013 [STRANGER THINGS]

Jsem čtrnáctka

Byl tam plně vybavený byt. (Kdo čekal lidi z Hawkins?)  Wow to se jim povedlo. Sedla jsem si na jeden z gaučů. Po chvíli mě vyrušili kroky. Někdo šel dovnitř. Schovala jsem se za jednu skříňku a čekala co se bude dít dál.  Vešla El a za ní Will a za ním i ostatní. El se zastavila a koukala na vybavení no nedivím se jí. Cítím jak se my spustil pramínek krve z nosu a je to tady. Po schodech scházela Emma. ,,Kdo jsi a co se tu stalo?" zeptala se jí El. ,, Jsem Emma. A jen jsme to tu trochu s Kali upravily." odpověděla s klidem. Všimla si mě a mrkla na mě jako že nic. ,,Co ty o ní víš?" zeptal se Mike. ,,Jsem čtrnáctka. Myslím že už jste o mě slyšeli." řekla Em jako by se nic nedělo. Krev my tekla silně a už i z uší. Pomalu jsem vstala a šla směrem k nim. Podívali se překvapeně. Potom se mi zamotala hlava a omdlela jsem.

Will

Omdlela priběhl jsem k ní a vzal si jí do náruče. Z uší i nosu jí tekla krev a byla bledá jako stěna. ,,Kalii!!" křikla ta holka a hned ze zhora přiběhla další snědá holka. ,,Jane!" vykřikla a objala El. Potom přišla ke mě:,,Odnes jí nahoru ukážu ti její postel." vydal jsem se za ní a položil An do postele s kytičkovaným povlečením. ,,Co jí je? Bude v pořádku že jo?" zeptal jsem se té myslím že Kali. ,,Je v pořádku jen se jí nejspíš vracejí schopnosti." ,,Cože ona o ně přišla?!" vykřikl jsem ,,Jo. Ty jsi Will že jo?" zeptala se potichu. ,,Jo to jsem já. Jak víš kdo jsem?" ,,Hodně mi o vás vyprávěla ale nejvíc o tobě." odmlčela se. ,,Hodně pro ní znamenáš tak jí nezraň jinak si to s tebou vyřídím." tohle mě zahřálo u srdíčka. ,,Moment ty jsi ta malá holka z tý vzpomínky že jo? Ta co jí dala jméno." uvědomil jsem si najednou. ,,Jop to budu já." usmála se. Potom někdo zaklepal o stěnu což nemá žádný význam když tu nejsou ani dveře. Byla to Max a ostatní. ,,Co se jí stalo?" zeptala se El. ,,Přišla při operaci asi o schopnosti a teď se jí možná vrací. Ale bude potřebovat naší pomoc při skládání skládanky." řekla Kali. ,,Cože?" zeptal se Lucas. A Kali nám vše vysvětlila i to jak Emma "vstala z mrtvých".

Po chvíli všichni odešli a já tam s ní zůstal sám. Sedl jsem si k ní a chytil jí za ruku. ,,Promiň že jsem tě nezkusil najít navzdory El. Myslel jsem že budeš beze mě šťastnější tak promiň. Ale nejvíc se omlouvám že jsem tě nechránil před Rusama a nechal tě odejít až tě skoro zabili..." mluvil jsem na ní. ,,Chápu tě.." řekla unaveně. A já ji málem umačkal v obětí a dal jí pusu na čelo. Potom jsem zavolal ostatní a všichni si až do večera povídali. Ale An spíš mlčela a já taky. Jen jsem jí pozoroval a přál si být s ní navždy.