White Blood | Klaus Mikaelson (český překlad)

Kapitola třetí

1822 - Hastings, Sussex, Anglie

Eleanor Fraserová prošla jediným domem kurev umístěným v centru jejího pobřežního města. Slyšela kolem sebe smích a sténání, cítila krev i alkohol, cítila pohledy žen a opilých mužů, kteří to tu každodenně navštěvovali. Klaus se rozhodl, že ji bude doprovázet, aby se ujistil, že dokáže zabít toho muže a zbavit svět spodiny jako je on. Cítil, jako by ji potřeboval doprovázet, chránit před vším co by mohl stát.

„Mohu vám pomoci?" zeptala se blonďatá žena, když k nim došla, olizovala si rty a zírala na Klause hladovýma očima.

Zasmál se a podíval se jí do očí. „Hledám kapitána Thure Lindharta," řekl jí. „Kde je?" Věděl, že odpověď mu bude dána pouze v případě, když použije ovlivnění.

„Čtvrtá místnost po vaší pravici," odpověděla monotónně. „Je tam se třemi mými dívkami."

„Skvělé," řekl Klaus a podíval se dolů na Eleanor. „Je čas na show, lásko."

Eleanor ho následovala nahoru po schodech a chodbou a zastavila před čtvrtými dveřmi po její pravici. Dveře byly pootevřené a zevnitř zaslechla smích a sténání. Hlasy byly ženské a pak se k něčemu dostaly mužské sténání, které způsobilo, že pevně sevřela šaty. Ruka na jejím rameni náhle uklidnila vztek, který v ní vřel. Otočila hlavu a viděla jak za ní stojí Klaus, jemný úšklebek kolem jeho rtů. „Pojďme to udělat dramaticky, ano?" přemítal, když otevřel dveře a vešel dovnitř. Dívky uvnitř zakřičely a ona zaslechla, jak se natahují po jakémkoli kusu oblečení, na který dosáhnou.

„Co to k čertu?" zakřičel Thure.

„Dámy," řekl Klaus hlasitě, když obešel světlou místnost. „Prosím, vraťte se do svých pokojů." Jeho kroky byly jemné, téměř slabé.

„Co si myslíš, že děláš?" zakřičel Thure.

„Odejděte!" Klaus ženu přinutil a ony udělaly přesně tak, jak řekl. Prošli kolem Eleanor, ve spěchu se oblékly a ona sledovala, jak mumlají o tom jak hrubý Klaus byl, jak hrubý a atraktivní byl. Otočila se zpět na scénu před sebou a viděla Klause stát před postelí, když se Thure oblékl s cigaretou mezi rty a rozzlobeným výrazem v očích.

„Co si sakra myslí, že děláš?" zeptal se Klause a natáhl si kalhoty. „Nemůžeš je jen poslat ven, zaplatil jsem za ty děvky!"

„No, měl jste si to promyslet, než jste se vrátil," zasmál se Klaus. „Jak dlouho sem chodíte, kapitáne Thure? Deset, dvacet, let? Přivedl jste sem dívky a přiměl je, aby se z nich staly děvky."

„Co ti je?" Thure na něj koukal a odplivl si.

Klaus pokrčil rameny a přesunul se na prázdné místo u okna. „Pro mě to vlastně nic neznamená," řekl mu, „ale pro mého přítele to něco znamená."

„Tvého přítele?" Thure podezřívavě se podíval na Klause s hlavou nakloněnou na bok.

„Můj přítel," pokračoval Klaus, „bude velmi rád, když uvidí, že jsi stále naživu a v pořádku." podíval se na dveře, zvedl ruku a naznačil jí prsty, aby vešla. „Samozřejmě ne na dlouho."

Eleanor se pomalu vynořila ze tmy. S tváří bez emocí pohlédla na Thureho. Klaus ji naučil, jak ovládat své emoce, a udělala to s malým tréninkem. Byla to jedna z výhod bytí upírem, ovládat emoce, jako by to byla magie. Pomalu zamířila do středu místnosti a modré oči upřela na muže, který vypadal mdle a vyděšeně.

„E-Eleanor!" Thure zalapal po dechu a udělal krok zpět. „Já... Já myslel jsem—"

„Že bych se stala děvkou?" Zakončila za něj a zvedla obočí. „Že jsem byla mrtvá? Kterému z toho byste dal přednost, kapitáne Lindharte? "