Thalia Mikaelsonová si nikdy nemyslela, že narazí na svou spřízněnou duši a už vůbec nečekala, že její spřízněná duše bude chladná.
(Malé varování na začátku v první kapitole.)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,A co já s tím?"
~°~°~💮~°~°~
Thalia se další den znovu probudila v objetí své spřízněné duše. Byly ve stejné poloze, v jaké byly, než Thalia usnula.
Thalia věděla, že se chladní nemusí mýt, ale Rosalie stejně trvala na tom, že se připojí k Thalii ve sprše. Ale Thalia nic nenamítala. Sprcha byla aspoň díky Rosalie zajímavější, o hodně zajímavější.
Thalia už byla oblečená a seděla před svým notebookem a snažila se spojit s Klausem. Chtěla ho i vidět, ne s ním jen mluvit.
,,Sestřičko. Tohle už nikdy nedělej. Měl jsem o tebe strach." První slova, která řekl. Thalia se musela usmát.
Vždy se o ni tak staral. A to samé i zbylí sourozenci.
,,Taky tě zdravím, Niku." Řekla a Klaus si povzdechl. ,,Ahoj, Lio." Pozdravil také.
,,Omlouvám se, že jsem nezavolala. Měla jsem nějakou práci." Vysvětlila Thalia a ani si nevšimla, že dveře za ní se otevřely a vešla Rosalie pouze v ručníků.
,,To jsem slyšel, sestřičko." Řekl Klaus a Thalia trochu stydlivě sklonila hlavu dolů. ,,Jo no... Víš, musím to něco říct." Začala Thalia, ale přerušila ji Rosalie.
,,Zlato-" Začala také, ale zarazila se, když na obrazovce uviděla Klause. ,,Promiň." Omluvila se a zmizela ze záběru.
Thalia se musela zasmát a pobaveně zakroutit hlavou.
,,Kdo to byl?" Zeptal se Klaus. Aby se přiznal, byl trochu rád, že byla Thalia spíše na dívky, protože sám věděl, jací jsou chlapci a mužové.
Thalia nic neřekla. Pouze dala své zápěstí před kameru.
,,To je..." Nevěděl jak je to možné a byl překvapený stejně jako Thalia na začátku. ,,Jo. Jmenuje se Rosalie Haleová. Potkali jsme se skoro před třemi měsíci." Vysvětlila Thalia.
,,Ale jak je to možné?" Zeptal se Klaus. ,,No... Ukázalo se, že je chladná. Proto jsem si myslela, že zemřela. Protože v podstatě ano." Odpověděla.
Nebudeme si lhát, Klausovi se možná nelíbilo, že spřízněná duše jeho sestry je chladná, ale byl rád, že byla jeho malá Lia šťastná.
Takovou už ji dlouho neviděl. Úplně zářila a přímo z ní vyzařovala radost a štěstí.
,,Už půjdu ano." Řekla Rosalie potichu. ,,Dobře. Miluju tě." Rozloučila se Thalia a poslala Rosalie vzdušný polibek. ,,Já tebe taky." Oplatila a zmizela.
,,Nevadí ti to?" Zeptala se okamžitě Klause, který si povzdechl. ,,Lio, pro mě je hlavní, že jsi šťastná." Řekl Klaus a Thalia se usmála.
,,A co naši sourozenci." Vyptávala se dál. Thalia věděla, že celou rodinu zavřel do rakví. Tedy kromě jejich staršího bratra Eliáše, který od nich odešel. Už nezvládal Klausovo chování.
Thalia byla jediná, které Klaus nikdy nebodl do srdce dýku. A nikdy se k tomu ani nechystal.
Byla to jeho malá sestřička, která po jeho boku stála vždy.
Takže Thalia ani nevěděla, jaký je to pocit. Naštěstí.
,,Chybíš mi." Přiznala po krátké době. ,,Ty mě taky. Byl bych tě donutil jít za mnou, ale nechám tě s tvou spřízněnou duší." Řekl Klaus.
Vždy jí vyhověl. Pravdou také bylo, že se s Thaliou nikdy nepohádal, nikdy na ni nekrmřičel a tohle všechno. A už vůbec by jí nedokázal uhodit.
