White Blood | Klaus Mikaelson (český překlad)

Kapitola jedenáctá

1872 — Paříž, Francie

    Po probuzení stále cítila něco kovového na jazyku. Pod ní bylo něco měkkého, na kůži jí to připadalo jako peří. Sevřela ruku v pěst na té měkkosti a dovolila jí proniknout skrze její prsty. Eleanor si připadala jako by ležela na mraku, měkkém, mokrém a to ji mátlo. Otevřela oči, zírala chvíli do tmy než zamrkala. Jakmile si její zrak přivykl na tmu, všimla si, že je ve své ložnici ve vile. Posadila se a promnula si oči se zívnutím. Něco vedle ní se pohnulo, to ji donutilo se zastavit a pomalu otočit svou hlavu. K jejímu překvapení vedle ní ležel Klaus Mikaelson, nahý. Na pár vteřin na něj zírala, poté se pomalu podívala na své tělo. Přesně jako on byla nahá. Zalapala po dechu a zakryla si hruď přikrývkami.

    Eleanor si přitiskla prsty na rty, když se í vybavovalo, co se stalo, jak skončila nahá s Klausem v posteli. Vzpomněla si, jak se krmení krví dostalo do fáze, kdy se stalo euforickým a ona nemohla myslet na nic jiného. Políbil ji, ona políbila jeho a on ji na oplátku políbil. A pak se jí dotkl, přiměl ji být pod ním a sténat jeho jméno, jako by to byla nějaká forma modlitby.

    „Spala jsem s Klausem," zamumlala tak tiše, aby to slyšela. „Panebože, měla jsem s ním sex v uličce!" Kousla se do spodního rtu a podívala se dolů na spícího Klause, když si všimla, že je jiný, než když je vzhůru.

    Když byl vzhůru, Klaus ji zastrašoval. Jeho oči byly naplněny vztekem, jeho postoj byl naplněn vztekem; byl ztělesnění samotného Vzteku. Ale zatímco stal, bylo to, jako by se veškerý hněv vytratil do klidu. Jeho rysy byly úplně nehybné, uvězněné v čase, jako by všechny starosti a jeho hněv byly strčeny do malého vaku a spolu s oblečením zahozeny někde po místnosti.

    Přikrývka, která ji zakrývala, byla mokrá a lepkavá. Přikrývka by neměla být lepkavá, pokud... Sklonila se dolů a vydechla, když viděla, jak byly kdysi bílé plachty zbarveny do červena. Nejen prostěradla, ale i ona a Klaus. Přemýšlela co se stalo a okamžitě se jí vrátily vzpomínky. Po setkání v uličce pokračovali v ložnici. Pili jeden z druhého, stále více s každým pohybem a jejích krev nyní zdobila její postel i ji. Eleanor se rozhodla vstát z postele co nejpomaleji, aby neprobudila Klause, a vydala se do koupelny. Napustila si vanu, posadila se do horké vody a nechala si pokožku nasáknout vodou a zbavit se tak krve, která na ní byla usazená. Voda z koupele voněla jako jasmíny a vanilka a kolem ní plavaly bubliny. I když to byla uklidňující atmosféra, nemohla přestat myslet na Klause a na to, co se stalo během noci. Spala s ním, krmila se s ním, dělala to, co slíbila, že nikdy neudělá.

    Eleanor si zakryla tvář mokrýma rukama, zavrtěla hlavou a na rtech jí hrál úsměv. Nemohla uvěřit, že to udělala, a obklopil ji zvláštní pocit. Na špičce jejích prstů na rukách a na konci jejích prstů na nohách pociťovala elektřinu, v břiše jí poletovali motýli a na rukou jí kráčely malé včely. Byl to zvláštní pocit, ale dobrý. Ano dobrý.

    „Nemůžu uvěřit, že ses rozhodla vykoupat se beze mě." Tichý hlas ji vyrušil od jejího snění. Vyskočila a podívala se na dveře. Viděla napůl oblečeného Klause, který se opíral o rám se zkříženými pažemi a úšklebkem kolem rtů. Jeho hrudník byl pokrytý krví, stejně jako brada a krk. Všimla si vybledlých značek v místech kde ho kousla, skoro vymazaných za pár hodin.

    Mladá upírka si téměř zakryla oči, ale zastavila se a rozhodla se hrát spolu s Klausem flirtováním. Opřela se o okraj vany a zadívala se na něj, zatímco si zkousla spodní ret. „Spal jsi," řekla. „Nemohla jsem tě probudit."

    „Nemohla jsi mě probudit, nebo ses bála?" zeptal se téměr škádlivě.

    Bála jsem se, chtěla říct. Kousla se do jazyka a trochu se na něj usmála. „Nemohla jsem tě probudit," zopakovala.