Hold Me, Please

Kapitola 27

Baylee

"Baylee!" vyjekla Cristina a já sebou polekaně cukla a otočila se čelem k ní. Ležela rozvalená na mé posteli, zatímco já seděla na židli u svého psacího stolu.

"Ano?"

"Země volá Baylee, vnímej aspoň chvíli," zasmála se a já cítila, jak mi rudnou tváře. Od toho večera, kdy mi Ben řekl, že chce abych byla jen jeho, uběhly tři dny a já se po celou dobu nedokázala soustředit na nic jiného. Stejně jak jeho slova, se mi hlavou stále dokola promítala i celá ta noc. Jeho polibky, které mi věnoval, jeho majetnické doteky po celém mém těle, kterými mi dokazoval vážnost svých slov. Jak se ke mně celou noc tiskl a mazlil se se mnou. Jeho chování nebylo nic nezvyklého, ale tu noc, po těch slovech, to skrývalo mnohem hlubší význam a pokaždé, co jsem si na to vzpomněla, se mi prudce rozbušilo srdce a mým tělem proplouvalo příjemné mravenčení.

"Promiň, co jsi říkala?"

"Že mám hlad, nezajdeme si pro něco dolů?" zeptala se pobaveně a já jen krátce přikývla. Vydaly jsme se teda z mého pokoje a seběhly po schodech dolů do kuchyně.

"Co by sis dala?" vydechla jsem s hlavou v ledničce.

"Cokoli," zamručela. Vytáhla jsem proto z ledničky lasagne a ukázala jí je, rozzářily se jí oči a začala nadšeně přikyvovat, čemuž jsem se musela zasmát. Nikdy jsem nechápala její neochvějnou radost z obyčejného jídla. Nijak jsem se k tomu ale nevyjadřovala a zapla troubou, aby se rozehřála.

"Ahoj." Ozvala se Cristina najednou a trhaně se nadechla, a já se na ní nechápavě otočila, poté se můj pohled stočil k Benovi, který vcházel do kuchyně.

"Čau," pozdravil jí nazpět trochu udýchaně, ale pohled věnoval mně, usmíval se na mě a já od něj nedokázala odtrhnout pohled. Měl jen volnější kraťasy a po vypracované hrudi mu stékal pot - což vysvětlovalo zasněný pohled Cristiny. Musela jsem nad ní protočit, s pobaveným úsměvem, očima a opět jsem svůj pohled vrátila k němu. Obešel mě, ale i přesto, že mezi kuchyňským ostrůvkem a linkou bylo místa dost, aby kolem mě prošel, obešel mě tak, aby se jeho hruď dotkla té mé. Na sucho jsem polkla a sledovala, jak otevřel lednici, přičemž se mi vyskytl pohled na jeho záda. Ach bože.

"Jak se máš?" zeptala se Cristina a stále se na něj zasněně koukala. Musela jsem začít kašlat, abych zabránila smíchu, který se z mého hrdla dral na povrch. Nevím, kdy tahle změna nastala, ale už jsem se netrápila myšlenkou, že s ním jiné holky flirtují a jsou z něj hotové, spíš naopak, pobavilo mě to. Naprosto jsem to chápala, ani Cristina vůči jeho charismatu nebyla odolná, i přesto, že o něm nepřemýšlela jinak, než jako o mém spolubydlícím, se kterým mě stále chtěla dát dohromady, když se před ní objevil bez trička, nedokázala se ovládat. Benjamin se na mě pobaveně podíval, zatímco já stále falešně kašlala a napil se z láhve vody, kterou si vytáhl z lednice, poté se podíval na Cristinu.

"Dobře, co ty?" usmál se na ní, podívala jsem se na ní a viděla, jak se trhaně nadechla a kousla se do rtu, přičemž jsem ji napodobila, ale z jiného důvodu, než ona - abych zabránila smíchu. Rychle jsem se otočila zpět k troubě a vložila do ní lasagne.

"Jo, jo, dobře," vykoktala. A já se na ní ohromeně podívala. Cristina koktala! Tahle sebevědomá holka, která dostala vždy, co chtěla a byla si sama sebou tak jistá během flirtování s klukem, se zakoktala!

"Cristino!" vyjekla jsem a už svůj smích neodokázala zadržet. Naštvaně se na mě podívala.

"Hele, ty na to možná zvyklá jsi, že se ti doma procházejí polonahý chlapi, ale já ne!" sykla na mě.