Jenom hrdost a chlouba

21. část

Šli v naprosté tichosti temným sklepením. Draco šel první, plný ostražitosti. Will za ním plný nově nabyté svobody. Konečně se mohl nadechnout. Nechtěl myslet na jak dlouho, chtěl jen bezstarostně dýchat.

"Pane bože..." ozval se Will, když stál uprostřed haly, za nímž byl vchod do jeho vězení. Nevěřil, že po tolika letech stojí opět v té ponuré hale, plné tmavého nábytku. Byl to úžasný pocit a nádherný pohled.

"Přestaň se kochat! Musíme do knihovny, tam je matka."

"Matka? Opravdu se uvidím s matkou? Počkej, ještě jsi mi neřekl, kde je Lucius."

"Ano, uvidíš se s ní. Otec je na schůzi se smrtijedy a pánem zla. Nechci na to myslet, raději pohni!" řekl a měl oči na stopkách.

"Počkej, když tam jsou všichni smrtijedi, co v tom případě tady děláš ty?"

Draco na tohle neměl odpověď. Neznal ji. Proto jen pokrčil rameny. V domě bylo ticho. Až tíživé ticho. Plížili se jako nějací zlodějové, a ne právoplatní obyvatelé domu.

Draco si připadal na jednu stranu směšně, že tu chodí skoro sám se sebou a přitom to on není. Nikdy by si nepomyslel, že se tohle stane. Nikdy.

Došli ke dveřím, za kterými se rozprostírala velká knihovna, ve které byla jenom jedna pravidelná návštěvnice - a to jeho matka. Narcissa. Draco měl nastíněno, jak to bude probíhat, jen nevěděl, zda má jít do knihovny první a předstoupit s Willem, anebo ho tam jednoduše strčit a děj se vůle boží. Na jednu stranu toužil spatřit matčinu reakci, ale věděl, že by mu to vzalo jenom drahocenný čas.

"Půjdeš tam se mnou?" vytrhl ho z myšlenek Will. Shodou okolností se ho zeptal na něco, v čem sám plaval.

"Nevím." odpověděl po pravdě. Cítil na sobě Willův pohled, ale nedokázal mu ho oplatit. Cítil se rádoby zlomený a štvalo ho, že ho tahle vidí on. Byl naprosto prázdný. Prostě nevěděl, co má dělat.

"Wille... Já, možná toho jednou budu litovat, ale mám nutkání ti to říct. Chci se ti omluvit. Jsi můj bratr, dvojče a vlastně tě vůbec neznám. Odsoudil jsem tě na základě otcovi nenávisti a způsobil jsem ti bolest. Rozhodně jsem se nechoval jako bratr. Chci, abys to věděl, chci, abys věděl, že mi to je líto, protože opravdu nevím, co se stane v následujících minutách, hodinách. Kdybych mohl něco změnit, udělal bych to od samého začátku a možná bych tě měl i rád." dopověděl a usmál se.

Ano, on, Draco Malfoy, se nyní předvedl jako ukázkový slaboch, ale bylo mu to jedno. Může se stát, že jeden z nich do rána bude mrtvý. A vlastně byl rád, že mu to řekl, protože nikdy jindy by neměl příležitost ani by nenašel odvahu. 

"Díky, Draco." Willa to překvapilo a zároveň dojalo, i když za ty léta měl srdce obalené spíše ledem. Jenže tohle s ním rozhodně hnulo.

"Byl bych rád, kdybys tam šel se mnou."

"Půjdu tam s tebou, brácho." řekl Draco a vzápětí měl chuť si vrazit facku, jak byl nechutně sentimentální. Stává se z něho naprostý ubožák. Ještě, že se tohle děje za uzavřenými zdmi Malfoy Manoru, protože cokoliv se tu stane, tu také zůstane. Umřel by hanbou, kdyby se to dozvěděli jeho přátelé z Bradavic. Styděl by se!

Zhluboka se nadechl a poznal, že i Will je nervózní. Aspoň nebyl sám. Otevřel dveře od knihovny a jako první mu padl pohled na obrovské regály s neuvěřitelným množstvím knih, které by nejraději spálil. Co s nimi také jiného, že.

Přímo uprostřed, mezi policemi, bylo místo, které vyhrazoval kulovitý hustý koberec červené barvy a na něm stolek s dvěma křesly a lampou. Nikdy nepochopil, proč tu jsou dvě sedadla, když tu je matka vždycky sama. Možná proto, aby se nejen křeslo, ale i ona necítila tak sama. Jaký paradox.

