Adopted by Moormeier [CZ]

18.

Pohled Paytona

Rozhodně do mé ložnice nebude tahat jídlo, to nesnáším. Přišli jsme do ložnice, prohlédnul jsem si tu její nevinnou tvářičku která po mě házela nechápavý pohled.

,,Co chceš?" zeptala se odrzle. Už je více otrkaná než na začátku.

,,Takhle by to nešlo holčičko"

,,Hm? Co je?"

,,Jsi drzá"

,,Já? V žádném případě"

,,To teda jsi, nezapomínej že jsem stále tvůj otec"

,,Adoptivní"

,,Jo, adoptivní ale to nic nemění na tom že by jsi se měla trošku chovat"

,,Snad spolu chodíme ne? Jsi můj přítel"

,,To ano ale trošku mě štve jak odmlouváš. Na začátku by jsi si něco takového nedovolila. Nelíbí se mi to"

,,Notak Paytone, nechovej se tak"

,,Ne, to ty se tak nechovej"

,,Chovám se normálně"

,,To si právě nemyslím. Ztrácíš ke mně úctu, dostal jsem tě z děcáku miláčku. Pamatuješ?" řekl jsem a pomalu se k ní přibližoval. Ona pomalu couvala.

,,P-přestaň" zakoktala.

,,Copak? Odvaha tě opouští?"

,,Prosím" šeptla když jsem jí svým tělem přitisknul ke zdi. Měla strach, její dech se zrychlil a já nechtěl aby měla zas záchvat. Jemně jsem jí políbil na rty a u cha jí šeptnul že se nemá čeho bát, kývla. Políbil jsem jí na krk, na klíční kost a vrátil se zpět k jejím rtům které pootevřela.

,,Chtěla bys ještě pusu holčičko?"

,,Hm" broukla a uhnula pohledem.

,,Na mě se dívej" řekl jsem když jsem jí bradu chytnul mezi dva prsty a otočil jí tím obličej zpět ke mně.

,,Paytone promiň"

,,Za co se omlouváš kotě?"

,,Už se tak nebudu chovat"

,,Slib to"

,,Slibuju"

,,Celou větou"

,,Slibuju že už se tak nebudu chovat"

,,Fajn, a teď si běž dolů dojíst ten puding nebo se neudržím" řekl jsem a ona se okamžitě rozutekla dolů. Malý ustrašený kotě. Nechtěl jsem aby z toho byla špatná, jenom mi trochu přetekl pohárek z toho jak se dneska chovala.

,,Kurva!" ozvalo se ze zdola tím jejím hláskem. Takhle mluvit nebude!

,,Amelie! Jak to mluvíš?" zeptal jsem se když jsem sešel schody dolů. Rozbila misku s pudingem který je teď snad všude na zemi. Jak já nesnáším nepořádek!

,,Notak kotě, co to vyvádíš?"

,,Vrazila jsem do stolu a spadlo to"

,,Bože Amelie" povzdechl jsem si. Za to bude pykat.

,,Běž zase zpátky nahoru, já to uklidím a přijdu" rozkázal jsem. Kývla a se sklopeným pohledem odešla tam kam jsem řekl. Uklidil jsem to a šel za ní.

,,Kalhoty dolů"

,,C-co?"

,,Neboj, neznásilním tě. Dostaneš 5 ran, hm? Za to škaredé slovo"

,,Paytone...já se omlouvám"

,,To je ti teď prd platný. Dělej" konečně si začala sundávat kalhoty.  Posadil jsem se na kraj postele a poklepal si na stehna. Přehnula se mi přes kolena a vzlykla.

,,Nebreč kotě, za prvé si za to můžeš sama a za druhé se nemáš čeho bát, není to nic hrozného. Budeš každou ránu nahlas počítat, jasné?"

,,Jo" vzlykla znovu. Ahh, nechci aby moje holčička plakala. To teď musím ignorovat.

,,Připrav se" řekl jsem a stáhnul jí kalhotky z prdelky.

Pohled Amelie

,,Připrav se" oznámil a stáhnul mi kalhotky o něco níž. Během pár sekund mi na zadku přistála rána. Tak moc to štípalo.

,,Jedna" vzlykla jsem číslo.

,,Dva" 

,,Tři"

,,Čtyři"

,,Pět" řekla jsem při poslední ráně. Po zadku mě pohladil a položil mě na postel.

,,Počkej chvíli" řekl a odešel někam neznámo kam. Za chvíli se vrátil s tubou jakého-si krému.  Opatrně mi vmasíroval chladivý krém v nejvíce postižených místech, nemůžu říct že to nebylo příjemné. Když skončil, přetočil mě na břicho abych se zadkem nedotýkala postele a viděla na televizi.

,,Jsi tak moc statečná miláčku" šeptnul když se uvelebí vedle mě a pohladí mě po zadku.

,,Něco si pustíme, hm?"

,,Jo" hlesnu a sleduju jak něco pouští.

Tak co na to říkáte? Dnes se nám to trochu zvrtlo...snad to nikomu neva.

-Adell