Thalia Mikaelsonová si nikdy nemyslela, že narazí na svou spřízněnou duši a už vůbec nečekala, že její spřízněná duše bude chladná.
(Malé varování na začátku v první kapitole.)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,To jsem si myslela."
~°~°~💮~°~°~
Minulí den školu možná vynechaly, ale další den stejně vyrazily. Možná byl už pátek, ale co.
I když si Rosalie myslela, že mohly ještě jeden den zůstat doma a jít až v pondělí. Bála se o Thaliu, i když věděla, že ji nikdo nemůže jen tak zabít a mohla se rychle vyléčit a uměla se bránit.
I Thalia ale věděla, že to nemusí být teď bezpečné, protože měl Peter kolem sebe tolik upířích poskoků, kteří se možná budou chtít pomstít za to, že ho zabila a přinutila Nathaniela, aby se sám zabil.
Ale nepřemýšlela nad tím tak moc, bylo jí to jedno. Zatím.
,,Vyfoť si to, vydrží ti to déle." Řekla Thalia a otočila na Rosalie, která si ji prohlížela.
,,Už se stalo." Řekla Rosalie a Thalia zvedla obočí. Skutečně si ji Rosalie vyfotila během toho, co spala?
To nebylo vůbec strašidelné. Pomyslela si Thalia ironicky.
,,Skutečně nechceš ještě dnes zůstat doma?" Zeptala se pro jistotu Rosalie ustaraně. „Rose, jsem naprosto v pořádku, ano. Nic se mi nestalo, jsem živá a zdravá. Jsem připravena jít do školy." Ujistila ji Thalia a vstala z postele.
Thalia byla skutečně v pořádku a chtěla do školy.
Thalia šla ke skříni a převlékla se.
,,Sluší ti to." Pochválila Rosalie a Thalia se trochu zasmála. ,,A tobě bude zase slušet toho." Řekla, než Rosalie hodila malou hromádku.
,,Ta pojď, ať nepřijdeme pozdě." Řekla Thalia, když byly obě dvě přichystané. ,,Stejně si myslím, že by jsi měla ještě zůstat doma." Reptala Rosalie dál a Thalia protočila očima. ,,Až moc se o mě strachuješ, lásko." Řekla Thalia a vyrazily.
Thalia zastavila vedle zbylých Cullenových a vystoupila.
Thalia trochu klopýtla dozadu, když na ni skočily dvě dívky a objaly ji.
,,Jsi v pořádku?" Zeptala se jako první Elizabeth. ,,Rose nám říkala, co se stalo." Vysvětlila Alice a obě dvě sestry si Thalii prohlédly.
Tohle už Thalii překvapivě trochu pobavilo. Měly o ni až moc strach. Není to, jakoby někdy v příštích dnech měla zemřít.
,,Jsem úplně v pořádku. Uklidněte se." Řekla Thalia a trochu je od sebe odstrčila.
,,Hele! Prostě máme strach o naši nejlepší kamarádku." Bránila se Elizabeth a protočila očima.
Thalia byla ráda, když nakonec mohli všichni vyrazit na své hodiny. Už si přála, aby byla škola za nimi.
,,Edward stále nepřišel?" Zeptala se Thalia po cestě na hodinu umění. ,,Ne, ale přijde v podělí." Odpověděla Alice a Thalia trochu přikývla. ,,V tom případě chci pondělí. Bez něj není pořádná sranda. U něj je vždy jednoduché ho naštvat." Řekla Thalia a Alice nad ní pobaveně zakroutila hlavou.
Hodina umění u dvou dívek znovu probíhala stejně.
Možná malují, jenže místo toho, aby poslouchali, co řekne učitelka, si spíše povídali a smáli se, což většinou rušilo celou třídu. Ale ani jedné to nevadilo, dokázaly se na malování soustředit i tak.
,,Ahoj." Thalia trochu překvapeně zvedla obočí, když ji Bella pozdravila a posadila se vedle ní v hodině fyziky. ,,Ahoj, Isabelle." Pozdravila Thalia s malým úsměvem.
,,Asi mi nikdy nebudeš říkat Bello, co?" Zeptala se a Thalia zakroutila hlavou. ,,Budeš si muset zvyknout. Občas jsem trochu staromódní a nestává se často, že bych zkracovala jména. Pouze vymýšlela přezdívky." Vysvětlila Thalia a ještě pokrčila rameny.
A tobě nikdy nikdo neřekl jinak, než Thalie?" Zeptala se Bella. ,,Když jsme byli.-" Thalia se zarazila. Už chtěla říct, když jsme byli lidé. Jenže to by nebylo zrovna dobré. ,,Když jsem byla ještě malá, mí sourozenci mi občas říkali Lio, ale jinak vždy sestřičko, nebo Thalio." Řekla Thalia a Bella trochu přikývla.
,,A tví sourozenci nechodí do školy?" Zeptala se Bella, když si vzpomněla, že Jessica mluvila o Thalii, jakoby byla jedináček. ,,Mí sourozenci v tomto městě ani nejsou." Řekla Thalia. ,,A co rodiče?" Vyptávala se Bella dál. Přece Thalia nemohla být jen tak sama, ne?
,,Oba dva zemřeli." Lhala. No, pouze polovičně. Matka skutečně mrtvá byla, ale jejich otec ležel v kryptě spoután řetězy a byl úplně vysušený.
,,Takže tu bydlíš sama?" ,,Jo. Ale sourozenci mě občas kontrolují." Další lež. Mezi živými byli pouze dva a jeden se jí už dlouho neozval. Vlastně od té doby, co od nich odešel. ,,Aha." Řekla Bella nakonec a jejich malý rozhovor skončil.
Když hodina skončila, Thalia vyšla ze třídy a mířila na oběd za ostatními.
,,Kdo má hlad, ať zvedne ruku." Řekla Thalia s úsměvem a zvedla jako jediná ruku. ,,Skutečně jen já?" Zeptala se a rozhlédla se po ostatních.
,,Thalio, jsi jediná, co tu jí obyčejné jídlo." Řekl Jasper a Thalia protočila očima, než přišla za Rosalie a snažila se zvednout její ruku. ,,No tak, zvedni ji. Já vím, že máte hlad." Pokračovala.
,,Thalio." Napomenula Rosalie. ,,Takže chceš říct, že nemáš hlad a nechceš mou krev?" Zeptala se Thalia a ušklíbla se, když Rosalie poraženě zvedla ruku. I když ne zrovna vysoko, nechtěla na sebe upozorňovat.
,,To jsem si myslela." Řekla Thalia a ostatní se zasmáli, zatímco Rosalie protočila očima.
Rosalie byla za Thalii ale neuvěřitelně ráda. Thalia jí přímo obrátila život vzhůru nohama. A byla s ní hlavně šťastná. Dokázala ji rozesmát, jako nikdo jiný, starala se o ni a chtěla pro ni to nejlepší.
Lepší spřízněnou duši si nemohla přát. Thalia pro ni znamená svět a nevěděla, jak bez ní mohla zatím žít.
A u Thalii to samé. Nechápala, jak mohla bez Rosalie těch tisíc let vydržet. Rosalie pro ni byla přímo perfektní.
A pokud byl Klaus s Rosalie zatím v pořádku, tak si byla na sto procent jistá, že i zbylím sourozencům nebude vadit.
Thalia ale věděla, že ji ostatní budou mít rádi i přes to, že je Rosalie chladná.