Seděla tam s knihou v ruce, díky bohu, že ne čelem ke dveřím. V tom případě by to bylo ještě horší.

"Draco, počkej moment, dočtu odstavec a hned se ti budu věnovat." řekla a dál měla před obličejem ukrutně tlustou bichly. Draco se podíval na Willa, ale ten nemohl odtrhnout zrak od výjevu, co měl před sebou. Draco si neuměl představit, jaké to pro něj musí být. Jaký pocit musí zažívat, když svou vlastní matku neviděl několik let. Stovky dnů, tisíce dnů. Musel neskutečně strádat.

Uvědomil si tu krutost a násilí, které na něm Lucius provedl. Okradl ho o to nejcennější. O lásku. V ten moment se v něm zvedla vlna nenávisti a odporu.

"Tak co jsi chtěl, Draco?" ozvala se znovu, jenže se stále věnovala knize aniž by zvedla zrak - k těm dvěma. Hledala na stole záložku, založila si stránku, opatrně zavřela knihu a odložila ji na stolek vedle sebe. Až potom vzhlédla.

Už na tu dálku, která je dělila Draco viděl, jak se jí zaleskly oči.

"Proboha..." hlesla, ale hlas jí zradil. Nastalo ticho. Will neměl odvahu a Draco nechtěl tu chvíli rušit. Věděl, že tu nehraje žádnou roli. Už nebyl ten nejlepší a nejdůležitější syn na světe. Neměl už žádnou pozornost, prostě mu nepatřila. V tento okamžik patřila někomu, kdo si jí opravdu zasloužil, a která mu byla neprávem odpírána.    

"Matko?" ozval se Will. Díval se na ní, aniž by mrkl. Nevěřil, že kdyby si dovolil mrknout, by tam stále seděla. Cítil slzy, které se mu draly do očí. Tolik let...

"Williame!" vykřikla jméno svého druhého syna, vyskočila ze křesla, div, že ho nepřevrátila a běžela ke svému dítěti. Těsně před ním se zastavila. Tváře měla mokré od slz, ale bylo jí to jedno. Tentokrát Malfoyovská maska nefungovala.

Draco se díval, jak matčin pohled přelétává z Willa na něj a zase zpátky. Nevěřila svým očím.

"Draco, co jsi to provedl?" tuhle otázku nečekal, ale nemohl se jí divit. Byla plná strachu.

"Musel jsem." odpověděl. Byla to pravda. Nic víc vysvětlovat nemůže.

"Za tohle zaplatíš." zašeptala, ale vzápětí vzala do své náruče svého černovlasého syna. Černovlasý - po ní.

Draco to věděl. Matka měla pravdu. Zaplatí za to. Díval se na ně, jak se k sobě tisknou a pláčou navzájem a tentokrát nepociťoval žádnou závist, nežárlil. Docela mu to i přál - kousek toho štěstí. Uvědomil si, že je čas. Will splnil svůj úkol - z tohohle se matka jen tak nevzpamatuje.

Aniž by něco řekl nebo podnikl se otočil a zmizel za dveřmi. Stál na temné chodbě a začal pomalu věřit, že se mu podaří zachránit Hermionu Grangerovou.

Hlavu měl vzpřímenou, vlasy pečlivě sčesané, černý oblek nepomačkaný. Tohle byl zase ten starý, temný, ledový Draco Malfoy, kterého znali naprosto všichni, a kterého v Bradavicích - v Nebelvíru nenáviděli. Ano, je to zase on. Znovu nasadil tu dokonalou masku, přes kterou není k poznání.

Tenhle muž, on - se vydal zpátky do svého pokoje, kde na něj čekala jedna mudla. Čarodějka, která ho učarovala. Která dokázala, aby konečně roztál a probudil své srdce k životu. Která dokázala, že pověstný Draco Malfoy, který je přímo předurčený k zahubování nečisté krve, se do jedné té nedokonalosti zamiloval.

Ano, zamiloval se do mudlovské šmejdky, do otravné Grangerové, která je chytrá jak rádio a v jednom kuse mele a mele. Miloval ji, i když byl takový zbabělec, aby jí své city přiznal, tak jí hodlal alespoň pomoct. Toužil jí zachránit život tím, že ji propašuje z Manoru ven!