She is my Soulmate (Twilight Saga/Rosalie Hale)

V.

,,Nikdy."

~°~°~💮~°~°~

Thalia se těšila na rande s Rosalie a přesně věděla, co se bude dít.

Měla to všechno do puntíku naplánované a doufala, že se nic nepokazí. Možná Rosalie neznala úplně, ale věděla, že se jí to bude líbit.

Thalia se popravdě opravdu těšila a nemohla se dočkat. Mohla být s Rosalie, s dívkou, na kterou čekala tisíc let.

Už od pěti hodin pobíhala mezi koupelnou, pokojem a svou šatnou. Chtěla vypadat co nejlépe, ale podle sebe vypadala dobře vždy, a taky ve všem.

To nemohl nikdo popřít.

Poslední, co Thalii zbývalo, bylo vybrat si perfektní oblečení. Věděla, že není zrovna teplo, ale co.

Ve Forks nikdy není moc teplo, právě naopak. Většinu roku prší a je tam vlhko a zima. I když ne zas tak moc velká.

Nakonec si Thalia vybrala čisté spodní prádlo, obyčejný bílý svetr, černé úzké džíny černou koženou bundu a obula si černé kotníkové boty na podpatku.

Thalia si ještě vzala telefon a peněženku a šla dolů.

Chtěla si dát ještě krev, než vyrazí pro Rosalie. Od té doby, co se dostala do Forks, toho moc neměla.

Jakmile krev vypila, vydala se do své garáže.

Možná, co se týče domu měla raději staromódní interiér, ale auta... auta měla spíše modernější. I když... jeden starý Chevrolet Chevelle SS 1970 do její sbírky taky patřil.

Také co nejrychlejší auta. Měla ráda rychlou jízdu a byl známí fakt, že občas jezdila jako šílenec.

Ani nevěděla, kolik peněz by zaplatila za všechny ty pokuty za porušení rychlosti a dalších silničních pravidel, kdyby nemohla ovládat mysl.

Začala se rozhodovat mezi pěti svými auty, až nakonec si vybrala své nejoblíbenější.

Popadla klíče z věšáku, nastoupila a jela k domu Cullenových. Thalia věděla, že také mají dům v lese a vedle tam jedna cesta.

Thalia milovala ten zvuk motoru.

Bylo jasné, že když zastavila před jejich domem, už o ní věděli. Určitě ji slyšeli už z dálky.

Zastavila, vystoupila, opřela se o auto a čekala, dokud Rosalie nepřijde.

Thalia si všimla Elizabeth a Alice, které koukaly z okna přímo na ni a něco si šeptaly a chichotaly se.

Pobaveně zakroutila hlavou a normálně se postavila, když Rosalie vyšla ven.

,,Vypadáš překrásně, lásko." Pochválila Thalia a ušklíbla se. ,,Děkuju. Ty taky." Oplatila Rosalie trochu plaše.

Thalia se zasmála a otevřela Rosalie dveře. Rosalie si nastoupila, Thalia za ní zavřela dveře a použila upíří rychlost, aby se dostala na stranu řidiče, nastoupila si a vyjela.

,,Tohle je skvělé auto." Poznamenala Rosalie a Thalia se zasmála. ,,Je to mé nejoblíbenější." Řekla Thalia. ,,Kolik máš aut?" Zeptala se Rosalie. ,,Pět." Odpověděla Thalia a pokrčila rameny.

,,Co máš vlastně v plánu?" Zeptala se Rosalie. ,,Nech se překvapit." Řekla Thalia místo odpovědi.

Rosalie se chytla palubní desky, když Thalia co nejvíce šlápla na plyn.

,,Pane bože!" Zasmála se Rosalie a Thalia s ní. ,,Nebojíš se, že nabouráš?" Zeptala se ještě a jednou rukou držela pás a druhou se držela sedadla. ,,Nikdy." Odpověděla Thalia.

Nakonec dojely do Port Angeles, kde Thalia zaparkovala před kinem a obě dvě vystoupily.

