Hold Me, Please

Kapitola 20

Baylee

"Ahoj, Bay," Objevil se vedle mě Blake a posadil se na vedlejší židli. Trochu jsem sebou cukla a následně se na něj podívala a s úsměvem ho pozdravila. Chvíli na to se ve třídě objevila učitelka a okamžitě začala s výkladem, já tomu ale nedokázala věnovat pozornost. Moje myšlenky neustále odplouvaly k Benjaminovi. Nedokázala jsem ho dostat z hlavy.

"Pojď sem," ušklíbl se a prudce si mě k sobě přitáhl. Objal mě rukama pevně kolem pasu a přisál se k mým rtům. V břiše mi v ten moment začalo příjemně mravenčit. Zapletla jsem mu prsty do vlasů a poddala se jeho rtům, hladově jsme si vyměňovali polibky. Skousl mi spodní ret a odtáhl se ode mě, věnoval mi poloviční úsměv a za stehna mě zvedl do vzduchu, okamžitě jsem mu obmotala nohy kolem pasu. Někam se rozešel, po chvíli se zastavil a postavil mě opět na nohy. Nedokázala jsem vnímat, kde to jsme, protože jsem nebyla schopna odtrhnout pohled od jeho krásných očí, povedlo se mi to až v momentě, kdy se usmál a můj pohled tak sjel na jeho rty. "Otoč se," přikázal mi, načež jsem se zamračila, nechtělo se mi odtrhávat pohled od jeho tváře. Povzdechl si a proti mé vůli mě otočil zády k sobě, v ten moment jsem zalapala po dechu.

Nacházeli jsme se v koupelně, kde byla napouštěná vana s hromadou pěny, všude po koupelně byly svíčky a na okraji vany se vyskytovala nějaká láhev vína a dvě skleničky. Pro ostatní, možná neskutečné klišé a až moc romantické gesto, ale mě se v ten moment podlomily kolena a tvář mi rozřízl obrovský úsměv. Takové gesto a ani žádné jemu podobné pro mě nikdy žádný kluk neudělal. Bylo to to nejkrásnější a nejromantičtější gesto, které pro mě kdo udělal.

Otočila jsem se zpět k Benovi a překvapeně jej sledovala.

"Napadlo mě, že bychom si spolu mohli dát vanu." Pokrčil nevinně rameny, ale následně se lišácky ušklíbl. Při slově spolu jsem na sucho polkla. Nikdy před tím jsem se žádným klukem nebyla ve vaně a vlastně ani před ním nebyla nahá.

Benjamin si mého pohledu a nejistoty v něm zřejmě všiml, protože se ke mně o krok přiblížil a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho.

"Přede mnou se nemusíš stydět, to víš, že ano?" zašeptal a já nervózně přikývla. "Pokud ale nechceš, tak to pochopím," pousmál se. Těkala jsem pohledem po jeho tváři.

Sakra, udělal pro tebe tak hezké překvapení, ani nepřemýšlej nad tím, že to odmítneš!

Ze snění nad včerejším večerem mě vyrušil Blake, který do mě několikrát drknul loktem.

"Co?" sykla jsem a podívala se na něj, jen mi pohledem naznačil, ať se podívám před sebe a já se tak potkala s nepříjemným pohledem učitelky.

"Už vnímáme?" sykla a já pouze přikývla, cítíc jak mi rudnou tváře.

"Omlouvám se," špitla jsem, jen si odfrkla a vrátila se zpět k tabuli, kde pokračovala ve vysvětlování látky. Nervózně jsem si začala hrát se svými prsty a snažila se vnímat, co říkala.

"Nad čím jsi přemýšlela? Byla jsi úplně mimo," špitl Blake a já si skousla spodní ret.

"Nad ničím," zamumlala jsem. Slyšela jsem jak se uchechtl.

"Jo, jasně. Divím se, že jsi neposlintala lavici," utahoval si ze mě, jen jsem se na něj zašklebila a následně vrátila pohled k tabuli. Když hodina skončila, tak jsem si rychle posbírala své věci a vydala se ke své skříňce.

"Nad čím jsi přemýšlela?" Objevil se vedle mě Blake, když jsem vycházela ze dveří, hlasitě jsem si povzdechla a podívala se na něj.

"Nad ničím," zopakovala jsem svou odpověď. Blake pobaveně zavrtěl hlavou.