Hold Me, Please

Kapitola 22

Baylee

"Dvacet devět, třicet," vydechla jsem a svalila se na zem. Kliky jsem opravdu nesnášela a nesnášela jsem i Benjamina, že mě do nich donutil. Pár vteřin jsem ležela zničená na zemi a snažila se popadnout dech. Nesnášela jsem se, že jsem Banjaminovi kývla na to, že mi bude pomáhat. Protože mi nepomáhal, snažil se mě zničit. Když jsem popadla dech a dostala opět cit do rukou, pokusila jsem se postavit, což se mi podařilo až na druhý pokus. "Tak jo," zamumlala jsem si pro sebe, několikrát jsem se zhluboka nadechla, abych se psychicky připravila na poslední sérii kliků. "Jedna, dva, nesnáším ho, čtyři, zabiju ho, šest, tohle si odskáče, osm..." mumlala jsem si pro sebe. Cítila jsem jak mě paže začínají pálit čím dál více a celým tělem mi pulzoval vztek, díky kterému byla bolest snesitelnější a já tak byla schopná zvládnout poslední sérii kliků.

Následně jsem se dobelhala do koupelny a vlezla si do sprchy, kde jsem na sebe pustila proud horké vody. Slastně jsem vydechla a užívala si, jak se mi pod vodou postupně uvolňují všechny svaly. Vylezla jsem ze sprchy a zabalila se do osušky, vlasy jsem si stáhla do drdolu a vydala se do kuchyně, do velkého hrnku jsem si nalila kávu, potřebovala jsem se nadopovat energií a vydala se do svého pokoje. Převlékla jsem se do pohodlného oblečení a svalila se na postel.

"Baylee!" Leknutím jsem vyletěla do sedu a zmateně jsem se rozhlédla kolem sebe. Musela jsem zřejmě usnout. "Bay!" S povzdechem jsem si prohrábla vlasy a vykopala se z postele.

"V pokoji," křikla jsem a přehodila přes sebe deku, jelikož mi bylo dost chladno.

"Pojď dolů!" ozvalo se nazpět. Potichu jsem zavrčela a otráveně se vydala do obýváku.

"Co?" zamumlala jsem, když mi padl pohled na Adriana, vyvaleného na sedačce s ovladačem od konzole v ruce.

"V kuchyni máš oběd," zaculil se na mě a následně vrátil pohled k televizi, aby se mohl soustředit na zabíjení kdoví čeho.

"A kvůli tomu jsem musela až dolů?" zaskučela jsem.

"Máš to ještě teplé," odbyl mě. Zavrtěla jsem nad ním hlavou a vydala se do kuchyně, na lince ležela krabička s obědem. Tak vypadaly všechny dny, kdy byla řada na Adrianovi, aby obstaral jídlo. Vždy to byla čína, nějaký fastfood nebo pizza.

"Tak co to bude dneska?" zamumlala jsem si pro sebe. Pizzu jsme měli minule, takže byla na řadě čína nebo burger z McDonaldu. "Burger, jasně že jo," zabrblala jsem, ale nachystala jsem si jej spolu a hranolkami na talíř. Poté jsem se vydala zpět do obýváku a posadila se na sedačku.

"Je ti zima?" zeptal se Adrian a věnoval mi jeden krátký pohled, jen jsem přikývla a zakousla se do hranolky.

Pomalu jsem do sebe dostávala burger s hranolkami a sledovala jak zabíjí nějaké příšery. Když už jsem byla plná, odložila jsem talíř na konferenční stolek, čímž jsem si vysloužila pozornost od Adriana.

"Už nemůžeš?"

"Ne," zavrtěla jsem hlavou, načež jsem si vysloužila jen tiché zabručení, poté se natáhl pro talíř a dojedl mou porci.

"Co máš dnes v plánu?" zeptal se po chvíli ticha.

"Nic. Ležet," odpověděla jsem jednoduše.

"Aha," pokýval hlavou. "Není ti nic?"

"Co by mi mělo být?"

"No jsi nějaká divná a taková bledá."

"Není mi nejlépe."

"Tak se běž vyležet. Uvařím ti čaj," rozhodl a zvedl se z gauče, tiše jsem jej napodobila a vydala se do svého pokoje, kde jsem vrátila na své původní místo a uvelebila se na posteli. "Večer půjdeme pryč-"