Hold Me, Please

Kapitola 17

Baylee

"Sakra," zaskučela jsem, když mě probudila bolest hlavy. V hlavě mi nepříjemně tepalo a když jsem otevřela oči viděla jsem chvíli rozmazaně. Pomalu jsem se posadila a snažila se zorientovat. Pomalu mi začaly vyskakovat útržky z předchozího večer. "Zatraceně," zakňučela jsem a znovu se vyvalila do postele, když jsem si vzpomněla na Benjamina. Protřela jsem si obličej a několikrát se zhluboka nadechla. Tak fajn holka, co sis navařila, to si taky teď sněz.

Pomalu jsem vstala a zaplula do koupelny, kde jsem se ze sebe pokusila udělat opět člověka. Převlékla jsem se a vydala se vstříc čelit svým trapasům z předchozí noci.

"Dobré ráno." Zvedl ke mně Benjamin pohled, když jsem tiše nacupitala do kuchyně. Na tváři se mu držel pobavený úšklebek.

"Uhm," odkašlala jsem si, "čau."

"Jak ses nám vyspinkala?" Stále mě pobaveně sledoval a já se neudržela a zamračila se na něj.

"Fajn," odpověděla jsem prostě a došla ke konvici s kávou, natáhla jsem se pro hrnek, když se najednou kolem mého těla objevily vypracované paže. Benjamin stál těsně za mnou a opíral se o linku. Potichu jsem zaklela a otočila se k němu. "Mohl bys-"

"Nachystal jsem ti snídani," přerušil mě. Překvapeně jsem povytáhla obočí a pak přikývla.

"Tak, děkuju. Ale teď nemám hlad," kousla jsem se do rtu, zamračil se na mě a ještě víc se ke mně přiblížil.

"Na tu kocovinu ti nejvíce pomůže jídlo. Bude ti pak lépe. Neodejdeš odtud dokud to nesníš."

"Nemám hlad, z pomyšlení na jídlo se mi teď akorát dělá špatně," vyjekla jsem a založila si ruce na prsou.

"Dokud to nesníš, tak nikam nejdeš," zopakoval přísným hlasem a já na sucho polkla. Trochu se ode mě oddálil a následně mě chytil za ruku, nutíc mě jít k barovému ostrůvku. Přinutil mě si sednout a zůstal nade mnou stát se založenýma rukama.

"To mě jako budeš sledovat, jak jím?" vyhrkla jsem rozpačitě, přikývl.

"Chci mít jistotu, že to vážně sníš," ušklíbl se a chvíli mě nehnutě sledoval. Poté si povzdechl, otočil se a znovu se ke mně vrátil s hrnkem kávy, který přede mě položil. Vděčně jsem po něm sáhla a napila se horké tekutiny. Benjamin mezitím obešel ostrůvek a posadil se naproti mně. "Baylee," zavrčel, když jsem jen nečinně seděla s hrnkem kávy v ruce a oplácela mu pohled.

"Proč se najednou tak staráš?" vyhrkla jsem, abych změnila téma.

"Vystydne ti to." Ukázal na talíř lívanců a naštvaně si mě změřil pohledem.

"Já lívance nerada," zamrmlala jsem.

"Moje lívance jsou delikátní, určitě ti budou chutnat," řekl hrdě, načež jsem se zamračila a nesouhlasně zamrmlala. "Bože, to je jak s malou," povzdechl si, zvedl se, došel ke mně a posadil se. Vzal před sebe talíř s lívanci a ukrál sousto, následně vidličku přistrčil k mé puse. "Dělej, jinak řeknu Adrianovi, co jsi mi včera říkala," zavrčel výhružně, zmateně jsem se na něj podívala. "Nepamatuješ si? Co třeba to, že bys byla radši, kdybych upustil páru s tebou?" nadzvedl obočí a já zalapala po dechu.

"Ty mi vyhrožuješ?"

"Nedáváš mi na vybranou." Pokrčil rameny, "tak dělej."

"A co kdybych mu řekla zas já něco o tobě, hm?" ušklíbla jsem se vítězně, což mě následně přešlo.

"Tak by mi dal přes držku, to bych přežil," řekl ledabyle. To snad není možný. Kdybych mohla, praštila bych ho něčím po hlavě. "Baylee, dělej, sněz to." Nasupeně jsem se na něj podívala a potom pohledem sklouzla k vidličce, našpulila jsem rty a přivřela oči, než jsem se stačila nadát vlepil mi pusu, rychle jsem se od něj odtáhla.