Hold Me, Please

Kapitola 6

"Rande? Cože?!" vyjekla jsem nechápavě, načež se Benjamin opět úšklíbl.

"Nevíš snad, co to slovo znamená?"

"Vím, ale nechápu proč bychom měli mít rande," zamračila jsem se a on se uchechtl.

"Nebude to skutečné rande, kotě. Jen zjistíme, jak se při takovém rande budeš chovat. Musím zjistit, jak moc špatně na tom jsi, abych ti mohl pomoct," úšklíbl se, načež jsem po něm hodil všeříkající pohled, ale i přesto jsem cítila, jak mi rudnou tváře.

"Ty si fakt myslíš, že jsem úplně marná, co?" špitla jsem se sklopenýma očima, přičemž jsem hned na to cítila jeho pohled na sobě.

"Dá se na tobě dost rychle poznat, jak moc nezkušená jsi, to ale neznamená, že jsi marná, cácorko." Položil svou dlaň na mé stehno a stiskl jej. Pochybovačně jsem k němu zvedla pohled, jen se zazubil a znovu se začal věnovat vozovce.

Zbytek cesty jsme jeli v tichosti, než zastavil před nějakým fastfoodem.

"Doufám, že ti nevadí nezdravé jídlo?" podíval se na mě zvedajíc obočí, jen jsem zavrtěla hlavou, i když to nebyla tak úplně pravda, načež přikývl a vystoupil z auta. Napodobila jsem ho a došla ke vchodu, kde na mě už čekal.

Otevřel dveře a nechal mě vejít první, načež se vydal hned za mnou.

"Hra začíná, kotě," zašeptal mi do ucha a než jsem stačila nějak zareagovat, tak si se mnou propletl prsty, zabránila jsem překvapenému výrazu a nechala se vést k frontě. Nebyli tu skoro žádní lidé, takže jsme po chvíli stáli u pokladny, kde se na nás zubil mladý blonďák.

"Co si dáš, baby?" podíval se na mě a já se zaměřila na nabídku nad kasou. Kousla jsem se do spodního rtu a začala se rozmýšlet. Benjamin pustil mou ruku a tu svou položil na má záda, načež s ní hned začal sjíždět dolů, dokud neskončil na mém zadku, který pevně stiskl. Měla jsem chuť se otočit a vrazit mu facku, ale nemohla jsem.

Mělo mi být jasný, že toho nějak využije.

"Tortillu a vodu," řekla jsem nakonec, dívajíc se na Benjamin, jen přikývl stále přejíždějíc svou dlaní po mém zadku.

"A velkej hamburger, dvojitý hranolky, majonézu a colu," dodal, sundal ruku z mého zadku, aby si mohl vytáhnout peněženku a zaplatit. Poté, co nachystali naší objednávku, vzal tác a společně jsme se vydali ke stolu úplně v rohu místnosti.

Posadila jsem se na sedačku k oknu a on se posadil hned vedle mě, pokládajíc tác před nás na stůl.

"Tak začínáme," úšklíbl se a otočil se směrem ke mně, dávajíc svou ruku na opěrku kolem mé hlavy.

"Jak?"

"Něco mi o sobě řekni," pokrčil rameny a přisunul se ke mně blíž, na sucho jsem polkla a sklopila pohled ke svým prstům.

"Ehm... spíš mi řekni, jak mi chceš pomoct," zvedla jsem k němu svůj pohled a skousla si rozpačitě spodní ret.

"Jednoduše," uculil se a položil svou dlaň na mé stehno. Instinktivně jsem svá stehna přitiskla k sobě. Cítila jsem jak se mi srdce rozbušilo a dech mírně zrychlil. Bylo to to nejintimnější, co jsem kdy zažila.

"To znamená přesně co?"

"Naučím tě, jak se chovat, aby tě kluci chtěli, oblíkat se, aby ses jim líbila, jak s klukama flirtovat, jak kluky získat. Až s tebou skončím bude tě každej druhej chtít, budeš si moct vybírat," ušklíbl se a popojel rukou trochu výš, načež jsem už položila svou ruku na tu jeho a chtěla jí odstrčit, jenže Benjamin si se mnou, místo toho, propletl prsty, "už nebudeš v blízkosti kluka, tak nervózní a už vůbec nebudeš vykolejená jen z toho, že tě nějakej kluk chytne za ruku," řekl posměšně. Uraženě jsem se zamračila a odstrčila jeho ruku, kterou mě ještě před chvíli držel.

"Takže prostě budeme chodit na takovýhle rande?"

"Nejen to," mrkl, načež jsem se na něj nechápavě podívala a pak málem vytřeštila oči, když jsem si uvědomila, jak to myslel.

"Tak na to zapomeň! To v žádným případě! Já s tebou spát nebudu!" vykřikla jsem, až se na nás několik lidí otočilo, ale hned na to se zase začali věnovat svému.

"Uklidni se! Neříkám hned, půjdeme na to pomalu," křivě se usmál a já zavrtěla razantně hlavou.

"Ne! Žádný později. Žádný pomaleji. Nikdy!"

"A jak se to chceš teda naučit?" nadzvedl pobaveně obočí.

"Víš co, naser si! Věděla jsem, že to bude chyba, že to nebude jen tak, že od toho budeš čekat něco takového."

"Prosím tě, nedramatizuj to a uklidni se," protočil očima, což mě vytočilo ještě víc. Prudce jsem se zvedla a chtěla kolem něj projít směrem ven z bistra, ale on mě drapl za ruku a prudce strhl zpět k sobě.

"Nesahej na mě! Ruším naší dohodu, za tohle mi to nestojí! Já s tebou nic mít nebudu! Odvez mě domů. Teď. Hned," sykla jsem naštvaně a zpříma se mu dívala do očí. Chvíli jsme si vyměňovali pohledy, nakonec si povzdechl a pokrčil rameny, zvedajíc se.

"Jak chceš, však ty sama budeš ještě prosit, aby naše dohoda opět platila," ušklíbl se a vydal se pryč z bistra, nechávajíc mě tam zmatenou a především naštvanou.