,,Jsem rád, že tě můžu vidět tak šťastnou." Dodal a Thalia se na tváři objevil opravdu velký úsměv.
,,No, budu muset končit. Za chvíli mi začíná škola." Řekla Thalia. „Dobrá. Ale brzy se ozvy, ať o tebe nemám strach." Řekl Klaus. „Rozkaz, pane." Žertovala a zasalutovala, což Klause rozesmálo.
,,Ahoj, sestřičko." „Ahoj, Niku." Rozloučila se, než vypla videohovor a šla dolů, kde seděla Rosalie a trpělivě na ni čekala.
Thalia se trochu zasmála, protože si nemyslela, že se Rosalie vrátí, a šla do kuchyně, aby si mohla dát snídani.
,,Nesměj se, to není srandovní. Tvůj bratr mě viděl pouze v ručníku. Tohle je skvělý první dojem." Poslední větu řekla Rosalie s jasně slyšitelným sarkasmem.
,,No tak, lásko. Mám něco, co ti zlepší náladu." Řekla Thalia, než vzala kelímek a nůž.
Rosalie trochu zakroutila hlavou a šla za Thalií, kterou zezadu objala kolem pasu a opřela si svou bradu o její rameno.
Thalia nic nenamítala, nevadilo jí to. Spíše naopak. Byla ráda, že mohla mít Rosalie tak nablízku.
Vzala nůž a nad kelímkem jím přejela po zápěstí.
Čerstvá karmínová krev okamžitě začala téct do kelímku.
Thalia poznala, že už je Rosalie nedočkavá, protože její sevření kolem pasu se každou chvíli začalo utahovat.
,,No, můžeme jít." Oznámila Thalia, když na kelímek dala ještě krytku a podala kelímek Rosalie, která se okamžitě napila.
Thalia nad ní pobaveně zakroutila hlavou. Rosalie byla přímo posedlá její krví. Ale nijak zvlášť ji to nevadilo, hlavně, že byla Rosalie spokojená.
,,Tak pojď a hlavně si to šetři." Řekla Thalia, než šla ven k autu, aby mohly vyrazit do školy.
,,Ahoj, hrdličky." Pozdravila je Alice, když se brunetka a blondýnka přidaly ke skupince chladných.
Thalia protočila očima.
,,Dobré ráno i tobě, Alice." Oplatila, než celá skupina vyrazila do školy.
,,Mimochodem, příští týden přijede nová dívka." Oznámila Alice původní upírce, když spolu mířily na hodinu umění.
,,A co já s tím?" Zeptala se Thalia a zvedla obočí. „Nic, jen že prostě přijede." Pokrčila rameny Alice.
Thalii štvalo, jak se hodiny pomalu táhly. Být to na ní, už je dávno konec školy.
Stále si ale na školu zvykala. Vždyť do ní chodila poprvé. Nechtělo se jí chodit stále opakovaně do školy.
Vždyť sama všechno zažila. Žila tisíc let, věděla skoro o všem. Ne vše potřebovala vědět, ale každá věc se může hodit, že.
Hlavně v nadpřirozeném světě bylo dobré mít přehled nad vším, co se děje.
Potřebovala mít přehled. Normální svět jí byl celkem jedno, bylo jí jedno, co se v něm děje, ale pokud šlo o nadpřirozený, bylo vždy dobré být velmi informovaný. Každá informace byla cenná. I ta nejmenší.
A nebylo moc věcí, které by si Thalia nezjistila ani nevěděla.
Vždy se toho snažila zjistit co nejvíce a divili by jste se, kolik toho ví.
,,Co víkend?" Navrhla Alice, když se bavily o nákupech. „Můžeme v sobotu. V neděli jdeme s Rose na výlet." Řekla Thalia a usmála se, když zmínila svou spřízněnou duši. ,,Super, tak sobota." Souhlasila Alice.
Alice se musela zasmát.
Obě dvě se tak moc vzájemně milovaly. Skvěle k sobě pasovaly. A ještě aby ne, když měli předurčeno být spolu.
Byla také ráda, že byla její sestra šťastná. Nikdy ji tak neviděla, dokud nepřijela Thalia.
Změnila jí život a všichni Cullenovi byli rádi, že Thalia dělala Rosalie šťastnou.
