Nepenthe

4. část

     Po více jak půlhodinovém zírání na displej to Zoey vzdala. Theo jí neodpověděl a pravděpodobně už ani neodepíše, takže čekání postrádalo smysl. Zklamaně si povzdechla a nechala mobil spadnout do peřin vedle sebe. Přetočila se na záda, ruce složené pod hlavou a oči mapující praskliny na bílém stropě. Přemýšlela, zda by se neměla cítit dotčená, ale jaksi na to postrádala právo. Několikrát jí přeci zdůraznil, že přátele nehledá.

     Navzdory tomu si ale nemohla pomoct. Cosi jí k tmavovlasému mladíkovi táhlo, nehledě na to, jak moc chladný k ní zkoušel být. Veškerá tato odtažitost akorát krmila její odhodlání, protože nevěřila, že je špatný člověk. Rozhodně ho chtěla poznat lépe. Byl jednoznačně obšťastněn zajímavou osobností, kterou by ráda měla ve svém životě.

     „Jdeš se mnou?" objevila se ve dveřích k ní do pokoje Laylina hlava.

     „Kam?" neobtěžovala se blondýnka ani převalit na bok, aby na kamarádku viděla. Kousala se do tváří a stále zírala do blba.

      „Kouknout na ty prostory."

      Společně se rozhodly splnit si svůj sen. Pronajaly si místo k otevření obchodu s hudebními nástroji. Obě byly zblázněné do hudby. Studovaly konzervatoř, Layla rozjížděla pěveckou kariéru a Zoey se soustředila skládání písní, zároveň dovedla hrát snad na každý nástroj, který vzala do ruky. Navzájem se krásně doplňovaly.

      „Přijdou malíři," vysvětlila brunetka důvod toho, proč chtěla, aby s ní kamarádka šla.

      „Máš dobrý vkus, na tohle jsi lepší než já. Budu věřit, že nevybereš nic hroznýho," mávla nad tím Zoey rukou. Rozdělily si práci ještě před tím, než se do tohoto projektu pustily. Ona měla na starosti veškeré smlouvy, povolení a zařizování dodavatelů. Lay naopak tu estetickou stránku.

      „Co máš v plánu?" houkla na ní spolubydlící z chodby. „Nechci tě nějak otravovat, ale dojdi prosím nakoupit. Skoro nic už tu nemáme... seznam s tím, co potřebuju, jsem ti i s penězi nechala na lince!"

      A Zoey nezbylo než přislíbit, že do obchodu dojde. Nejdříve si ale chtěla užít chvíli ticha a klidu. Vysprchovala se a zůstala ležet v posteli, zatímco na YouTube sledovala vtipné kompilace se zvířaty. Nakonec jí ale přednastavený budík donutil vstát.

      Z toho mála, co zatím stihla vybalit, zkusila složit něco slušného na sebe. Poslední týden totiž trávila v pyžamu nebo teplákách a mikině po svém bývalém. Zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle na vnitřní straně dveří šatníku, při jejich zavírání jí ale určitý úhel odhalil krabici skrytou na vrchní polici. Nepatřila jí, tím si byla jistá. Vytáhla se na špičky a po chvíli balancování zvládla box sundat. Spolu s ním vypadlo na zem a do jejích vlasů spousta chumáčků prachu. Sama sobě vynadala, protože to mohla čekat, ale více se tím nezaobírala. Namísto toho si dřepla do tureckého sedu a začala pomalu odtrhávat izolepu, kterou byla krabice opatřená.

     Těsně před sundáním víka ale zastavila. Mysl měla plnou variant toho, co asi uvnitř najde. Navzdory zvědavosti ale stále oplývala morálkou a rozhodně jí nepřišlo etické procházet něco, co jí nepatří. Vnitřně trochu tušila, že zde krabice zůstala po Theovi. Dávalo to smysl, vzhledem k tomu, že Layla obývala ložnici po jeho mrtvém kamarádovi.

      Kousla se do rtu, zvažující své následující kroky. Nebylo správné narušovat jeho soukromí. Ke všemu měla poprvé od chvíle nastěhování pocit, že ji někdo sleduje. Otřepala se a rozhlédla kolem sebe.

      Zoey si vybavila rozhovor, který vedli u Matta poté, co Theo utekl. Měla spoustu otázek ohledně jejich bytu. Slyšela mnoho o všemožných paranormálních jevech, které se u nich měly údajně dít. Žádný ale sama zatím nezažila a víceméně těm řečem nevěřila. Celé jí to přišlo neuvěřitelné, ale také zajímavé. A nikdy neuškodí zjistit si něco navíc.