Hold Me, Please

Kapitola 14

Baylee

Nevěřícně jsem hleděla kolem sebe, to snad nemohlo být možný. Co ho to, zatraceně, napadlo? Znovu jsem se rozhlédla po domě. Všude se valely plechovky a kelímky, občas i nedopalky od cigaret. Celý dům byl cítit jen alkoholem a cigaretami.

No to si děláš ze mě srandu!

Rychle jsem se vydala do obýváku, abych našla Adriana, ovšem nebyl k nalezení, koho jsem ale okamžitě našla, byl Benjamin, seděl v křesle, v ruce držel plechovku piva a vedle něj na opěradlem seděla nějaká holka s kterou si vášnivě povídal. Co jiného jsem taky mohla čekat. Je to obyčejný děvkař, jsem zvědavá za jak dlouhou dobu si jí odvede k sobě do pokoje.

Jako bych ho svýma urážlivýma myšlenkama přivolala, věnoval mi svůj pohled. Najednou vstal a vydal se směrem ke mně, nechávajíc tam tu dívku se zmateným pohledem.

Čím více se ke mně přibližoval, tím víc jsem byla nervózní, proto jsem zbaběle utekla do kuchyně. Znovu jsem se rozhlížela po Adrianovi, ale nikde jsem ho neviděla. Volat jeho jméno bylo v tomhle hluku naprosto zbytečné. Najednou se na mých bocích objevily něčí dlaně a ačkoli jsem se tomu snažila zabránit, co nejvíce to šlo, mým tělem projela úleva.

"Ahoj," ozvalo se u mého ucha a já vyděšeně vykulila oči a odtáhla se.

Tak tohle rozhodně nebyl Benjamin.

Otočila jsem se, stál u mě nějaký zrzek s oplzlým a přiopilým úsměvem. To mi ještě chybělo. Rychle jsem ho oběhla a snažila se prodrat ke schodům, než se mi to povedlo, tak mě několik lidí polilo svým pitím. Výborně. Snažila jsem se zůstat v klidu, ale tiché zavrčení jsem udržet už nemohla. Když se mi konečně povedlo dostat ke schodům, tak jsem je vyběhla, jak nejrychleji jsem dokázala a vběhla do svého pokoje, zamykajíc za sebou. Opřela jsem se o dveře a hlasitě si povzdechla, nosem mi projel zápach alkoholu, když jsem si chtěla svléct polité triko, tak se najednou z mé postele ozvalo: "Vidím, že moc nejsi na velké párty plné lidí," rozesmál se a já hlasitě vypískla. Zatraceně, vážně mě nenapadlo se první podívat, jestli tu někdo není, předtím, než jsem za sebou zamkla? Rychle jsem vyhnala z hlavy myšlenku, že už můj pokoj pár lidí navštívilo za účelem sexu v mé posteli.

Bože, musím si pro jistotu převléct povlečení.

"Co tady děláš?" rozhodila jsem rukama. Zaslechla jsem pohyb a poté viděla obrysy mužského těla, které se přibližují ke mně, až jsem matně viděla jeho obličej, co jsem ale viděla jasně, byly jeho výrazné modré oči, ty v té tmě přímo svítily.

"Vrátila ses domů celkem pozdě, už jsem o tebe začínal mít strach," zašeptal a na mých bocích se objevily jeho ruce, odvrátila jsem pohled.

"Nevypadalo to, že bys měl zrovna starost," ušklíbla jsem se a vydala se ke své posteli, na kterou jsem se posadila, najednou se mým pokojem prolilo světlo. Několikrát jsem zamrkala, abych si na světlo zvykla.

"Jaké bylo rande?" Ozvalo se vedle mě, než jsem si na světlo stačila zvyknout už seděl vedle mě.

"O čem to zas mluvíš? Řekla bych, že z nás dvou jsi měl dnes rande ty a co jsem viděla, tak to vypadalo dost nadějně, než jsi jí tam chudinku nechal samotnou," sykla jsem podrážděně, vlastně jsem ani nevěděla, proč jsem byla tak podrážděná. Prostě jsem byla.

"Vadí ti snad, že jsem jí tam nechal a šel se věnovat tobě?" Ozvalo se vedle mého ucha a já s sebou mírně škubla. Najednou byl přede mnou a svým tělem mě nutil si lehnout, takže jsem nakonec ležela na zádech a on na mně, zapírajíc se o své ruce. Zpříma mi hleděl do očí a palcem jemně hladil po spánku. "Pořád jsi na mě naštvaná?" zašeptal a ja jen přikývla. Měla jsem na to právo. "S kým jsi dnes byla venku?" Pokračoval a já nadzvedla obočí nad tím, jak rychle měnil téma, i přesto, že jsem mu na žádnou otázku ještě pořádně neodpověděla.