Thalia Mikaelsonová si nikdy nemyslela, že narazí na svou spřízněnou duši a už vůbec nečekala, že její spřízněná duše bude chladná.
(Malé varování na začátku v první kapitole.)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Možná spadají pod vás, ale vy zase pode mě a mou rodinu."
~°~°~💮~°~°~
Noc.
Zbývala pouze jedna, jedna noc je dělila od střetnutí s Volturiovými. A řekneme, že někteří měli skutečně strach.
Thalia se jim nedivila, ale zase nebyl důvod se zas tak bát. Vždyť měli na své straně původní rodinu.
Thalia ale byla ráda, že od toho drželi Brianu velmi daleko.
Brzy ráno ji totiž Thalia odvezla za Jacobovým otcem a sestrou, aby se o něj postarali, zatímco budou řešit celou tu záležitost.
Obě dvě matky byly díky tomu v klidu, protože věděly, že je Briana v bezpečí.
Večer před střetnutím se sešli všichni upíří za domem Cullenových, kde se dalo pár klad do kruhu a doprostřed nanosili Jacob a Seth klacky, aby se mohl rozdelat velký oheň.
Ne kvůli teplu, spíše kvůli světlu.
Dva vlci nakonec přinesli poslední dřevo a podívali se na Benjamina, kterému se na každém prstě na pravé ruce objevily plamínky, kterými potom zapálil dřevo.
,,Přesně tohle jsem myslel. Trochu předbitevního ohně. K tomu historiky z válek." Řekl Jacob a posadil se vedle Thalie a Rosalie.
,,Nebo postávat kolem jako hloupý sochy." Dodal, když se společně s dívkami, Benjaminem a Tiou podíval na ostatní upíry, kteří pouze stáli bokem.
,,Jmenuje jakoukoliv bitvu, byl jsem v ní." Řekl Garrett, když se jako první přidal. ,,Little Big Horn." Navrhl Seth. ,,Byl jsem takhle od kousnutí Castera, ale indiáni ho dostali dříve." Vychloubal se Garrett.
,,Zkus třeba Olegův útok na Cařihrad." Řekla Kate, která se posadila Garrettovi na klín. ,,Vítězství nebylo jen jeho." Dodala.
,,A nezapomeňte na jedenáctiletou válku." Řek Liam, nomád z Irska. ,,Nikdo se neumí bouřit jako Irové." Dodal a přisedl si se svou ženou a dcerou.
,,Jedenáctiletou jsme prohráli." Přiznal Garrett. ,,Jo, ale byla to dobrá vzpoura." Řekl Liam.
,,Když jsme vládli my, všechno končilo u nás. Kořist, diplomati, prosebníci. Takovou jsme měli moc, ale nikdy jsme se neprohlašovali za svaté." Vyprávěl Vladimir, když si přisedl i on a také Stefan
,,Vždycky jsme narovinu přiznávali, co jsme zač." Pokračoval Stefan. ,,Celé časy jsme zůstávali v klidu. Nevšimli jsme si, že jsme začali stagnovat." ,,Možná nám Volturiovi pomohli, když vypálili naše hrady."
,,Čekáme už patnáct set dlouhých let, abychom jim to oplatili. Celou věčnost, jsme připraveni k boji." Dokončil Vladimir.
