Zavrnění mobilu a jeho následné rozsvícení přimělo Thea zvednout hlavu od notesu. Po příchodu si nastavil tichý režim, ale ve skutečnosti předvídal, že dokud ho bude mít minimálně v periferním vidění, nebude mu tato obrana proti prokrastinaci k ničemu. Oči mu zabloudily k Nickolasovi, který seděl naproti němu. Byl ale tolik zabraný do vlastního psaní, že tiché vyrušení k Theodorově úlevě nepostřehl.
Popondal si padající brýle a sáhl po zařízení. Krátká pauza a spěšné odepsání ničemu neublíží. Jen musí být dostatečně rychlý a nenápadný. Neměl totiž náladu na přítelovy případné řeči, které by s přistižením rozhodně přišly.
〚Nejlepší spolubydlící〛
12:10 » [Posílá fotku]
〚Theo〛
12:11 » Přestaň mi posílat fotky jídla...
12:11 » Navíc, tuhles mi poslal už včera
〚Nejlepší spolubydlící〛
12:13 » Už ti někdo řekl, že umíš být pěkně nevděčnej, Dory?
12:13 » Navíc, ta fotka nebyla pro tebe, ale pro Nicka, ten umí moje vaření ocenit
〚Theo〛
12:15 » Jak jinak...
12:15 » MOMENT!
12:15 » Změnil jsi mi názvy kontaktů v mobilu?
Byl si téměř jistý, že Leo na druhé straně pravděpodobně umírá smíchy. Dokonce by byl ochotný odpřisáhnout, že ho skutečně slyší přes celé město až sem. Pyšný na vydařený vtípek a spokojený se skutečností, že mu pěkně dlouho trvalo, než si toho všimnul.
Dlouze vydechl a začal dávat kontakty do původní podoby, zatímco zkoušel narychlo vymyslet nějaké dostatečně silné heslo. To, které shledal nejlepším a také nejméně pravděpodobným nakonec skutečně nastavil. Měl to udělat už dávno.
〚Leo〛
12:16 » Tvoje chyba, že ho nemáš nijak zabezpečený
〚Theo〛
12:18 » Tak teď už mám.
〚Leo〛
12:25 » Sázka o večeři! Budou mi stačit dvě hodiny na to, abych se do něj dostal!
„Kdo to je?" ozval se Nickolas.
Theo k němu zvedl hlavu, úsměv okamžitě mizící z tváře. Zjistil, že ho kamarád už pravděpodobně nějakou chvíli pozoruje. Navázali spolu oční kontakt a on se uklidnil. V přítelově výrazu nalezl pouze čistou zvědavost, nic nenasvědčovalo příchodu očekávané přednášky o tom, jak moc je na svém telefonu závislý. Což mimochodem velmi rád vyvracel, ačkoliv si byl vědom toho, kolik hodin je schopný zabít zíráním do maličkatého displeje.
„Hádej, můžeš dvakrát," zamručel a odložil zařízení zpět na stůl, načež se opřel v židli a vytáhl ruce vysoko nad hlavu, aby si protáhl ztuhlá a bolavá záda. „Ale tobě bude stačit jeden pokus," dodal nakonec a se spokojeným úšklebkem pozoroval Nicka, jak natahuje krk, aby dohlédl na svůj mobil odložený na malém gauči.
ČTEŠ
Nepenthe
Short StoryČas na telefonu ukazoval něco málo po čtvrt na devět. Skoro tři hodiny utekly a jeho spolubydlící stále nikde. Theo si ztěžka oddechl. Odložil mobil na sedačku vedle sebe a předklonil se, lokty se opíraje desku konferenčního stolku, aby si podepřel...