Jenom hrdost a chlouba

7. část

Ráno se Hermiona probudila s bolestí hlavy. Připadlo jí to, jako kdyby jí někdo ukrutně praštil. Co by teď dala za kapku lektvaru proti bolesti. Anebo prášek, od matky. Rozhlédla se. Nijak jí to nepřekvapilo. Byla stále uvězněná v Manoru. Co s ní chce ten podrazáckej Malfoy udělat? Proč se tu ještě neobjevil Lucius? Nevěří, že by se na mučení a vyzvídání o Harrym neklepal nedočkavostí!

Předpokládala, že tu je už den! Celý den! Až se dostane ven, jestli se dostane, tak tohle někomu nedaruje!           

"Ahoj." ozvalo se kousek od ní. Ohlédla se k mřížím a zděsila se! Stál tam Draco, ale proboha!

"Proč máš černé vlasy?!" neviděla důvod, který by Draca donutil udělat takovou zvrácenost! Vyrazilo jí to tak moc dech, že ani nereagovala na pozdrav, který u něj nebyl vůbec normálním!

"Na to ses mě ptala už včera a..."

"Počkej, včera? Včera jsem tu nebyla a vůbec, co jsi mě sem hodil, tak tvoje hlava svítila! Co se stalo?"

"Ty si to nepamatuješ?"

"Nepamatuju si co?" znejistila. Hermiona koukala na černovlasého Draca a jistota byla tatam.

"Draco, proč jsi to udělal?"

"Nejsem Draco!" zvýšil hlas. Objevil se mu v obličeji rys, který měl pokaždé, když zuřil - Draco.

"Co to povídáš? Jsi Malfoy! O co se to snažíš?"

"Malfoy jsem, ale ne Draco. Znáš snad důvod, který by ho vedl si obarvit vlasy, když je na ně neskonale pyšný, protože mu potvrzují i původ? Malfoyové se nezapřou!"

"Zbláznil ses! Fakt ti přeskočilo! Nemáš horečku? Měl by sis zajít k..."

"Nezbláznil." skočil jí do řeči. Zírala na něj s otevřenou pusou. Lže. Tohle je Draco! Ty oči... ty nemá nikdo jiný na světě! "Opravdu nejsem on. Jsem Malfoy, ale ne Draco, věř mi. Jmenuju se Will. Will Malfoy. Jsem Dracovo dvojče." dodal, kdyby si snad nevšimla té jasné podoby!

"Ale Lucius a Narcissa mají jenom jednoho syna!"

"Ano, to je všude rozšířeným faktem, jenže to tak není. Matce se narodila dvojčata, já a Draco. Jenže já jsem po matce černovlasý, proto mě otec zavrhl a téměř se mě zřekl. Tohle tajemství - moji existenci, střeží jako oko v hlavě. Neexistuje osoba, krom naší rodiny, která o tom ví. Žiju tady, ve sklepení, jako vyvrženec. Matka i Draco dostali přísný zákaz mě navštěvovat. Pro otce už dávno neexistuju. Ale jak jsem zjistil... ani Draco o mě nestojí. Včera mě navštívil poprvé po šesti letech a hnedle mi dal najevo svůj názor a odpor vůči mé osobě."

"Cože? To snad..."

"Ale ano, je to pravda. Nenudím tě, když mluvím o téhle rádoby rodině?"

"Co prosím? Jistě, že mě nenudíš! Povídej dál." vybídla ho a stále nevěřila tomu, co vidí.

"Přišel za mnou vlastně jenom kvůli tobě. Potkali jsme se a jemu se to nelíbilo. Bál se, že by ses dozvěděla o mě. Že bys znala to tajemství. Nebo prokletí, jak mě nazývají. Asi se mu líbíš."

"Co? Věř, že mě Mafoy nenávidí. Nepatřím k čistokrevným."

"Aha, chápu. Každopádně, něco se v něm asi změnilo, protože rozhodně ukázal, že mu na tobě záleží. Kletba Cruciatus není sranda."

"On tě mučil? Bože... A... takže asi nemáš hůlku, viď? Neznáš kouzla. Drželi tě tu celou tu dobu? Nepomohl bys mi se dostat ven?"

"Umím čarovat. Chodil jsem do školy, jestli narážíš na tohle."

"Ale v Bradavicích jsem tě nikdy neviděla, toho bych si tedy všimla! A hlavně, jak to, že jsi chodil do školy, když to je takové tajemství, že existuje jeho dvojče?"