,,Jelikož vím, že chladní nejí, řekla jsem si, že kino bude lepší volba." Vysvětlila Thalia, vzala Rosalie za ruku a vedla ji k pokladně.

Bylo trošku těžší vybrat film, ale nakonec se rozhodla. Rozhodli se jít na film Chlapec v pruhovaném pyžamu.

(PS: Viděla jsem ten film a je skvělý, ale hodně smutný.)

Aby se Thalia přiznala, občas jí ukápla malá slza. Ale co, bylo to opravdu smutné.

,,Nejsmutnější film, který jsem za posledních pět let viděla." Řekla Thalia, když šly ruku v ruce ven z kina a Rosalie přikývla.

,,Co dál?" Zajímala se. Aby se přiznala, ráda cítila Thaliin dotek a přála si, aby ji Thalia už nikdy nepustila. ,,Měla jsem v plánu menší procházku." Odpověděla Thalia a šla dál.

,,Pověz mi něco o sobě." Pobýdla Thalia Rosalie, která se zamyslela. Nemyslela si, že je moc co říct. Možná žila devadesát let, ale nic moc nezažila.

,,Miluju auta. Hlavně je ráda opravuju, zajímám se o ně už dlouho." Řekla například Rosalie. ,,První věc, kterou máme společnou. I když já je moc často neopravuju, spíše ráda vlastním a jezdím." Řekla Thalia.

,,Řekni mi něco ty. Žiješ tisíc let, máš toho víc." Pobýdla Rosalie. ,,Dobře." Souhlasila Thalia.

,,Měla jsem sedm sourozenců, z čehož dva zemřeli jako lidé. S každým mám společnou aspoň jednu věc.

Kupříkladu s bratrem Nikem sdílíme stejnou vášeň k malování. To od něj jsem se to naučila. A potom ještě například má sestra Rebeka. Společně milujeme módu.

S každým něco. Každý mě v minulosti něco naučil." Řekla Thalia.

,,Proč s nimi vlastně právě teď nejsi?" Zeptala se Rosalie. ,,V podstatě kvůli tobě. Když si zemřela, izolovala jsem se od nich, protože jsem chtěla být sama." Vysvětlila a Rosalie přikývla.

,,A stejně je to teď trošku pomotané." Dodala, když si všimla, že se Rosalie podívala dolů.

,,Nechtěla jsem, aby ses tak cítila." Řekla smutně.

Thalia se zastavila, postavila se před Rosalie a položila jí ruce na tváře.

,,Teď mě dobře poslouchej. Není to tvoje vina, ano. Nemůžeš za to, že se z tebe stala chladná, nemůžeš za to, že jsi zemřela a už vůbec ne za to, jak jsem se tehdy cítila.

Přemýšlejí nad tím pozitivně. Co kdyby jsme se vůbec nepotkali, kdyby se z tebe nestala chladná? Kdyby se to nestalo, možná tady ani nestojíme společně." Uklidňovala ji Thalia a trochu se usmála.

,,Nepřemýšlel nad mou bolestí, ano." Dodala a Rosalie přikývla a taky se trochu usmála.

Thalia vzala Rosalie znovu za ruku a vedla dál.

,,Vím, jak jsi se proměnila ty, ale ty nevíš, jak já." Začala Rosalie, ale Thalia ji utla. ,,Nemusíš mi to říkat. Počkám si, až budeš plně připravená o tom mluvit." Řekla Thalia.

Rosalie chtěla, aby o tom Thalia věděla, a také jí to jednou řekne.

Obě dvě šly tedy dál a každá se toho o té druhé spoustu dozvěděla. I když u Thalii toho bylo mnohem více.

Nakonec došli zpět k autu a Thalia je vezla k sobě domů.

Ne, že by se mezi nimi ještě ten večer něco stalo. Jak Thalia řekla, chtěla to brát pomalu. Chtěla Rosalie nejdříve více poznat, než se stane něco víc.