013 [STRANGER THINGS]

Už je to rok

Song čeká

O rok později, pohled El:

Už je to rok od návratu z Ruska teď žijeme klidně a šťastně. Teda Will šťastný nebyl kvůli An ale jinak nám je dobře. ,,El prosím." naléhal na mě zase Will. ,,Ne nemůžu se jí pokoušet najít." odpověděla jsem rázně. Jsme u Mikea a Will už zase chce aby jsem našla Annie. ,,Tak mu řekni jenom jak se má." řekla mi Suzie. Povzdychla jsem si a uavázala si oči. Viděla jsem An jak něco píše a tečou jí slzy po tvářích. Sundala jsem si šátek. ,,Je mrtvá." zalhala jsem jim. Will se zvedl a utekl. Nechtěla jsem mu lhát ale je to pro něj lepší.

Další den byla zase schůzka u Mikea. Will se taky dostavil. ,,Není mrtvá" řekl. Podal Suzie nějaký papír a pošeptal jí cosi do ucha. Ona se nadechla a začala číst:,, Ahoj všichni, posílám vám kazetu se vzpomínkami. Prosím alespoň si jí pusťte a přijeďte. Moje poslední přání před smrtí je vás vidět. No a bylo by dobré co nejdřív jelikož už mi moc času nezbívá. Vaše 13." Dočetla to a vyndala kazetu, zastrčila jí do přehrávače a pustila to. Bylo to pochopitelně z pohledu Annie.

Byla tam ona byly jí asi dva roky a nějaká mladá paní. ,,Maminko proč je nebe modré?" zeptala se An. ,,To nevím zlatíčko prostě to tak je." ,,Já myslela že víš všechno." řekla zklamaně. V tu chvíli do dveří vstoupil muž celý v černém. ,,Dobrý den celý den." pozdravila An. Muž jí neodpověděl přistoupil k matce a střelil jí do hrudi. ,,Mamíííííí!!" On popadl An a vláčel jí do jiné místnosti kde zastřelil i muže nejspíš jejího otce. Vláčel jí do auta.

A už byla druhá scéna.Vystoupili před Hawkins Lab. Vytetovali jí 013 a poslali do další místnosti. Sedla si na zem vedle co vedle Kali. ,,Ahoj já jsem Kali a mám číslo 008. Kdo jsi ty?" ,,Já nevím.." hlesla An. ,,A jak ti říkali rodiče?"zeptala se Kali. ,,No třeba Andílku, Zlatíčko nebo Beruško" ,,Aha tak od teď jsi Annie a vidím že máč čísélko 013. Kolik ti je mě je už osm." řekla Kal. An ukázala na prstech dva. Potom přišli ty laboratorní gorili, podívali se jim na čísla a každou táhli na jinou stranu. Annie hodili do auta do klece asi k dalším třem holkám. Postupně jim tak donesli další když jich bylo dvanáct tak vyrazili. Konec druhé vzpomínky.

Vyndali je z auta a odnesli do té odporné laboratoře. An oholili hlavu a navlíkli nemocniční hadr. Když jí nasazovali náramky aby nemohla používat svoje superschopnosti tak vyjekla:,,Auuu to bolí!" Ale nikdo si jí nevšímal jen jí odvlekli do nějakého pokokje kde už byla jedna holčička. ,,Ahoj já jsem Emma a ty?" zeptala se ta druhá. ,,Já Annie. Máš taky ten obrázek na ruce?" ,,Jo mám ho tam." řekla Emma a ukázala jí ruku s číslem 014.

Najednou třetí vzpomínka kde bylo oboum holčičkám tak pět let. ,,Třináctka a Čtrnáctka na testy!" zařval nějaký chlap. dívky se zvedly a jiní chlapi je odvedli do velké plechové místnost. Tam jim sundali náramky aby mohli používat svojí superschopnost. Oboum píchlí sedativa a posaili je do rohu místnosti. Po chvíli se An zvedla a šla do prostřed kam zrovna přiváželi velkou sochu. ,,Rozpul jí!" poslechla. ,,Vytvoř iluzí dalši tři takové!" poslechla. ,,Přečti myšlenky jemu! A řekni mu aby si lehl na zem bude ti ale vzdorovat!" křičel na ní ten chlap. Poslechla nejprve se jí to nedařilo ale pak se povedlo. Na konec ještě musela rozsvítit lampičku která byla 2 metry daleko od zásuvky. Potom si šla sednout a ta druhá šla na test. ,,Zkaměň ho!" poslechla za pět minut se zase muž mohl hýbat. ,,To je málo! Víc než pět minut! Píchněte jí dvojtou dávku!" Jeden chlap jí beze slova vpíchl iněkci do ruka a odstoupil. Za chvíli se pokračovalo hned na první pohled bylo vidět že se Emma musí cítit strašně byla hrozně bledá. ,,Pokračuj podle předchozích rozkazů!" Dala ruku před sebe a snažila se ho zkamenět nešlo jí to. Najednou padla na kolena a z nosu i uší jí valila krev. Dusila se a kašlala krev potom omdlela. An se k ní s křikem rozběhla a objala jí. ,,Odneste je na pokoj." a dál se o ně nikdo nezajímal.Konec vzpomínky.

An seděla u postele kde ležela bledá dívka jako stěna a s holou hlavou. Na ruce měla číslo 014. An hodně brečela. Dovnitř vešla uklízečka,,Už je to měsíc ta už se neprobere..." řekla vytřela a odešla. An pořád jen brečela. Po chvilce do vnitř napochodoval ten chlap se svojí gorilou. ,,Odnes jí a zakopej vzadu na zahradě. Označ to cedulkou s číslem čtrnáct." An se zvedla brečela jěště víc. ,,A co Cassidy?" zeptala se. ,,Myslíš dvacetčtyřku? Ne stejně nám byla na nic není potřeba jí oživovat. I když radši bych byl kdyby chcípla devatenáctka ta je zbytečnější. Za to ty třináctko ty jsi jedna z nejmocnějších." řekl slizky. Jeho gorila už si hodila Em přes rameno když v tom začala Annie nelidsky řvát až praskyly zdi. Potom chvíli bylo černo a probrala se v testovací místnosti. ,,Takže třináctko jsme rádi že jsi se probrala tak a teď tě čekají všechny tresty co tady máme. Tohle je Upjak ten se o tebe postará." řekl ten chlap neboli doktor a šéf laboratoře a potom odešel pryč.