Jenom hrdost a chlouba

28. část

Ron, který plný vzteku z toho, co vyslechl od Hermiony odešel z místnosti. Jenže nebylo kam jít. A taky ho zarazili Harryho slova. Byl zvědavý. Opřel se proto o zeď, kousek ode dveří pokoje, ve kterém byli jeho přátelé.

Poslouchal. Vyslechl každé slovo. Netvořil si v hlavě názor, jen naslouchal.

Nejednou měl nutkání do jejich rozhovoru zasáhnout, ale přesto tam stál jako přibitý.

Pak se však něco stalo. Ten rozhovor se stočil k něčemu nešťastnému. Kdo vlastně vyslovil první ta slova? To bylo jedno. Faktem zůstávalo, a to bylo hodně důležité, že slyšel to přiznání. Hermionino přiznání - její tajemství.

Milovala Draca Malfoye.

...

?!

...

Nedokázal to strávit. Nohy ho zradily a on se sesunul na špinavou zem. Bodlo ho u srdce. Dlouhá, ostrá a silně nepříjemná bolest. Přeslechl se. Kolikrát se mu už stalo, že ve škole neslyšel profesory v hodinách, jak vykládají výklad nebo úplně pomotal slova. Kolikrát ho Snape za to cepoval a trestal. Přestal dávat pozor a proto si myslel, že slyšel něco, co je holý nesmysl. Jistě!

Přesvědčoval se, jenže pořád neměl sílu vstát. Věděl, že by ho nohy zradily. A ta bolest neustupovala. Co se to děje?

Ve vedlejší místnosti bylo už moc dlouho ticho. Harry neměl slov a Hermiona ztratila odvahu. Ron by se nejraději sebral a vrátil se domů do Doupěte za rodiči a sourozenci. Fred s Georgem by ho jistě okamžitě rozesmáli a přivedli na jiné myšlenky. Nebo naopak by mu to ztížili a cítil by se ještě hůř. Takže ne, ti dva byli hnedle zavrženi.

"Ron se to nesmí dozvědět." ozval se Harry.

"Proč? Myslíš, že by kvůli tomu odmítl jít zpátky, tam..."

"Ty víš proč, Hermiono!" skočil jí do řeči. Ron by se vsadil, že na Harryho Hermiona hodila až vyděšený pohled. Takový, jaký umí jenom ona.

"Já..."

"Ranilo by ho to. Hodně."

"Harry, já jsem si nemyslela, že je to tak..."

"Tak vážné? Hermiono, ono to je, sakra, vážné! Nesmí se to dozvědět. Pokud se tě bude ptát tak jako já, raději si něco vymysli a buď přesvědčivá. Pro jeho dobro." poradil jí.

"Nevěděla jsem... Harry!" řekla hlasem, který Rona bolel, poznal, že do toho pláče. Trápilo ho to, ale zároveň byl vzteky bez sebe. Nevěřil tomu, že jí to Harry prozradil. To byl podraz. Myslel si, že to co si mezi sebou důvěrně řeknou, taky zůstane mezi nimi. Věděl, že byl zamilovaný do Cho, že se mu líbí jeho sestra Ginny - sice se na to moc netvářil, ale rozhodně to nikomu nevykecal! On k němu byl férový. Tohle by od Harryho Pottera nikdy nečekal. Měl za to, že jsou nejlepší přátelé.

Vedle opět zavládlo ticho a Ron ztěžka dýchal. Nechtěl věřit, že se tohle opravdu děje. Kéž by se mu to jenom zdálo. Přepadala ho únava, moc toho za několik dní nenaspal, ale i tak ještě poznal realitu ode snu. Bohužel.

"Musíme za ním, musíme ho najít. Nesmíme být proti sobě." řekl Harry. Ron si uvědomil, že by měl zmizet. Nechtěl, aby ho našli v takovém rozpoložení. Netoužil se jim podívat do očí. Ani zrádci ani... jí.

Zaslechl zvuky, šourání a kroky. Neváhal, vyskočil na stále nejisté nohy. Teď ho nemohou zradit, teď ne. Koukal rychle zmizet z domu.

Harry šel jako první, doufal, že Rona najde někde na čerstvém vzduchu. Jenomže nemusel daleko. Jen co se dostal ze dveří, spatřil jeho záda, jak mizí pryč z domu. Zastavil se a povzdechl si.

"Proč stojíš?" zajímala se Hermiona, která Harryho následovala kvůli Ronovi a málem do něj narazila.

"Teď bychom ho měli nechat bejt."

"Vždyť jsi říkal, že..."

"Hermiono, on nás slyšel."

"Cože?!"

"Slyšel to všechno." řekl smutně Harry.

Opravdu nebyla vhodná doba k tomu, aby se tři nejlepší přátelé, kteří spolu vydrželi v dobrém i ve zlém, rozhádali a stáli proti sobě.

Všichni si toho byli vědomi, jen nebyli schopni.