Navždy s tebou {LARRY STYLINSON}

Part 21

Momentálně sedíme v autě a už jedeme domů. Louimu už je lépe, za což jsem rád. "Lásko zastav v mekáčiiiii!" Řekl mi Lou. Jel jsem tedy k drivu. "Dobrý den, co si dáte?" "Happy meal!" Křikl Louis. "Dobrá tak happy meal a big mac." "Dobře počkejte na parkovišti doneseme vám to." Odjel jsem na parkoviště a zeptal se Loua. "Lou? Proč happy meal?" "Já chtěl hračku!" "Proboha je ti 17 Louisi." "Já vím." Louis se ke mne natáhl a políbil mě. "Ještě jednou promiň zlato." "Louisi už se neomlouvej."

Jakmile nám přinesli jídlo Louis se do něj hned pustil. "Zelený troll?! Já chtěl růžového!!" Jen jsem protočil oči a pokračoval v cestě. "Lou teď jsem si vzpomněl. Za pár týdnu se u nás fotí Niall má tam prostě focení a mě tam pozval. Tak aby ses nebál o mě když nepřijdu do děcáku." "Dobře."

Teď stojíme v koloně a Louis roztomile spinká. Nemám už co dělat 20 minut už jsme se nehli z místa. Vyndal jsem si z batohu mobil a vyfotil si Louise, kterýho jsem si hned dal na tapetu. Kouknul jsem se ještě na instagram, který jsem od koncertu neotevřel. Cožeee! Tolik follow kde jsem to vzal?! Pak mi to došlo když jsem se podíval do dm. Niall mě označil v příběhu. Srdíčkem jsem mu na to odpověděl a ještě jsem napsal

@harry_styles:
Přemýšlel jsem o tom focení a beru to.

Už se auta před náma pohnula, tak jsem pomalu jel. Domů jsme dojeli asi tak za půl hodiny, ale Louis stále spal. "Zlato,vstávej" za třepal jsem s nim. "Miláčku..." dal jsem mu polibek na čelo. "Hmm nikam nejdu." Ach jo. Vystoupil jsem z auta a šel ke dveřím spolujezdce. Odpoutal jsem Louise a vzal ho do náruče. Hned mezi dveřmi se na mě vrhly děti. Tak rád jsem je zase viděl. "Potichu Louis spí." Odnesl jsem ho k němu do pokoje a ještě mu vlepil letmý polibek na rty. Kluci na mě čekali v herně jak jinak. "Chyběl jsem vám?" "Mooooc!"  Všichni křikli a objali mě. "Tak jdem hrát schovku ne?" Všichni kývali na souhlas. Všechny jsem teple oblékl a vyšli jsme na zahradu. "Do kolika mám počítat?" "Do 30!" Křikl Josh. "1...,2...,3...,4...." takhle jsem počítal až do 30 a pak zakřičel 'už jdu'. Chvíli jsem chodil po veliké zahradě až jsem uviděl něčí nohy pod stromem. Pomalu jsem tam došel a chytl ho pod pažemi. "Mám tě!" Usmál jsem se na Joshe. Držel jsem ho kolem těla u sebe a nesl ho na lavičku aby počkal než najdu všechny.

Chyběl mi už je James. Nemohl jsem ho nikde najít. "No ty vole" našel jsem ho v naší fontáně.