013 [STRANGER THINGS]

Jedeme domů

Songík :)

Všicni jsme se na sebe podívali. ,,Tak tohle jsem teda fakt nečekal.." vypadlopo chvíli konečně z Dustina. ,,Pojedem?" zeptala se Suzie. ,,Spíš poletíme.." řekl Will. ,,No dobře."řekla jsem. Will mě hned objal no jo jeho láska k An nepominula. Spíš naopak ještě víc vzrostla. Shromáždili jsme peníze i rodiče přispěli. A pozítří letíme do česka. Bydlí někde v Ústí nad Labem asi dvě hodiny cesty autem od letiště. Vydala jsem se domů balit věci, budeme tam tak na dva týdny.

Uff. Už mám zbaleno.Dobrou noc.

Will

Dneska už letíme za Annie. Hrozně se na ní těším. Snad mě pořád miluje jak tvrdila před rokem. A snad jí pomůžeme víme přece jak. Já vím že ona to sama neudělá že radši umře že si to zaslouží protože nás zradila. Ale já vím že to není pravda a že to dělala pro nás.

Přistáli jsme v Česku je něco okolo třetí hodiny odpoledne ale už bych šel spát no nic vyspím se v autobuse. Když jsme přijeli do Ústí tak jsme vystoupili v centru a hledali cestu k jejímu baráku. Bydlí v béžovém rodiném domě na kraji města. El zazvonila otevřela nám nějaká paní řekla něco česky ale Suzie vysvětlila že mluvíme anglicky a jdeme za její dcerou Evi. Ona nás pozvala dál a že je An v pokoji. Rozhodlo se že první za ní půjdu já a až za chvíli ostatní. Vyšel jsem po točitých schodech a zaklepal na její dveře. Něco řekla ale nerozuměl jsem jí ale asi mě zve dovnitř. Otevřel jsem a vstoupil dovnitř ona se pomalu otočila. Byla překvapená že mě tu vidí. Zvedla se ale stála na místě. Pomalu jsem k ní přešel a objal jí. Ona nic nedělala jen překvapeně stála. Zavolal jsem nahoru i ostatní. A potom jsme si povídali co se dělo když jsme se neviděli, ona se nám omluvila a byli jsme zase kamarádi.

An

Jsem hrozně ráda že přijeli. Podle výpočtů Dr. Parijivici my zbývají dva měsíce no. Je to můj osud a já ho nechci měnit. ,,Můžu dál?" ,,Jasně"odpověděla jsem. ,,Měla by jsi to alespoň zkusit. Myslím se vyléčit, všem nám na tobě záleží. Nezradila jsi nás." řekla mi Max. ,,Já nevím mám z toho strach..." ,,Půjdu tam s tebou a Will určitě taky." řekla a snažila se mě nalákat na Willa. Je pravda že jsme se zatím spolu moc nebyvili za těch pár dnů co tu je. Potom jsem asi omdlela a už mám černo. Tak a je to tady. Už je to konec.

Max

Omdlela zavolala jsem záchranku. V nemocnici jim El vysvětlila co má za otravu a jak to vyléčit. Oni na ní chvíli koukali jako na blázna ale nakonec poslechli protože to byla jediná možnost jak jí zachránit život. Odvezli jí na sál a El k nám promluvila:,, Jedeme domů." ,,Cože proč?!" vykřikl Will. ,,Zotaví se a bude v pohodě ale koukat na ní by tě bolelo Wille." odpověděla mu. A už nás táhla pryč zbalili jsme se a odletěli zpět do Ameriky.

O rok později

Annie

Už je mi patnáct. Jop žiju ale byla jsem půl roku v kómatu. Moje superschopnosti zmizeli a už se asi nevrátí nikdy. Protože u El to trvalo jen čtyři měsíce a ne rok. No dobře tak když nepočítáme kóma tak je to šest měsíců ale to je stejně víc než u ní. Will a ostatní odjeli pryč prý když jsem byla ještě na sále. Je mi to líto a asi se přes to nedokážu přenést ale budu muset. Včera jsme všechno řekla mamce o tom kdo a odkud jsem. Nevadí jí to a rozhodla se mi pomoct v navrácení přátel a schopností. Jsem ráda že jsem jí to řekla protože mi řekla že pojedeme na dva týdny na dovolenou do Ameriky. A přímo do Hawkins! Domluvily jsme se že mi obarví hlavu na černo, koupíme nové oblečení s jiným stylem a brýle, Kdyby jsem je potkala.

Teď už je večer a já jako každý den zkouším pohnout s plyšovým medvídkem ale zase nic.

________________________________________________

Takže dneska 666 slov tak ať se líbí.