Jenom hrdost a chlouba

8. část

Na jednu stranu toužila, aby to už všechno skončilo, ale na tu druhou? Nehodlala to jen tak vzdát. Kroky se přibližovaly, až se zastavily. Draco Malfoy, blonďatý chlapec, s rukama v kapsách stál bez výrazu, před ní. Jako vždy - dokonalý. 

"Vyspala ses, Grangerová?" už ta otázka znamenala obrovský rozdíl mezi ním a Willem. Ten tón, výraz i postoj. Bylo to podivuhodné, ale neodpustila si srovnání, i když nesměla prozradit, že ho potkala.

"A ty, Malfoyi?"

"Výtečně." zalhal. V noci téměř nespal a když se mu to podařilo, tak jen na krátkou dobu a se stálým převalováním. Však to jí nemohl přiznat. Nemohl jí prozradit, že myslel na ni.

Cítil se unavený a bezradný. Je tu už téměř týden a on nebyl schopný vymyslet plán! Nejraději by si nafackoval. Unáhlený závěr a kde je teď? Kdyby ji raději hned od těch lapků předvedl před otce, měl by pokoj a ještě pochvalu. Přesto mu v tom něco bránilo. Něco, co nedokázal pochopit natož vysvětlit. Něco, co vyvolala ona - Hermiona Grangerová. Sakra!

 "Stále věříš, že tě Potter s Weasleym hledají?"

"Nikdy jsem tomu nevěřila ani nechci. Doufám v jediné, a to, že jsou v bezpečí. Daleko od tebe, tvého otce a především od nich!"

"Fascinuje mě, jak loajální jsi."

"Za to o tobě, to říct nemůžu, Draco! Potomku Malfoyových!" neudržela se a musela to říct. Štval ji jejich přístup k Willovi. Původně toužila vykřiknout ´nejediný potomku´, ale jenom kvůli tomu nebohému černovlasému chlapci to neudělala. Přeci mu to slíbila. A nechtěla mu přidělávat problémy.

"Narážíš snad na něco, šmejdko?!"

"To bych si nedovolila. Měl by ses stydět, že sebou necháš hrozně jednoduše manipulovat. Byl by z tebe naprosto jiný člověk, který by nikdy pro potěšení nevyslovil žádnou ze tří neodpustitelných kleteb, Draco Malfoyi!!!" pokračovala. Spíš tedy křičela.

"Varuju tě..."

"Jistě, vyhrožovat, to umíš dokonale!"

"Mdloby na tebe!" vykřikl. Tohle nestrpěl. To nebude poslouchat! Sledoval, jak ta mudlovská šmejdka odletěla na druhý konec místnosti, narazila zády o tvrdý kámen, až se kusy štěrku rozlétly všude kolem a ona se svezla dolů. Bolestně zkřivila obličej. Téměř jí vyrazil dech.

"Grangerová, ty si asi neuvědomuješ, s kým mluvíš! Neuvědomuješ si, že ti vlastně chráním ten tvůj mudlovskej zadek! Co trochu vděku a pokory, hm?!"

"Co prosím? Zmagořil jsi, Malfoyi?"

"Nic nechápeš, Grangerová!" sykl, otočil se na patě a mizel chodbou pryč. Netrvalo dlouho a Willův obličej se objevil mezi mřížemi.

"Co jsi to udělala? Říkal jsem ti přeci, ať mu nic neříkáš."

"Tys poslouchal? A vůbec, já jsem mu nic neřekla!" bránila se zároveň s vypořádáním bolesti.

"Ale narážela jsi! Draco není hloupý!"

"Stejnak na to nepřišel."

"Zatím ne. Promiň. Jsi v pořádku? Jak se cítíš? To, že na tebe použil to kouzlo bylo hnusný. Už když byl malý, tak nevystál, když se mu někdo postavil, což mu teda zůstalo." odvětil se vzpomínkou z dětství, kdy se ještě mohli stýkat, kdy ještě všichni žili tam nahoře. Kdy Draco toužil ve všem vyhrávat, ale nikterak ho nesnášel. To až postupem času a vlivem otce.

"Jsem v pohodě, díky." odpověděla, i když, i samotnému Willovi bylo jasné, že lže. "Jo, to zní jako celý Malfoy!" pokračovala.

"Ani jeden z nás si neumí představit, co by udělal, kdyby se to dozvěděl."

"No, to tedy neumíte!" odpověděl mu z druhého konce samotný Draco, který vylezl z po za sloupu.

"Draco!"

"Malfoyi!" řekli oba najednou. Byli překvapení jeho přítomností.

"Věděl jsem, že si nedáš pokoj a zkusíš jí vlízt znovu na oči! Crucio!!" zařval s hůlkou namířenou na své dvojče. To, které nesnášel. Už kvůli ní!

"Varoval jsem tě! Měl jsi mlčet a dál se krčit v koutě, ty kreténe!" procedil skrze zuby. Kdyby nenávist byla kapalná, Dracovi by nestačila odkapávat z úst.

"Draco, přestaň! Dost! Bolí ho to!" zpanikařila Hermiona. Neměla ráda tu kletbu a nesnášela pohled na někoho, na koho byla seslaná. Will se jen kousek od ní třásl v křečích a křičel bolestí. Draco se s děsivým šklebem díval z jednoho na druhého. Vadil mu fakt, že ty dva se setkali podruhé, že vlastně vymazání vzpomínek bylo zbytečné. Vadilo mu, že na něj narazila a vlastně mu vyčetla, že on je lepší než on sám. A to ho ani neznala, proboha! A nejvíc ho štvalo, nejvíc mu pilo krev, že ona, dívka, co mu na ní nepochopitelně záleželo a riskoval pro ní vlastní život, se zastává jeho bratra. Dvojčete, černovlasýho zavrženýho idiota! Ano, musel přiznat, že když to vyslovila, když vyslovila ty její poslední slova, tak ho píchlo u srdce. A to bolelo.

"Draco, prosím! Nech toho! Nech ho být!" dál žadonila a Dracovi se z toho chtělo zvracet. Tohle si tedy nezasloužil. Tohle ne!