Nepenthe

10. část

Layla si byla jistá, že zvuk výbuchů ze střílečky, nad kterou už hodnou chvíli seděla s Julií, ji bude pronásledovat ve spánku minimálně celý zbytek měsíce. Nikdy si nemyslela, že by našla zálibu v klučičích videohrách. Jakmile ji ale do toho mladší kamarádka stáhla, nemohla přestat. Obviňovala svou soutěživost, kdykoliv prohrála, pouštěly hru od začátku. Stále dokola, dokud se nad ní Julia nesmilovala a úmyslně neprohrála, aby jí udělala radost.

„Singleplayer je taky zábavný," vysvětlovala Julie. „Je to příběhový mód, jsou tam mise a scény. Multiplayer není ani náhodou tak vzrušující. Můžu ti pak založit novou hru, jestli chceš," navrhla kamarádce.

Layla zívla. „Ne, díky. Jestli začneme znovu, tak asi už nikdy nepřestanu."

Matt vyšel ze své ložnice a zmizel rovnou do kuchyně. „Chceš hrát s námi?" otočila se za ním nejmladší.

„Popravdě, ani ne, Červenko," odpověděl a vytáhl z mrazáku velké balení zmrzliny. Otevřel ho a povzdechl si. Podrážděný hodil prázdnou dózu do koše. „Snědla jsi to a vrátila zpátky? Je to prázdný!" obořil se na Julii, vědom si toho, jak moc ráda nechává v baleních poslední kusy nebo absolutní minimum, jenom aby nemusela obaly vyhazovat.

„Zmrzlinu? Ne," odpověděla mu s nevinným zamrkáním. „No ták... je to jenom jedna hra!"

„Musím něco ještě udělat," řekl na to pouze Matt a hodil po holčině pohled, o kterém si Layla myslela, že zaručeně musí něco znamenat. Zazvonil mu mobil, který ho ze společnosti dvou dívek vysvobodil. Rychle přijal hovor a kvapně zmizel zpět k sobě. Ještě než zavřel dveře, dolehlo ke dvojičce podrážděné: „Říkal jsem ti, aby ses o to přestala starat. Není mi pět!" Layla netušila, s kým mladík telefonuje, ale dle tónu hlasu bylo zřejmé, že se nejedná o někoho, s kým by mluvil rád.

„Leo by si se mnou zahrál," zamumlala si Julia pro sebe.

⌘

„Dobře, o čem je teda závěr, jaký je příběh?" zeptal se Leo, zatímco po paměti mačkal tlačítka na ovladači.

„Netuším, tak daleko jsem se zatím nedostala," odpověděla mu na to Julie, která sledovala, jak si její kamarád vede.

„Rád bych měl nějakou motivaci k zabíjení těch příšer. Co mi vlastně udělali? Proč po nich střílím?" pokračoval Leo ve vysvětlování. Vždy se mu hrálo lépe, když věděl o čem hra vlastně je. „Kurňa!" zaklel tiše a zběsile mačkal tlačítka, aby ve hře unikl svým nepřátelům. Julia musela uznat, že je starší opravdu dobrý. Ovládl hru neskutečně rychle.

„Matty má nejvyšší skóre, myslím, že bys ho mohl tímhle tempem porazit," poznamenala jen tak mimoděk, oči fixované na televizi.

„Pche... ani náhodou. Moje skóre je bezkonkurenčně nejlepší!" objevil se Matthew s pytlíkem brambůrek.

Leo na to nic neřekl a soustředěně pokračoval v hraní. Tiše zavrčel, když se mu zrovna moc nedařilo a najednou hru stopnul. Naklonil se k Julii a tiše se zeptal: „Existují cheaty?"

Přikývla.

„Řekni mi, jak je zapnu!"

„Jak zapneš co?" naklonil se mezi ně blonďák, tušící o čem dvojička diskutovala. „Ani nepřemýšlej nad tím, že bys mu ukázala jak zapnout naše super tajné vychytávky!"

Julia nervózně kmitala pohledem mezi Leem a Mattym. Opravdu si přála nebýt v pozici, kdy si musí zvolit jednu stranu. Nakonec ale výběr nebyl tak těžký.