se na Bellu okamžitě začala mračit. Neměla ji ráda a věděla, že ještě dlouho nebude.
Pan Lane se se všemi rozloučil a odjel.
,,Podle všeho hádám, že to šlo dobře, že." Řekla Thalia a Bella přikývla. ,,No, tak pojď dál." Pozvala Bella Thaliu a odstoupila, aby mohla Thalia společně s Rosalie vejít.
,,Děkuju, že jsi na to přistoupila, Isabelle. Teď je tento dům bezpečnější." Poděkovala Thalia. ,,To je dobrý." Řekla prostě Bella, než se s ní rozloučila a také odjela.
Thalia se ušklíbla a otočila se na Rosalie.
,,No, teď máme celý dům jen pro sebe." Řekla Thalia. ,,A doufám, že už to tak zůstane." Řekla Rosalie a Thalia se zasmála.
,,Nezapomeň, že dneska bude další hodina historie." Žertovala Thalia a Rosalie protočila očima. Thalia to velmi ráda nazývala hodinami historie a ani nevěděla proč. Prostě to nechtěla říkat zdlouhavě.
Ale Thalia byla ráda, když mohla vidět Rosalie spokojenou, byla ráda, že jí mohla udělat radost.
