Hold Me, Please

Kapitola 13

Baylee

Nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem se probudila ve svém pokoji, byla jsem neskutečně zmatená a nemohla se zorientovat. Jak jsem se sem dostala? Poslední co si pamatuji, bylo sledování televize v Benově náruči, že bych usnula?

Zamračila jsem se a neomaleně se vyhrabala z postele. Zavřela jsem se ve své koupelně a dala si napouštět horkou vanu. Nezapomněla jsem na telefon, na kterém jsem si pustila můj oblíbený playlist, tak, že se rozléhal po celé místnosti.

"All we are is broken glass.
Thrown to the floor, we were never meant to last.
And all we are, are empty shells.
Try to pick us up, you’re gonna cut yourself," mumlala jsem si text písničky a pomalu vlezla do horké vany. Slastně jsem vydechla a přivřela oči. Dál jsem si pobrukovala a nechala svým tělem proplouvat klid a spokojenost.

Tyhle chvíle jsem měla nejradši. Nikdo mě nerušil, nikdo na mě nemluvil, na nic se mě neptal. Byla jsem jen já, má oblíbená kapela a horká voda s příjemnou vůní jasmínu.

Ani nevím, jak dlouho jsem ve vodě byla, zřejmě dlouho, playlist už hrál jedny z posledních písniček a voda začínala být vlažná. Zamračila jsem se, nechtělo se mi vylézat, kdybych mohla, zůstala bych tu hodiny. Nakonec jsem se ale přemohla a vyhrabala se z vany, osušila jsem se a zabalila do hebkého šedého županu. Prohlédla jsem se v zrcadle, zavrtěla nad sebou hlavou. Lepší už to nebude. A následně vyšla z koupelny. Posadila jsem se na svou postel a stále si užívala tóny mých oblíbených písniček. Bohužel to nemohlo trvat věčně. Písničky nahradil můj vyzváněcí tón.

"Ano?" zamumlala jsem rozmrzele.

"No konečně! Neozvala ses mi, asi třikrát jsem ti volala a nebrala jsi mi to! Už jsem o tebe začínala mít strach," vyčetla mi jen a já se s povzdechem svalila do postele.

"Promiň, spala jsem a teď jsem zrovna vylezla z koupelny," řekla jsem jen.

"Jak to vypadá teda zítra? Ptala ses ho?" pokračovala dál.

"Jo, ptala, prý půjde rád, že už dlouho v kině nebyl," vydechla jsem a začala si hrát s poutkem u županu.

"Výborně! Tak se potkáme zítra v šest před kinem. Lístky zařídíme s Blakem, tak se měj, Bay! A pozdravuj toho rošťáka," zasmála se do telefonu a než jsem jí stačila obdařit nějakou strohou poznámkou, zavěsila. Odhodila jsem telefon a zavřela oči, otevřela jsem je teprve až jsem nad sebou zaznamenala nějaký pohyb. Prudce jsem se posadila a podívala se na Benjamina, který nade mnou stál s rukama založenýma na hrudi.

"Vyspinkaná, cácorko?" zeptal se pobaveně a posadil se vedle mě, jen jsem přikývla a znovu se svalila do měkké postele.

"Zítra v šest máme být před kinem," zamumlala jsem, přikývl a lehl si na bok vedle mě, hlavu si podepřel rukou a neustále se na mě díval. "Co je?" zeptala jsem se nechápavě.

"Nic." Pokrčil rameny. "Jen jsi v tom županu neskutečně roztomilá," zaculil se a položil svou ruku na mé zahalené břicho. Cítila jsem, jak se mi do tváří žene červeň.

"Díky, že jsi mě odnesl do postele, když jsem usnula," řekla jsem po chvíli ticha. Jen přikývl a obdařil mě úsměvem.

Nervózně jsem poklepávala prsty o linku v kuchyni. Za čtvrt hodiny jsme měli být před kinem a on nikde. Hlasitě jsem si povzdechla. Dělal si jen srandu. Dělal si srandu, že se mnou půjde. Proč by taky chodil s malou holkou do kina. Cítila jsem, jak se mi oči pomalu plní slzami, zatřepala jsem hlavou. Mělo mi to být hned jasné.

Když zbývalo posledních deset minut, tak jsem se zvedla a opustila dům. Nemělo cenu na něj čekat, nepřišel by. Rychlými kroky jsem se vydala směrem ke kinu, kde už venku čekala Cristina s Blakem, obdařili mě úsměvem a hned na to se na mě zmateně podívali.