Hold Me, Please

Kapitola 9

Když jsem se probudila bylo šest hodin odpoledne, prohrábla jsem si vlasy a vyhrabala se z postele. Nemohla jsem přestat myslet na Benovy rty, jak mě hladově líbaly, jak se dotýkaly mé kůže.

Hlasitě jsem si povzdechla, když jsem si uvědomila, že se mi o něm i zdálo, o tom jak mě líbal, jak se mě dotýkal.

"Do prdele!" špitla jsem. Měla jsem čím dál větší chuť ten jeho návrh přijmout. Když se mě zeptal, jestli s tím souhlasím nebo ne, tak jsem jen zbaběle vykoktala, že si to musím nechat ještě projít hlavou a utekla do svého pokoje.

Všechno, kromě mého zdravého rozumu, mi říkalo, ať na to přistoupím, ať do toho jdu. Vždyť se nemůže stát nic špatného, bude to jen mezi námi, nikdo se to nedozví. A nebudeme si tady lhát, tohle jsem si vždycky někde hluboko uvnitř sebe přála zažít. Takový "vztah" bez závazků.

Protřela jsem si oči a vydala se do kuchyně, kde jsem si to namířila přímo k lednici. Vytáhla jsem si bílý jogurt a posadila se na barovou židli, otevírajíc jej.

"Vyspinkaná?" Ozvalo se mi za zády a já sebou opět polekaně trhla.

"Necháš toho někdy?" zavrčela jsem a dala si do pusy lžičku s jogurtem.

"Čeho přesně?" zeptal se pobaveně a stoupl si naproti mně, opírajíc se o stůl.

"Toho, že se vždycky z ničeho nic zjevíš za mnou a vylekáš mě! To nemůžeš normálně přijít do mého zorného pole, abych o tobě věděla?"

"Ne," zachechtal se.

"Proč?" zamračila jsem se podrážděně. Už mě to vážně začínalo štvát.

"Baví mě to," mrkl a sladce se usmál. Jen jsem protočila očima a dál jedla svůj jogurt.

"Je dobrej?" promluvil po chvíli Benjamin, co mě jen pozoroval, jak se láduju jogurtem. Podívala jsem se na něj se zvednutým obočím a dala si do pusy další várku jogurtu.

"Výbornej," promluvila jsem, když jsem měla prázdnou pusu.

"Fakt?" zašklebil se a já se nechápavě zamračila.

"Jo?"

"Vždyť musí být bez chuti úplně, ne?" vyplázl jazyk, ve znamení, že to musí být hnusný.

"Jedl jsi někdy bílej jogurt?"

"Nejím jogurty vůbec," pokrčil rameny.

"Proč?"

"Protože jsou hnusný," zachechtal se.

"Jak můžeš vědět, že je to hnusný, když jsi to nikdy nezkusil?" zasmála jsem se teď pro změnu já.

"Tak už jen z toho jak to vypadá, hádám, že žádná sláva to nebude," mrkl a já si povzdechla.

"Tak to zkus," zaculila jsem se po chvíli a natáhla k němu ruku, ve které jsem držela lžičku s jogurtem. Benjamin se první zamračil, sledujíc mou ruku. "Není to jedovatý, proboha." Protočila jsem očima a ještě víc k němu přiblížila svou ruku. Hlasitě si povzdechl, ale poté se sklonil k mé ruce a snědl obsah lžičky.

"No?" nadzvedla jsem obočí, když to spolkl.

"Je to kyselý," znechuceně se zaksichtil a já si povzdechla.

"Tak počkej." Zvedla jsem se ze židle a šla ke skříňce, ze které jsem vytáhla krabici s grankem a dala dvě lžičky do jogurtu. Vrátila jsem se k barové židli, posadila se na ní a šoupla kelímek jogurtu blíž k němu. "Teď to zkus," uculila jsem se a podepřela si bradu rukou. Benjamin se na mě pobaveně podíval, ale vzal si lžičku s jogurtem a snědl to. "No?"

"To je celkem dobrý." Pokýval hlavou a chtěl si dát další várku do pusy.

"No počky, počky! To je můj jogurt, vezmi si svůj!" vypískla jsem a natáhla se přes stůl ke kelímku, ale Benjamin ho se smíchem vzal a začal se ním ládovat, "Vrať mi ho! Hej!" zvedla jsem se a rychle obešla stůl a snažila se získat svůj jogurt zpět. Jenže Benjamin ho zvedl nad hlavu, takže jsem neměla šanci. "Benjamine!" zaskučela jsem uraženě a založila si ruce na prsou, pozorujíc, jak se láduje mým jogurtem. Když ho snědl, tak položil kelímek na stůl a o krok se ke mně přiblížil.

"Copak, cácorko?" zachechtal se.

"Snědl jsi mi mojí večeři! Nesnáším tě!" zamumlala jsem dotčeně a hned na to hlasitě vypískla, protože mě chytl za boky a prudce k sobě přitáhl, že jsem narazila do jeho pevné hrudi.

"Nesnášíš mě?" zeptal se pobaveně a o pár milimetrů se ke mně přiblížil.

"Jo!" Snažila jsem se znít pořád uraženě, ale kvůli zrychlenému dechu, mi to moc nevycházelo. Než jsem se stačila vzpamatovat, tak mě prudce přirazil k lince, chytl pod koleny a vysadil na ní, vtěsňujíc se mezi mé nohy.

"Opravdu?" uchechtl se, ale než jsem stačila odpovědět, tak mi vjel jednou rukou do vlasů, přitáhl si mě k sobě blíž a přisál se na mé rty. Překvapeně jsem vydechla, čehož hned využil a vplul svým jazykem do mé pusy. A co já na to?

Za tričko jsem si ho přitáhla ještě blíž, že mezi našimi hrudníky nebyla ani milimetrová mezera a následně obmotala své ruce kolem jeho krku a nohy kolem jeho boků, užívajíc si jeho rty. Jeho ruce pomalu sjely z mých tváří na boky a ještě víc si mě k sobě přitiskl - jestli to bylo vůbec možné. Něžné, pomalé polibky se střídaly s rychlými, vášnivými a já měla pocit, že moje břicho každou chvíli exploduje a srdce mi vyletí z těla.

Po několika minutách sjel Benjamin svými rty na můj krk a já měla co dělat, abych nezačala hlasitě sténat. Šíleně mě to vzrušovalo a dělalo to s mým tělem neskutečné - doteď mně neznámé - věci.

"Nebraň se tomu, notak, chci vědět, jak se ti to líbí," zavrčel Benjamin do mé kůže a skousl jí mezi zuby. Jako na povel jsem hlasitě zasténala, zaklánějíc hlavu. "Uhmm," zafuněl a dál mě dravě líbal na krku.

Po několika minutách se ode mě odtáhl a zpříma mi hleděl do očí, opírajíc si své čelo o to mé.

"Takže," začal a já ho zadýchaně poslouchala, křivě se usmál a palci mě pohladil po stehnech, "obnovíme tu naší dohodu nebo ne?"

Nevím jestli to bylo tím, co se právě teď odehrálo, nebo že jsem momentálně nebyla schopná racionálně myslet, nebo jsem to tak opravdu chtěla, ale ať už byl ten důvod jakýkoliv, tak moje odpověď už se nedala vzít zpět.

"Jo, obnovíme."