Hold Me, Please

Kapitola 26

Baylee

"Dobré ráno," zvolal Adriana s úsměvem, když vcházel do kuchyně. Jen jsem pokývala hlavou a dál koukala na hrnek, který jsem svírala v ruce. Probudila jsem se s pěkně špatnou náladou, celou noc se mi zdálo o mé matce nebo o Benově stěhování. Takže jsem toho ve výsledku ani moc nenaspala. Navíc mě znervózňoval fakt, že Ben večer vůbec nepřišel. To za posledních několik nocí bylo nezvyklé, což mi k mé špatné náladě zrovna nepomáhalo.

Ještě pořád jsem pořádně nezpracovala včerejší den. V jednom měl Benjamin pravdu. Stalo se až moc stresujících věcí naráz. Ale co mě opravdu děsilo, bylo že jediné, nad čím jsem se vážně trápila, byl odchod Benjamina. Věděla jsem dost jistě, že kdyby se jednalo jen o mou matku, dnes bych takhle nevypadala.

"Co máš dnes v plánu?" zeptal se, vydávajíc se k lednici, z které následně začal vytahovat hromadu surovin.

"Nic," zamumlala jsem. Zavřu se k sobě do pokoje a celý den se budu dívat na filmy nebo seriály a snažit se vytěsnit z hlavy celý včerejšek.

"Jsem domluvený Markem, Thomasem a Dereckem, že se staví, nevadí?" zeptal se a já nadzvedla obočí.

"Proč by mi to mělo vadit."

"Budem trochu pít," ušklíbl se, načež jsem protočila očima.

"Dokud nebude dům narvaný k prasknutí cizími lidmi, tak je mi to jedno."

"Možná přijde i Mishel s Kasandrou, tak kdyby ses chtěla přidat?"

"Nabízíš mi, abych s vámi dnes pila?" zeptala jsem se pobaveně, načež on vykulil oči a poté se zamračil.

"Ty bys samozřejmě pila nealko," řekl a významně se na mě podíval, jen jsem zavrtěla hlavou a krátce se zasmála.

"Asi to vynechám," zamumlala jsem a seskočila z barové židle. Vyběhla jsem po schodech nahoru a namířila si to do svého pokoje.

"Cácorko?" Zastavila jsem se a na sucho polkla. Poté jsem se k němu otočila.

"Ano?" pokusila jsem se o úsměv.

"Ty se mi vyhýbáš?"

"Proč si to myslíš?" zeptala jsem se nechápavě. Povzdechl si a došel ke mně, poté mě vzal za ruku a vtáhl do mého pokoje. Zavřel za námi dveře a opět se na mě podíval.

"Včera jsi utekla do svého pokoje a když jsem chtěl jít za tebou, tak jsi mě nepustila dovnitř." Kousla jsem se do rtu a mým tělem se rozlil blažený pocit, že přece jen chtěl přijít.

"Asi už jsem spala, neslyšela jsem tě," vydechla jsem.

"Měla jsi zamklé, Bay. Odkdy se zamykáš?" zamračil se a já překvapeně zamrkala.

"Vážně?" špitla jsem, jelikož jsem z toho byla mírně zaskočená. Vůbec jsem si neuvědomovala, že bych zamykala. Proč bych to taky dělala, když jsem chtěla, aby ke mně přišel? "Promiň."

"Nemusíš se omlouvat," povzdechl si, "jen jsem se bál, že jsi na mě naštvaná nebo tak něco po včerejšku."

"Nejsem," zavrtěla jsem hlavou a sklopila pohled. "Jen jsem byla zaskočená."

"Omlouvám se," řekl po chvíli ticha a na mé tváři se objevila jeho dlaň. "Měl jsem ti to asi říct, ale tak věděla jsi, že je to jen dočasný," zamumlal a já k němu opět zvedla pohled a podívala se na něj.

Jen to bydlení nebo i já?

"Věděla," přikývla jsem pouze a on se pousmál. "Doufám, že ti ten byt vyjde," zašeptala jsem a pokusila se o co nejúpřímější úsměv, který mi opětoval. Sklonil se a věnoval mi polibek na čelo, poté o krok ustoupil.