013 [STRANGER THINGS]

Mikeu co se stalo?

Právě plujeme na velké lodi, těším se do Švédska tam jsem ještě nebyla. No byla jsem v Rusku, Americe a Česku ale i v dost městech. Mike odešel na záchod a mi si dali mezitím svačinu. Mike se nevracel už půl hodiny. Takhle dlouho člověk není na záchodě ne? Vstala jsem a šla k záchodům. ,,Mikeu?" potichu jsem zavolala dovnitř. Nic. Hmm asi tu teda není. Najednou vyšel nějaký chlap. ,,Slečno jestli někoho hledáte tak tam je prázdno." Poděkovala jsem a šla k dalšímu záchodu.

Nic, jako by se propad do země. To se jako spláchnul? A najednou jsem ho uviděla, seděl na zemi. A brečel? Rozběhla jsem se k němu. ,,Mikeu?" oslovila jsem ho. Podíval se na mě. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se nejistě. ,,Nic." ,,A kvůli tomu nic tady brečíš? Mike co se stalo?" zeptala jsem se. Neodpovídal, tak jsem si k němu sedla a obejmula ho. Lekl a napnul se. ,,Co je?" divila jsem se. ,,Neřekneš to nikomu?" ,,Co bych-" Skočil mi do řeči: ,,Byl jsem na záchodě . A někdo tam přišel..." Kývla jsem aby pokračoval. ,,Sundal mi kalhoty, ohnul mě a..." dal už nedokázal pokračovat, ale já jsem bohužel věděla co se stalo. ,,A znásilnil tě." Na to nic neřekl a znovu se rozbrečel. ,,Můžu tě odejmout?" zeptala jsem se potichu. ,,Jo." Objala jsem ho jak nejpevněji jsem mohla. Moc dobře vím jaké to je být znásilněná. Nikdy to nepřestane bolet úplně, ale časem si člověk trochu zvykne.

Celý zbytek dne jsem Mikea pozorovala, choval se jinak. Nikoho nenechal moc se přiblížit nebo se dotknout ani El. Na záchod šel jenom jednou a to když šel zrovna i Dustin. Už byla noc a všichni spali, kromě mě a Mikea. Překulila jsem se k němu. (Spali jsme na široké posteli pro čtyři.)

A obejmula jsem ho. Potichu šeptnul: ,,Děkuju."

Tahle kapitola se točí především okolo Mikea. Chtěla jsem tím ukázat že i kluk může být znásilněný.