Adopted by Moormeier [CZ]

3.

Jedeme s rodinou na výlet. V autě máme puštěné písničky a všichni společně zpíváme."Tati, podej mi to pití" řeknu a táta se na mě dozadu otočí. "Jacobe otoč se k volantu!" vykřikne máma a...pozdě. Jsme pod vodou, dochází mi kyslík. Probírám se v nemocnici s bratrem."Upřímnou soustrast" řekne doktor a...

"Paytone Paytone!" probrala jsem se z noční můry. Uteču s pláčem do Paytonovi ložnice a snažím se ho vzbudit "Pay......Paytone *vzlyk*".

Konečně se probral a rozespale se optal "Co je? Co se děje?"

"Nic" řeknu a sednu si na jeho postel.

"Proč pláčeš?"

"Zdál se mi sen" odpovím a on si sedne taky. Vtáhne si mě do náruče a utěšuje mě. Vtiskne mi pusu do vlasů a položí mě na postel vedle sebe. Lehne si taky a přitiskne si mojí hlavu ke své hrudi. Hladí mě po vlasech dokud neusnu a tiše zpívá. Umí nádherně zpívat, mám ho ráda. Možná víc než ráda?

..................

Probudila jsem se v Paytonově ložnici, proč? Jo, ten sen vlastně. Payton už tu ale neleží. Má tu pěknou zimu, jsem ve svém pyžamu které se skládá z trička kraťasů. Takže vlezu do jeho šatníku a vyhrabu nějakou mikinu. Obleču si jí a  sejdu po schodech dolů. Zahlídnu Paytona v kuchyni, v teplákách a bez trička. Utřu slinu a tak utíkám za ním. Vyhoupnu se na kuchyňskou linku a sednu si na ní. "Čau" řeknu a on mi popřeje "dobré ráno". 

"Hrabala jsi se mi v šatníku?"

"Hmm, jo. Vadí to?"

"Ne, sluší ti"

"Dík" poděkuju a on mi položí své ruce na můj pás. Zvedne mě a sundá na zem. 

"Na lince se NE-SE-DÍ hm?"

"Jo, promiň"

"Přestaň se furt omlouvat Am, uvolni se tady trošku ne?"

"Já vím ale jsem tu ani ne druhý den a včera už jsem něco pokazila. Cítím se špatně"

"To chápu, zapomeňme na to. Jen jsem měl včera strach a když jsem se dozvěděl že jsi u Chase tak jsem měl ještě větší"

"Proč? Jak to myslíš s tím Chasem?"

"Co? Ehm....nijak, jen už k němu sama nechoď. Slibuješ?"

"No jo"

"Tak si mazej sednout ke stolu, za chvíli tam máš snídani"

"Jop" řeknu a usednu ke stolu. Donese wafle s borůvkama, marmeládou, šlehačkou a snad úplně se vším, sedne si taky a začneme jíst.

"Hm, Ami a ten sen kvůli kterému jsi přišla. No, co je to za sen?"

"nehoda"

"Ta nehoda?"

"Nevím jestli mluvíme o té samé"

"No říkala mi o ní Lydie když jsem se na tebe byl poprvé kouknou"

"Tak to mluvíme o té samé. To je ona"

"No a zdá se ti to často?"

"Párkrát do měsíce"

"Fajn"

"Počkej Paytone....ty mě znáš už déle?"

"No ani ne. Chodím se na tebe koukat už asi rok, a měl jsem tě v podstatě adoptovanou na dálku. Posílal jsem ti do dětského domova peníze aby o tebe bylo nejlépe postaráno a tak to mělo zůstat ale už mě potom nebavilo s tebou nepromluvit ani slovo a jen ti posílat peníze a tak jsem si tě prostě adoptoval domů"