"Měl jsem nastoupit do Bradavic s Dracem, jenže to otec nestrpěl, tak mi zařídil, neptej se jak, že budu chodit do Kruvalu. To je jedna z mnoha čarodějnických škol. Samozřejmě pod jiným jménem a většinou i s jiným obličejem. To víš, u nás šel Mnoholičný lektvar na dračku.  Nejen jeho vlasy, ale i jeho tvář znali všichni, otec nemohl jen tak riskovat. Pochop, stálo by ho to především pověst."

"Musíš ho nenávidět, jak se k tobě zachoval. A vlastně Draca taky."

"Rozhodně ho rád nemám. Zřekl se mě, proklel a zavřel vlastního syna do sklepa na celej život, jenom proto, že nemám blonďaté vlasy po něm. Vlastně mi ukradl identitu a osobnost. Prohnané, tak jako Malfoyové umí být. A abych se vrátil... Chodil jsem do školy, takže znám kouzla a čáry, jenže otec mi odebral hůlku. Mám dojem, že se s ní už v životě nesetkám. Že tu nakonec zestárnu a zemřu. Sám. A bez šance na nový život, přátelé či rodinu. Vždycky budu někdo, kdo vlastně ani neexistoval. Kdyby byla možnost uprchnout, už bych tu nebyl. Takže se omlouvám, ale nedokážu tě odtud dostat natož jen z tý kopky!"

"To je tak kruté, jak se k tobě chová vlastní krev!"

"Zvykl jsem si. Ale tobě vymazali paměť, takže pro tvé dobro, neprozraď se před Dracem, že víš, že jsi mě viděla, natož, že jsme spolu vedli rozhovor. Proč tu vůbec jsi? Na co tu drží tebe jako dítě mudlů? Zrovna oni. To mi nedává smysl."

"Tvůj otec touží po informacích o mých přátelích. Především o jednom. A mám dojem, že udělá cokoliv, aby se zavděčil, ty víš komu."

"Kdo je tvůj kamarád, že o něj tak stojí?"

"Harry Potter."

"Ach... o něm jsem něco slyšel. Je skoro jako mýtus. Ale tak už chápu ten obrovský zájem. Jak se vůbec... počkej, když tvůj kamarád je Harry Potter, tak ty musíš být ta z tria. Hermína?"

"Hermiona." opravila ho a věnovala mu úsměv. "Hermiona Grangerová. Těší mě." dodala. Nevěděla, co dál říct. Překvapilo ji dění. Kdo by řekl, že se dozví něco naprosto bláznivého? Že Draco Malfoy má utajovaného bratra a navíc totožné dvojče? To, jak se k němu zachoval vlastní otec? Jako naprostá hyena. Byla zhnusená a Willa jí bylo neskonale líto. Proč vůbec musela mít vymazanou paměť? Kdo jí to udělal? Draco? A proč by Will říkal takové pošetilosti, že si za ním zašel po šesti letech poprvé, jenom proto, aby dokazoval snad nějaký zájem? Hloupost! Jednoznačně.

"Asi nejsem moc dobrý společník. Omlouvám se. Krom školy, jsem se mezi lidmi nepohyboval a i tam jsem se jim raději vyhýbal. Kruval je hrozná škola."

"Ve čtvrtém ročníku se konal Turnaj tří kouzelníků. Bradavice byly hostující školou a Kruval mezi nimi nechyběl. Poznala jsem pár Kruvalských studentů, takže tě chápu. Je to tvrdá zkouška životem."

"Turnaj, jistě. Vsadím se, že ses seznámila s oblíbencem a favoritem školy i ředitele, s Viktorem Krumem."

"Tak trochu." špitla. Když si, ale vzpomněla jak moc se s ním seznámila, cítila horkost na tvářích. Hrozně se jí líbil. Měl jisté kouzlo, kterému podlehla. Nakonec s ním byla na vánočním plese a ona si to dokonale užívala.

"Nevíš, co s tebou zamýšlí?" změnil téma.

"Nic hezkého to nebude." přiznala s jasnou vizí, kterou raději nechtěla vyslovit nahlas. V tichu sklepení rušené pouze jejich chabou konverzací něco klaplo. Znělo to jako rána dveřmi. Will sebou trhl a otočil se směrem ke zvuku.

"Někdo sem jde. Musím jít."

"Přijdeš ještě?"

"Nejspíš ano." potvrdil a zmizel tak rychle, jak se objevil. Trpělivě čekala, kdo se před její celou zjeví.