013 [STRANGER THINGS]

Krvácení z nosu

Zbalila jsem si poslední věci a koukla se do zrcadla. Jsem jiná černé prodloužené vlasy v culíku, černé triko s potiskem, tepláky překvapivě černé, brýle a trochu make up s falešními pihami na nose a tvářích. No ale jsem si furt trochu podobná přestože je to pravý opak mě.

(předtím: Obyčejné barevné triko, šedé legíny, hnědé krátké a vždy rozpuštěné vlasy a bez make upu a pih na nose)

Můžeme vyrazit, letadlo naštěstí pro mě není nic nového co bych neznala. Když jsme přistáli byl už večer a většina lidí večeřela. Další den jsem se rozhodla projít když jsem procházela kolem lesa zaslechla jsem hlasy. Stáli tam všichni kromě Erici a ještě další tři cizí starší kluci. Jeden z nich škrtil El a zbylý dva měli nůž nikdo neůtočil jen se El dusila. Popadla jsem nejbližší kámen a mrskla ho po tom klukovi. Věděla jsem že El má superschopnosti v pohodě jen se dusí. Vypadla mu ze sevření a já mezitím házela další šutry. El se zvedla a zaůtočila.

Vyrazila jim nože a polámala kosti někomu ruku a někomu nohu. Dělala jsem ohromenou a rychle se otočila a chtěla odejít. To by mě ale nesměl někdo chytnout za zápěstí. ,,Kdo jsi?" zeptala se Max. ,,Jo a děkuju." řekla rychle El. ,,Jsem Charlie a vy?" zeptala jsem se jich. Postupně se mi představili i když já je vlastně znala moc dobře. El mě pozvala k nim domů na svačinu.

,,Ahoj mami." pozdravil Will jeho matku Joyce. ,,Ahoj děti. A kdo je tohle?" ukázala na mě. ,,To je Charlie je tady na prázdniny." vysvětlila El. ,,Tak co si dáte?" ,,Asi jen něco k pití." řekl Will. Ostatní už šli dál jen El a Will jěště mluvili s Joyce. Já jen čekala na ně. ,,Kde je táta?" zeptala se El. ,,Musel do práce. Někdo zase posprejoval školní budovu." odpověděla jí Joyce. Na to nic neřekla a vedla mě dál do domu. Usadili jsme se v obýváku. ,,Jsi hrozně podobná Annnie..." řekla Suzie. ,,Kdo je Annie?" ,,Naše kamarádka. Odstěhovala se pryč daleko odtud. Nejsi to ty?" řekl Mike. ,,Eh ne?" řekla jsem spíš s otázkou. ,,Tak je pravda že nesnáší černou, má kratší a hnědé vlasy, které nosí rozpuštěné protože v culíku jí připomínají oholenou hlavu.A nemá brýle ale jinak jste si dost podobné. Kolik ti je? Co ráda děláš? Kde bydlíš? Co ráda jíš?" vychrlil na mě Will. ,,Tak je mi 17 jako vám, ráda peču a zpívám. Bydlím v Finsku a nejradši mám palačinky a jsem vegetariánka." odpověděla jsem na otázky. ,,Hmm. An je 15, ráda kreslí a hraje D&D." Skočila jsem mu do řeči:,, Vždyť D&D je pro malý." ,,Ale ona byla v dětství týrána otcem takže má dětství vlastně až teď." řekl Lucas. ,,Aha takže D&D je pro malý a Annie." ,,No bydlela tady a teď bydlí v Německu ale nejoblíbenější jídlo máte stejné až na to že není vegetariánka." pokračoval Will.

,,A jak jsi to udělala s těma klukama?" zeptala jsem se udiveně El. I když jsem odpověď znala. ,,No mám super schopnosti." řekla jako by nic. ,,A to je má ještě někdo z vás?" ,,Ne." odpověděli mi sborově. Lžou já je měla a oni to vědí.

Už se schylovalo k večeru a já odcházela ale někdo vyběhl za mnou. Otočil mě směrem k sobě a políbil. Po dvou sekundách jsem ho odstrčila pryč. ,,Co to děláš?" zeptala jsem se. ,,Tebe bych poznal kdekoliv An." vydechl Will. ,,Ale já nejsem Annie." řekla jsem přesvědčivě. ,,Fakt? Tak promiň..... já myslel.....chybí mi..." ,,V pohodě chápu to. Zmizí a potom bum objeví se tady holka co jí je podobná, takže v poho. Ale nikdo se nic nesmí dozvědět jasný?" řekla jsem mu on kývl na náznak souhlasu a vrátil se domů. A já mohla odejít na hotel a vše poviprávět mamce.

Další den jsme se domluvili že se sejdeme a půjdeme ven. Vyrazila jsem za nima přesto že jsem byla strašně unavená. Sešli jsme se u Willa a El doma a čekali na Dustina. ,,Charlie teče ti krev z nosu." řekla El ,,Není ti něco?" sáhla jsem si na nos a opravdu malý pramínek krve jsem tam měla. Jako kdybych použila schopnosti ale to já neudělala. Max mi podala kapesník abych si ho tam držela. Ale to už jsme mohli vyrazit. Cestou mi to teklo víc a víc svedla jsem to na obyčejné krvácení z nosu. To se přece dějě občas každému ne? Bylo mi čím dál tím víc blbě a motala se mi hlava.  Naštěstí jsme se už vraceli ale měla jsem u nosu už čtvrtý kapesník a ne a ne přestat.

Když jsem dorazila na hotel tak už jsem byla jak vybitá po nadměrném použití schopností. Mamka se na mě vydešeně podívala. ,,Musím do Chicaga  ."vyhrkla jsem. ,,Ale..." ,,Spěchá to." ,,Dobře koupím nám jízdenky ale jdi si lehnout." ,,Pojedu sama." řekla jsem a šla si lehnout.

________________________________________________

Děkuju moc za všechny votes a přečtení. Opravdu moc si toho vážím. Tak ať se vám knížka líbí i na dále.