White Blood | Klaus Mikaelson (český překlad)

Kapitola dvacátá třetí

1952 — Putnam County, New York

Klausovy ruce spočívaly těsně pod jejíma ušima a jeho palce ji hladily po tvářích, zatímco se jejich dechy mísily. Přejela mu prstem po páteři a přitáhla si ho blíž, dokud mezi nimi nezbylo místo a ona cítila jemné bušení jeho srdce na její hrudi.

Pro Eleanor a Klause Mikaelsona to byl zoufalý polibek. Políbil ji tvrdě a drsně, přitlačil ji ke stromu a rukama jí přejížděl z tváře doků po paži a prsty jí hladil po stehně. Pozvedl její stehno a přitiskl se k ní, zoufalá ústa ji políbila ze rtů na krk.

Eleanor Fraserová zažila jen zoufalé a horké polibky, kdykoli byla s Klausem. Zatímco Thomas Cummings jemně a vášnivě líbal, Klaus Mikaelson líbal drsně a majetnicky. Líbal ji, jako by ji nechtěl pustit, jako by jeho ústa byla s jejími ústy spojena tak dlouho. Cítila se divně, stejně jako tenkrát v pařížské uličce.

Z jeho rtů unikl smích, když se dokonale pohybovaly proti jejím. Odtáhl se a přitiskl palec těsně pod její spodní ret, mírně jej stáhl dolů. „Pokud jsi mě chtěla políbit, měla jsi počkat, až budeme někde v soukromí." Olízl si koutek rtu a věnoval jí křivý úsměv. „I když, tady by mi to nevadilo."

„Neměla jsem tě líbat," vydechla Eleanor a hleděla přímo na něj. Z jejich polibku byla stále zadýchaná, chuť jeho úst stále na jejích. „Neměla jsem—"

„Ach, prosím, užila sis to," zasmál se. „Podle toho, jak jsi sténala, tak jsi to přímo milovala."

Zírala na něj nevěřícným pohledem. „Ne..." Byla zneklidněna jeho slovy a tváře jí zrudly.

„Stále jsi nervózní, když tě donutím sténat?" Jeho úšklebek se rozšířil, když jí prsty přejel po tváři, dokud se nedostaly k jejímu krku. „Osmdesát let s stále jsi nervózní." Jeho prsty se jemně sevřely kolem jejího krku. „Osmdesát let a stále tě chci políbit, Eleanor."

„Osmdesát let a stále se mi chce z vás dvou zvracet," ozval se za nimi hlas. Eleanor se okamžitě odtáhla od Klause a otočila se, její oči okamžitě zachytily Elijahovy. Upravoval si bundu svého obleku, vypadal stejně královsky jako vždy s rty mírně sevřenými v obtěžování i pobavení. „Jste si vy dva vědomi toho, že jsme za úplňku v lese a pobíhají zde vlkodlaci? Jsem si jistý, že jeden z nás je zranitelný vůči kousnutí vlkodlaka."

Eleanor přistoupila blíže k Elijahovi a vydechla. „Jak jsi nás našel?"

„Přišel jsem s Klausem," řekl s očima upřenýma někam za ní, „ale byli jsme sledováni, takže jsem se o to musel postarat."

Klaus vykročil před Eleanor. „Kdo to byl?"

Elijah si povzdechl, zvedl ruku a pohnul dvěma prsty jako signál, aby někdo vyšel. „Nemusíš se skrývat," řekl s náznakem mrzutosti.

Gianni vykročil zpoza lesa, měl skloněná ramena a oči se mu zalily několika slzami. Když se jeho oči setkaly s Eleanor, spěchal k ní a objal ji pažemi tak pevně, jak jen mohl. „Eleanor!" vydechl a pevně ji objímal. „Promiň, Eleanor! Neměl jsem utéct a nechat tě s těmi lidmi."

„To je v pořádku," řekla tiše s úsměvem, když se odtáhla. „Jsem naživu, miláčku."

„Dítě bezdětné matky," uchechtl se Klaus a v jeho hlase byl cítit náznak úžasu. „Matka bez dětí. Považuji tyto dva za obdivuhodné."

„Klausi." Elijahův hlas byl plný varování, jako by říkal svému bratrovi, aby mlčel. „Buď zticha."

„Jen je obdivuju."