White Blood | Klaus Mikaelson (český překlad)

Kapitola dvacátá sedmá

1952 — Suffolk, Anglie

    Stůl byl plný všech lahůdek, které si dokázala představit, pohled, po kterém se sbíhaly sliny každému, kdo se podíval, kromě na Eleanor Fraserové. Nakousla moučný pudink, dala si jedno sousto máslového rohlíku, vypila dva šálky čaje Assam a ukousla tučný konec křupavé slaniny. Důvod, proč tak málo jedla seděl přímo před ní—muž. Nebyl to žádný prostý muž, ale Klaus Mikaelson, muž, se kterým byla zapletena posledních 131 let svého života, a muž, díky kterému se cítila zvláštně. Její oči kmitaly od napůl snědeného jídla před ní k muži a ujišťovaly se, že se na ni nedívá taky.

    Kousla se do spodního rtu, protože myšlenky předchozí noci se jí v mysli okamžitě oživily. Prsty tlačící všude, rty otírající se o kůži, husí kůže na kůži obou a mysl zaplněna jen jimi navzájem. Způsobilo to, že se Eleanor nadechla a odvrátila pohled, její tváře se od myšlenek začervenaly. Říkala si, jak na něj mohla takto myslet, jako by byl jedinou věcí, kvůli které její polomrtvé srdce ve skutečnosti stále bušilo, cítila se celá nervózní, když byl poblíž.

    „Páni," zaslechla Gianniho ze svého místa u stolu. „Sexuální napětí v této místnosti by se dalo krájet." Prořízl nůž vzduchem s zasmál se.

    Eleanor na něj zírala. „Buď zticha a jez," přikázala mu a tváře jí hořely červení červenou jako jahoda před ní.

    Gianni se znovu zasmál. „Pošleš mě do mého pokoje, pokud budu dál mluvit o tom, jak hlasití jste vy dva byli?" Pohlédl na na ženu, kterou nazval matkou, a na muže, kterému říkal ďábel. „Upřímně, víte vy dva, že tento dům je plný upírů s vylepšeným sluchem." Kroutil prsty, jako by ukazoval. „Chápu, že to mezi vámi bublá od doby, co s tebou byla Eleanor, ale nemohli jste mít se..."

    „Gianni!" Eleanor zasténala a zírala na něj. „Zmlkni prosím."

    Zrzavý chlapec jí věnoval škádlivý úsměv. „Sex," dořekl. „Proboha, Eleanor, je mi dvacet, ne sedm."

    „Panebože, Gianni!" znovu zasténala a práskla vidličkou v ruce o stůl. „Přestaň!"

    Škádlivý výraz v Gianniho tváři zmizel. Za jeho modrýma očima se objevil záblesk hněvu, jeho klouby zbělaly od držení vidličky. „Přestat?" zeptal se s hlasem plným hněvu. „Eleanor, Thomas sotva zemřel a ty jsi hned měla sex s Klausem! To je..." odmlčel se a rozhlédl se, v očích se mu zračil výraz nejistoty. „Je to špatné a odpudivé!"

    Eleanor na chlapce několik sekund zírala, protože si uvědomila, že možná o ní a o Thomasovi pomýšlel jako o svých rodičích. Vychovávali ho od jeho sedmi let, starali se o něj, jako by to byl jejich vlastní syn, milovali ho jako nikdo předtím. Byla si jistá, že ho miluje víc než cokoli jiného ve svém životě, vzdala by se vlastního života pro toho zrzavého chlapce s jasně modrýma očima. Nikdy si nemyslela, že ji ve skutečnosti považuje za svou matku, ale při té myšlence se jí rozbušilo srdce a do koutku očí se jí nahrnuly slzy. Myslel si, že podvádí Thomase s Klausem?

    Pokud o tom přemýšlela, její vztah s Thomasem Cummingsem nebyl konkrétní. Líbali se, ale v době, kdy byli spolu, políbili i mnoho jiných lidí. Měli sex, ale někdy byli zahrnuti i další lidé. Milovali se a ona si byla jistá, že to nebylo exkluzivní jen pro sebe navzájem. Milovala Thomase a on vždy vlastnil část jejího srdce, ale ona do něj nebyla zamilovaná. Nikdy se nechovala jako s Klausem, a to ji přimělo přemýšlet o svých pocitech k Původnímu.

    Eleanor si povzdechla a zamračila se a ohlédla se na Gianniho. „Thomas zemřel před třemi měsíci," pokusila se zdůvodnit, ale byla okamžitě přerušena.