Thalia Mikaelsonová si nikdy nemyslela, že narazí na svou spřízněnou duši a už vůbec nečekala, že její spřízněná duše bude chladná.
(Malé varování na začátku v první kapitole.)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Klidně tu zůstaň a hlídek ji. My půjdeme spát."
~°~°~💮~°~°~
Thalia byla skutečně zvědavá. Zajímalo ji, kdo všechno na ně bude čekat v domě, kolik upírů dokázali přemluvit ke spolupráci.
Bylo jí jasné, že to nebude příliš, ale aspoň někdo by se hodil. Pro jistotu.
Thalia zastavila na příjezdové cestě a vystoupila z auta.
Nepřekvapilo ji, že na ni před domem čekal Carlisle. Aspoň si s ním mohla rovnou promluvit. Ale nebylo zas tak o čem.
,,Kolik jich přišlo?" Zeptala se Thalia jakmile k němu přísla. „S tvými sourozenci je to 24. To musí vystačit." Odpověděl jí Carlisle a Thalia kývla hlavou.
I když to nebylo pro to, že by souhlasila s tím, že to nějak vystačí.
Nebyla si jistá, ale zase měli na své straně celou rodinu původních upírů. No, spíše všechny sourozence.
Kdyby to byla celá rodina, byli by tam i Ester a Mikael, což naštěstí nebyli. Thalia nevěděla, jestli by to s nimi vůbec zvládli.
Vždyť by Mikael během několika minut klidně všechny zabil a bůh ví, co by udělala Ester.
,,Tak se na ně jdeme podívat." Rozhodla Thalia a vyrazila do domu, aby se mohla podívat, kdo vůbec přišel, koho pozvali do jejich domu.
Nebudeme si lhát, Thalia očekávala něco lepšího, ale na druhou stranu lepší aspoň něco, než nic.
Ale bylo celkem očividné, že nebyli zrovna nejstatečnější, protože šlo poznat, že každý dostal strach, když uviděl původní sourozence.
Ale bylo to pochopitelné, téměř každý se jich bál. Nebylo to důkaz, že by se báli i Volturiových.
Thalii bylo jasné, že třeba Klaus a Kol byli spokojeni s tím, že se jich někdo bál, což ji lehce pobavilo.
,,No, jde poznat, že nás každý zná." Promluvil Kol velmi potěšený tím, že z něj má někdo strach. „Proč myslíš, bratře?" Zeptal se Elijah. „Ty vystrašené tváře jsou dost dobrým důkazem."
Thalia nad svým mladším bratrem trochu zakroutila hlavou, než se rozhlédla po celém obývacím pokoji.
Thalia se trochu usmála, když uviděla dvě blondýnky, než za nimi vyrazila.
,,Tanyo, Kate." Řekla Thalia a objala o je dvě zároveň. „Jsem tak ráda, že jste tady. I když je škoda, že to není za lepších okolností." Dodala, když odstoupila.
,,Jo. Za to se omlouváme." Omluvila se Tanya, i když zrovno ona neměla za co. Vždyť to nebyla ona, kvůli komu se tam všichni sešli.
,,To nic." Řekla Thalia a znovu přistoupila ke svým sourozencům. Thalia možná měla vztek, jenže dvě sestry za to nemohly, to až ta třetí za to mohla.
,,Někoho odvážnějšího nemáte?" Zeptal se Klaus Carlislea a Thalia protočila očima. Nemohl si to odpustit.
Ale byla pravda, že by mohli být více odvážnější. Odvaha byla dost důležitá. Kdyby přišlo na boj, což byla velmi malá pravděpodobnost, nemohli jen tak utéct
Potřebovali někoho skutečně statečného a s dost dobrou motivací.
I když Thalii bylo jasné, že nikdo z nich bojovat nechce, přišli tam jen pro to, že doufali v to, že budou pouze svědčit a jsou to přátelé, kteří si pomáhají.
,,Jsou to naši přátelé a přijali naší žádost o pomoc." Řekl Carlisle a původní rodina přikývla.
,,Jdeme, půjdu vás ubytovat." Řekla nakonec Thalia a bylo jí jasné, že většině se nelíbilo, že o nich měli Mikaelsonovi špatné mínění.
Ale na druhou stranu se to báli říct nahlas. Nechtěli vědět, co by se stalo po tom, co by se vyjádřili. Akorát by to pro ně bylo nejspíše přání smrti.
Thalia nechtěla nechat svou rodinu u Cullenových, takže své sourozence vzala do svého starého domu.
A Rosalie, Briana a Jacob šli samozřejmě s nimi.
Nepotřebovali tam být zatím s ostatními. Ne, když se neřešilo nic důležitého. Také se vrátili z delší cesty a všichni a hlavně Briana si potřebovali odpočinout.
Thalia a Rosalie stálý později u dětské postýlky a koukaly na spící Brianu, zatímco Thalia také objímala Rosalie kolem pasu.
,,Myslíš, že jsem dobrá máma?" Zeptala Rosalie a podívala svou ženu, která se trochu usmála. „Samozřejmě že ano. Vždyť se podívej na sebe, jsi ta nejlepší matka, kterou si naše dcera může přát." Odpověděla Thalia.
Rosalie se trochu usmála a dala Thalii pusu na tvář.
Rosalie nevěděla, čím si Thalii a Brianu zasloužila, ale byla za ně neuvěřitelně ráda.
Několik let čekala na svou životní lásku a myslela si, že se jen tak neukáže. Jenže se nakonec ukázala, nakonec do jejího života vstoupila Thalia a celý život jí od základu změnila.
Ale byla za to ráda. Nevěděla, kde by bez Thalie byla.
Thalia jí dala tolik možností, když se daly dohromady. S Thalií se cítila, jakoby byla znovu naživu.
Navíc se z ní nakonec stala i matka. Jak si vždy přála. Možná Briana nebyla její biologická dcera, ale už na vždy pro ni bude znamenat společně s Thalií vše.
,,Briana tě milovala, miluje a milovat bude." Dodala Thalia, než vzala Rosalie za ruku a dala jí polibek přesně na místo, kde byly zlaté iniciály.
,,Čím jsem si tě zasloužila?" Ptala se Rosalie a Thalia se trochu zasmála. „To nevím, ale zasloužíš si vše na tomto světě." Řekla Thalia.
,,Miluju tě." Řekla Rosalie znovu po chvíli. „Taky tě miluju." Oplatila Thalia, než se obě dvě podívaly na Jacoba, který si odkašlal.
,,Chtěl jsem jen zkontrolovat Brianu." Přiznal Jacob a dvě dívky trochu kývly hlavou.
Aby se přiznaly, možná Jacob nebyl někdo, koho by obzvlášť milovaly, ale to, jak se staral o Brianu bylo roztomilé.
A navíc měla aspoň někoho dalšího, kdo se o ni stará.
,,Před chvílí usnula." Řekla Rosalie. Jacob trochu přikývl a šel blíže k postýlce. I když bez vyzvání.
,,Klidně tu zůstaň a hlídek ji. My půjdeme spát." Řekla Thalia, než začala odvádět Rosalie z pokoje, protože stejně věděla, že je Briana v dobrých rukou.
